Franco Varola: pokračování

Autor: Jana Němečková; publikováno 22.4. 2016

Základy Varolovy analýzy jsme opustili ve chvíli, kdy jsme měli definovaných pět skupin vlivu chefs-de-race, a k nim příslušnou početní analýzu - jednoduchý funkční diagram, z něj vypsaný diagram báze a vyjádřený index konzistence. Jak jsem naznačila, Varola v tomto bodě s analýzou ale neskončil, a zašel dál jak ve zpřesnění analýzy, tak v rozšíření její teoretické části. K tomu nám samozřejmě chybí i zhodnocení, jaký může být význam Varolovy analýzy v dnešní době.

Další vývoj analýzy - rozdělení kategorií

Jak jsem zmínila už v úvodním dílu, každý hřebec chefs-de-race, bez ohledu na zařazení do jedné z pěti hlavních kategorií, má svou specifickou úlohu v rodokmenu. Nicméně vliv jednotlivých hřebců se zřetelně lišil i uvnitř kategorií, a tak dalším Varolovým krokem bylo zpřesnění této klasifikace. Proto se každá z původních pěti kategorií rozpadla na dvě podkategorie:

Brilliant
Brilliant kategorie byla rozdělena na pure brilliant jakožto hřebce, jejichž projev by se dal označit jako nezvratný; opakují brilliant charakteristiky obvykle bez dalšího vývoje. Transbrilliant jsou hřebci, kteří se v rámci pětiskupinového dělení sice projevují jako brilliant, ale v dalších generacích jsou schopni svůj projev měnit a přizpůsobovat, a to někdy až do naprosto opačné sféry funkčního spektra.
Intermediate
Kategorie intermediate se rozdělila chronologicky, a mezníkem tohoto rozdělení se stal Big Game. Intermediate postavení jeho předchůdců vyplývalo z jejich významu až časem a byli označeni jako generic, zatímco plemeníci po Big Game přišli s novým, jaksi specializovaným typem intermediate projevu a jsou označeni jako specific.
Classic
Jak dr. Varola poznamenal, classic projev je podstatně snazší dosáhnout, než udržet. Při této snaze se u některých plemeníků projevila ztráta klasické dynamiky a tato skupina byla pojmenována jako static, zatímco jiní hřebci dokázali reagovat na změněné trendy a jsou označení jako dynamic.
Stout
Stout hřebci se rozpadli na skupinu solid, kterou zcela vystihuje pojem "solidnost" spolu s jistou uniformitou projevu a zároveň jemností, a rough, která se naopak vyznačuje určitou hrubostí.
Professional
A konečně professional kategorii postihl podobný proces jako brilliant - někteří hřebci projevili neschopnost změnit svůj professional projev a stále opakují svůj typ, čímž si vysloužili členství v kategorii repetitive; naproti tomu creative hřebci projevují mírnou odchylku do středu spektra, a to při zachování professional projevu.

Nová klasifikace hřebců bude tedy vypadat takto:

BrilliantIntermediateClassicSolidProfessional
TransbrilliantSpecificDynamicSolidCreative
  • British Empire
  • Fairway
  • Hyperion
  • Nasrullah
  • Nearco
  • Phalaris
  • Pharis
  • Royal Charger
  • Big Game
  • Djebel
  • Eight Thirty
  • Full Sail
  • King Salmon
  • Khaled
  • Nashua
  • Native Dancer
  • Never Bend
  • Northern Dancer
  • Petition
  • Polynesian
  • Princequillo
  • Roman
  • Star Kingdom
  • Traghetto
  • Ticino
  • Turn-To
  • Alibhai
  • Bahram
  • Blandford
  • Blenheim
  • Brantome
  • Buckpasser
  • Bull Lea
  • Count Fleet
  • Graustark
  • Hail to Reason
  • Herbager
  • Mahmoud
  • Midstream
  • Navarro
  • Prince Bio
  • Ribot
  • Rock Sand
  • Sideral
  • Sir Gallahad III.
  • Swynford
  • Tom Fool
  • Tom Rolfe
  • Tourbillon
  • Tracery
  • War Admiral
  • Asterus
  • Bachelor's Double
  • Ballymoss
  • Bois Roussel
  • Chaucer
  • Man o'War
  • Oleander
  • Right Royal V.
  • Sunstar
  • Tantieme
  • Teddy
  • Vatout
  • Worden II.
  • Alycidon
  • Crepello
  • Foxbridge
  • Hurry On
  • Precipitation
  • Son-in-Law
  • Vandale
Pure brilliantGenericStaticRoughRepetitive
  • Abernant
  • Bold Ruler
  • Cicero
  • Court Martial
  • Double Jay
  • Fair Trial
  • Grey Sovereign
  • Heliopolis
  • Orby
  • Panorama
  • Sir Cosmo
  • Tudor Minstrel
  • Black Toney
  • Colorado
  • Congreve
  • Equipoise
  • Havresac II.
  • Pharos
  • The Tetrarch
  • Aureole
  • Clarissimus
  • Gainsborough
  • Gundomar
  • Mossborough
  • Never Say Die
  • Persian Gulf
  • Prince Chevalier
  • Prince Rose
  • Sicambre
  • Vieux Manoir
  • Admiral Drake
  • Alcantara II.
  • Alizier
  • Bruleur
  • Chateau Bouscaut
  • Fair Play
  • La Farina
  • Ortello
  • Rabelais
  • Spearmint
  • Sunny Boy
  • Wild Risk
  • Bayardo
  • Dark Ronald
  • Massine
  • Mieuxcé
  • Sardanapale
  • Solario
  • Vatellor

Pokročilá analýza rodokmenu

Navzdory desetiskupinovému dělení se samotná matematická analýza nijak nekomplikuje. Jediná změna se týká grafického vyjádření funkčního diagramu, který má tuto podobu:

TransbrilliantSpecificDynamicSolidCreative
Pure brilliantGenericStaticRoughRepetitive

Pro konkrétní příklad se znovu podíváme na Nearkův rodokmen:

obrázek - rodokmen Nearka

Nyní je na čase všimnout si druhého oranžového písmenka, které indikuje, do které podkategorie je hřebec zařazen. Rozlišení Ss a Sr značí rozdělení stout sekce solid a rough, Ig znamená intermediate - generic, a Bt Phalaris je samozřejmě transbrilliant. Celkově pak má funkční diagram Nearka podobu:

BrilliantIntermediateClassicSolidProfessional
  • Phalaris
  • -
  • -
  • Chaucer
  • -
  • -
  • Pharos
  • Havresac II.
  • -
  • Rabelais
  • Spearmint
  • -
12030

Vidíme, že diagram báze zůstává (sčítají se obě podkategorie, tedy celá původní kategorie dohromady), a samozřejmě se nijak nemění ani index konzistence. Přesto jedna novinka přibývá, a to stupeň genetického kontrastu.

Není třeba velké fantazie, aby bylo jasné, že stupeň genetického kontrastu bude souviset s rozdělením funkčního diagramu na dvě poloviny. Ostatně, ledacos naznačuje i slovní popis kategorií, z nichž část naznačuje jistou "statičnost" (pure brilliant, repetitive), a druhá naopak "dynamičnost" (transbrilliant, creative). Stupeň genetického kontrastu nejlépe vyjádříme z rozšířeného funkčního diagramu, kde jednoduše sečteme počet hřebců "v horní polovině", počet hřebců "v dolní polovině" a obě čísla od sebe odečteme. V případě Nearka je tedy výpočet (1+1) - (2+2) = -2.

Nezbývá než doplnit další, Varolou pravidelně opakovanou větu: ať z rodokmenu počítáme cokoliv, žádná z uvedených vlastností není důležitější než jiná. Nebo jinak, znovu: jakýkoliv číselný výsledek je jen pomůckou, ne cílem analýzy. A tak ačkoliv názvy podkategorií "rough" a "repetitive" nemusí znít zrovna pozitivně, i úkolem stupně genetického kontrastu je jediná věc: pomoci rychle a jednoduše si uvědomit vnitřní strukturu rodokmenu. Můžete vzít jed na to, že hřebec s třemi creative vlivy nebude o nic lepší, než hřebec s třemi vlivy repetitive. Převaha repetitive vlivů je ovšem zajímavější zjištění, než to, že máte na dvoře nezničitelného vytrvalce.

Proměnné série

Vzhledem k omezenému počtu míst v sériích chefs-de-race byl přirozeně trochu "boj", které hřebce zařadit, a které vynechat. Některým uniklo zařazení jen velmi těsně, ovšem tento stav se příliš nelíbil ani Varolovi samotnému. Proto později vytvořil tzv. proměnnou sérii - 30 hřebců, kteří mohou být v případě potřeby přidáni do funkčního diagramu, a hodnoceni půl bodem.

Situaci si následně sám trochu zkomplikoval ještě revizí této proměnné série, po které část hřebců vyřadil, a jiné doplnil. Pro přehlednost uvádím až definitivní podobu proměnné série, a už jen textově hřebce po revizi vyřazené, a taktéž hřebce zvažované k zařazení.

JménoNar.PůvodLinie
Ambiorix1946Tourbillon – Lavendula, PharosTourbillon - Bruleur - Dollar - The Flying Dutchmann - Byerley Turk
Birkhahn1945Alchimist – Bramouse, CappielloDark Ronald - Bay Ronald - Touchstone - Darley Arabian
Caro1967Fortino II. - Chambord, ChamossaireNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Coaraze1942Tourbillon – Corrida, CoronachTourbillon - Bruleur - Dollar - The Flying Dutchmann - Byerley Turk
Fine Top1949Fine Art – Toupie, VatellorBayardo - Bay Ronald - Touchstone - Darley Arabian
Habitat1966Sir Gaylord – Little Hut, OccupyNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Kaiseradler1957Nebelwerfer – Kaiserwurde, BubblesTeddy - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Kashmir II.1963Tudor Melody – Queen of Speed, Blue TrainHyperion - Bay Ronald - Touchstone - Darley Arabian
Klairon1952Clarion – Kalmia, KantarTourbillon - Bruleur - Dollar - The Flying Dutchmann - Byerley Turk
Le Fabuleux1961Wild Risk – Anguar, VersoRabelais - St. Simon - Galopin - Voltigeur - Darley Arabian
Le Levanstell1957Le Lavandou – Stella's Sister, BallyoganTourbillon - Bruleur - Dollar - The Flying Dutchmann - Byerley Turk
Luthier1965Klairon – Flute Enchantee, CranachTourbillon - Bruleur - Dollar - The Flying Dutchmann - Byerley Turk
Neckar1948Ticino – Nixe, ArjamanIsonomy - Birdcatcher - Darley Arabian
Orsini1954Ticino – Oranien, NuvolariIsonomy - Birdcatcher - Darley Arabian
Red God1954Nasrullah – Spring Run, MenowNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Relic1945War Relic – Bridal Colors, Black ToneyFair Play - Hastings - West Australian - Godolphin Arabian
Round Table1954Princequillo – Knight's Daughter, Sir CosmoPersimmon - St. Simon - Galopin - Voltigeur - Darley Arabian
Royal Palace1964Ballymoss – Crystal Palace, Solar SlipperNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Sea Hawk1963Herbager – Sea Nymph, Free ManDark Ronald - Bay Ronald - Touchstone - Darley Arabian
Shantung1956Sicambre – Barley Corn, HyperionPersimmon - St. Simon - Galopin - Voltigeur - Darley Arabian
Sheshoon1956Precipitation – Noorani, NearcoHurry On - Barcaldine - West Australian - Godolphin Arabian
Sir Gaylord1959Turn-To – Somethingroyal, PrincequilloNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Sir Ivor1965Sir Gaylord – Attica, Mr. TroubleNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Spy Song1943Balladier – Mata Hari, Peter HastingsPeter Pan - Domino - American Eclipse - Touchstone - Darley Arabian
Summertime1946Precipitation – Great Truth, BahramHurry On - Barcaldine - West Australian - Godolphin Arabian
Sun Prince1969Princely Gift - Costa Sola, WordenNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian
Vaguely Noble1965Vienna – Noble Lassie, NearcoHyperion - Bay Ronald - Touchstone - Darley Arabian
Val de Loir1959Vieux Manoir – Vali, Sunny BoyIsonomy - Birdcatcher - Darley Arabian
Without Fear1967Baldric – Never Too Late, Never Say DiePersimmon - St. Simon - Galopin - Voltigeur - Darley Arabian
Yellow God1967Red God – Sally Deans, Fun FairNearco - Bend Or - Birdcatcher - Darley Arabian

Mezi plemeníky vyřazenými z proměnné série byli: Alcide, Bimelech, Bull Dog, Charlottesville, Discovery, Donatello II., Exbury, Gulf Stream, Johns Joy, Nosca, Olympia, Owen Tudor, Pharamond II., Sickle, Snob, Tatan, Tenerani a Verso II.
Naopak zařazení Varola zvažoval u hřebců, jejichž výčet je na dnešní dobu poměrně humorný: Bold Reasoning, Fabergé, Great Nephew, Lyphard, Mill Reef, Nijinsky a Roberto.
Samozřejmě, dnes by všichni od Lypharda po Roberta byli neodmyslitelnou součástí výběru. V době, kdy Varolova typologie vznikala, však byli všichni čtyři velice mladí, nedostatečně prověření a pouze "nadějní". Proto, ač si už Varola byl vědom jejich kvalit, v konečném výběru chybějí.

Klasifikace půlbodových plemeníků definitivní proměnné série je takováto:

BrilliantIntermediateClassicSolidProfessional
TransbrilliantSpecificDynamicSolidCreative
  • Ambiorix
  • Sun Prince
  • Without Fear
  • Caro
  • Habitat
  • Klairon
  • Neckar
  • Le Fabuleux
  • Orsini
  • Sir Gaylord
  • Sir Ivor
  • Vaguely Noble
  • Val de Loir
  • Coaraze
  • Fine Top
  • Kaiseradler
  • Royal Palace
  • Sheshoon
  • Summertime
Pure brilliantGenericStaticRoughRepetitive
  • Kashmir II.
  • Red God
  • Relic
  • Spy Song
  • Yellow God
  • Birkhahn
  • Round Table
  • Shantung
  • Le Levanstell
  • Luthier
  • Sea Hawk
  • -

Půlbodoví plemeníci mohou, ale nemusí být použiti v analýze - záleží zcela na vás.

Tím jsme prošli skutečně celou Varolovu typologii, alespoň z konvenčního pohledu. Stále na ní totiž zbývá dost toho, co se dá objevovat.

Liniový přehled Varolových chefs-de-race

Na tomto místě bych ráda bych uvedla jednu věc, která se v českém překladu nevyskytuje - jak v originále, to nemohu soudit - a sice liniové přehledy Varolových chefs-de-race. Český překlad se omezil na vypsané původy jednotlivých hřebců abecedně (stejně jako já v původním článku), a na schematické znázornění chování několika málo linií. Protože jsem si ale nikdy z těchto přehledů nedokázala uvědomit celou strukturu chování linií (a protože opravdu nevěřím, že každý má v hlavě spojitost Tantiéma s Orbym, či Tom Rolfa s Round Table... já také ne), napadlo mě tento liniový přehled vytvořit. Čistě pro možnost lepšího pochopení idey chefs-de-race a liniových vlivů, které Varola popisoval.

Upřímně můžu říct, že následující schémata daleko překonala moje očekávání. Varola chování linií řešil a znal, a sám ve svých knihách upozornil na typy chování linií i konkrétní příklady. I ve schématech je výborně vystopovatelné: například stále se opakující typ projevu některých linií (Hurry On, Orby či většina linie Swynford), nebo naopak mírné posuny po funkčním spektru - jako krásná ukázka posunu od brilliant Nearka přes classic Mossborougha, stout Ballymosse až k professional Royal Palace. Další hezkou ukázkou jsou linie synů St. Simona.

Většina linií se ovšem nechová nijak "papírově" - což je logické ze dvou důvodů. První, intermediate je funkční "chovná" charakteristika, nikoliv záležitost temperamentu, jako ostatní kategorie. Proto se ze spektra tak trošku vymyká, a její "přeskoky" oběma směry nejsou neobvyklé. Za druhé, na projevu chef-de-race hřebce se pochopitelně projevuje i vliv mateřské části rodokmenu - a tak ne vždycky dědí hřebec charakteristiku po otci.

Přesto jsou v chování linií a jednotlivých větví nuance, které se z prostého výpisu rodičů odvozují jen hodně těžko. A tak věřím, že liniová schémata chefs-de-race budou nejen zajímavým čtením, ale i trošku přínosem pro pochopení celé analýzy.

Pro vysvětlení - schémata jsou řazena chronologicky podle "zakladatele" (někde společného prvku), šedou barvou jsou hřebci neklasifikovaní jako chefs-de-race, oranžová barva značí kategorie chefs-de-race 1.-4. série, a zelená barva pak proměnnou sérii.

Linie Birdcatcher - Oxford - Sterling:

Linie Birdcatcher - The Baron - Stockwell - Doncaster:

Linie Voltaire - Voltigeur - Vedette - Galopin:

Linie Touchstone - Newminster - Lord Clifden - Hampton:

Linie Voltigeur - Vedette - Speculum - Rosebery - Amphion:

Linie Birdcatcher - The Baron - Stockwell - St. Albans - Springfield - Sainfoin:

Linie Touchstone - () -Toxophilite - Musket - Carbine:

Linie Touchstone - Orlando - American Eclipse - Alarm - Himyar - Domino - Commando:

Linie: West Australian - Australian - Spendthrift - Hastings:

Linie Galopin - Galliard - War Dance - Perth:

Linie The Flying Dutchmann - Dollar - Androcles - Cambyse - Gardefeu - Chouberski:

Linie Pantaloon - Windhound - Thormanby - Atlantic - Le Sancy - Le Samaritain - Roi Hérode:

Linie Monarque - Consul - Fripon - Le Pompon - Prestige:

Linie Newminster - Hermit - Heaume - Le Roi Soleil - Sans Souci:

Linie West Australian - Solon - Barcaldine - Marco - Marcovil:

Zveřejněný liniový přehled má několik účelů. Tak trošku doufám, že pomůže nejen nahlédnout "dovnitř" celé Varolovy analýzy, ale že také ukáže její ohromnou sílu. Která je, podle mého, zásadním důvodem, proč Varolu nenechat upadnout do zapomnění.

Výhody a nevýhody Varolovy typlogie

Nevýhody jsou čtyři, a všechny poměrně výrazné. Tou první je dnes už zřetelná zastaralost analýzy. Samozřejmě nikoliv jejích principů, ovšem jak jsme viděli u proměnné série, hřebci kalibru Nijinsky, Lyphard nebo Roberto do ní ještě ani nebyli zařazeni. Dnes jsou to ovšem jména, bez nichž se obejde jen velmi málo rodokmenů, a to ani nemluvím o dalších hřebcích, kteří se od té doby objevili: Mr. Prospector, Seattle Slew, Sadler's Wells či Danzig, vedle mnoha dalších. "Nejmladší" hřebci z 60. let jsou zkrátka na aktuální analýzu příliš daleko.

Druhou je velká časová a technická náročnost analýzy. Nejstarší Varolovi chefs-de-race jsou z počátku 20. století. American Pharoah, dostihová superstar roku 2015, má Varolou ještě ani nezvažovaného Mr. Prospectora v páté generaci svého rodokmenu, a Phalarise s Tracerym, zdaleka ne nejstarší chefs-de-race, v generaci desáté. Varolova analýza není omezena generacemi, týká se všech chefs-de-race hřebců v rodokmenu. Asi málokdo má bez pomoci dlouhého vysedávání na internetu k dispozici všechny potřebné materiály - a i kdyby je měl, pro takto rozsáhlou analýzu už je "náročná" téměř slabé slovo.

Třetí je samotná interpretace analýzy. Vyjdou vám sice určité číselné indexy, které mohou ledacos napovědět, ale interpretace zejména rozšířeného funkčního diagramu je pouze na vás. Varolova analýza předpokládá alespoň nějaké znalosti z chovu, znalost alespoň nejdůležitějších hřebců a jejich linií. Nejde ji dělat mechanicky, ani jen se samotnými číslenými výsledky. Závěry, úsudky a interpretace jsou vždy na vás.

Poslední nevýhodou je využití, respektive nevyužití analýzy. Asi vás při této složitosti nebude bavit dělat ji pro každého koně, na kterého narazíte. Má svůj smysl, ale spíše pro dostihové odborníky nebo chovatele. Běžný dostihový fanoušek ji stěží ocení.

Výhrada je jediná, a to moje osobní. Jak stojí psáno v překladu, dr. Varola vybíral chefs-de-race tak, aby analýza byla použitelná prakticky kdekoliv. Z tohoto důvodu zahrnul i plemeníky německé, italské, australské... Otázkou ovšem je, do jaké míry má jejich zařazení vůbec smysl. Pro zemi, ze které pocházejí, je jejich množství ne vždy dostatečné (asi jako kdybychom my vytvořili české chefs-de-race a ze všech hřebců tam zařadili pouze Behistouna a Masise), a z celosvětového pohledu je jejich význam občas zanedbatelný, viz Traghetto s minimem potomků a jediným důležitým synem Nucciem, nebo Khaled, otec Swapse a mateřský otec Wild Again. V porovnání s Hyperionem či Nearkem asi není o čem mluvit. Pohled do přechodné série je pak ještě víc tristní; Yellow God, Fine Top a z celosvětového hlediska i Coaraze jsou jména přinejmenším lehce sporná. Samozřejmě, jejich přítomnost v seznamu chefs-de-race ničemu nevadí. Jde pouze o drobnou "pihu na kráse" při srovnání konkrétního dopadu některých hřebců.

Výhoda je také jediná, avšak naprosto zásadní: Varolova typologie je výborně propracovaná. Měla sloužit k odhalení struktury rodokmenu, a Varolovi se tento záměr zdařil bez přehánění fantasticky. Mapování výskytu chefs-de-race stanovených na základě funkčních charakteristik dokáže nejen kvantifikovat rozdílné genetické vlivy, ale dokáže zdůraznit také na první pohled nepříliš patrné nuance v jejich výskytu. Výsledek je impozantní i 50 let od jejího vzniku: smysluplná a vždy použitelná analýza. Klíčová otázka ovšem zní: je to dost pro jednadvacáté století?

Budoucnost Varolovy analýzy

Když jsem v roce 2008 psala původní článek o Chefs-de-race, Varolovu analýzu jsem v něm uzavřela jako zastaralou a de facto mrtvou. Trvalo mi dalších osm let, včetně radikální pauzy od turfu, než mi došlo, že to je obrovská hloupost. Modernímu využití Varolovy analýzy totiž nebrání nic, co by s trochou dobré vůle nešlo vyřešit. Pro odpověď, jak je to možné, bych ráda ukázala příklad, který jsem původně použila jako "ránu do zátylku" teorii Dr. Romana - totiž Afleet Alexe, někdejšího amerického dvojnásobného klasického vítěze.

obrázek - rodokmen Afleet Alexe

Konvenční Romanovou analýzou jsme zjistili dosage profil 5-0-9-0-0, DI s hodnotou 2.111 a CD 0.714. Letmou interpretací Romanovy distanční analýzy můžeme usoudit, že Afleet Alex byl klasický středotraťař s dostatkem rychlosti, a vzhledem k vítězství v Belmont Stakes paradoxně úplně chybějící vytrvalostí.

Problém s Afleet Alexovým rodokmenem je zásadní: celá spodní polovina je totiž Romanovou analýzou naprosto nepokrytá. Je zde jediný chefs-de-race hřebec ve čtvrté generaci, a to je na objektivní odraz vlivu spodní poloviny rodokmenu kriticky málo. Nebo lépe řečeno... je to naprosto nedostatečné. Roberto v uvedené pozici pochopitelně nemůže žádným způsobem obsáhnout vliv dalších tří hřebců ve stejné generaci.
Zároveň připomínám, že Romanova analýza je naprosto přesně vyjádřená číselně - a stejně striktně je omezená pouze na čtyři generace.

Což Varolova analýza ale není. S Varolou bychom nejen mohli, ale dokonce MĚLI prozkoumat další generace - a zároveň se můžeme přidržet vlivu linií. Varola nepočítá se zásadním vlivem generací, ale s celkem prostým faktem, že jakmile určité funkční charakteristiky někde v rodokmenu jsou, jednoduše se odtamtud neztrácejí. Což sice není úplně bezmezně akceptovatelné vyjádření, nicméně určitý smysl má: pokud totiž stout hřebec s dcerou jiného stout hřebce zplodí potomka, těžko bude výsledkem brilliant hříbě. A to platí i v případě několika generací za důkladným chefs-de-race backgroundem - i když započítáme možný mírný genetický posun, tak pravnuk čtyř hřebců v rozmezí classic-professional zkrátka jen těžko bude vznětlivý sprinter.

Pokud si tedy při Varolově analýze dál probereme rodokmen Maggy Hawk, zjistíme mimo jiné následující fakta:
- že Hawkster je sympatickou kombinací classic dynamic vlivů spolu s intermediate a brilliant prvky, a tu a tam v dalších generacích i se solid a professional
- že otec Hawaii, Utrillo, má v rodokmenu několik výrazných professional prvků a matka Hawaii, Ethane, pochází z classic linie taktéž s professional vlivem Hurry On
- že Dorothy Gaylord, bába Maggy Hawk, je směskou brilliant, intermediate a classic s classic a solid pozadím.

Tyto závěry se dají udělat pouhým bleskovým nahlédnutím do dalších generací rodokmenu. A výsledek? Nejen překlenutí "hluchého místa" v Afleet Alexově rodokmenu - ale dokonce ještě paradoxní zpřesnění analýzy, protože narozdíl od dr. Romana tato metoda hladce odhalila poměrně silné classic až professional zázemí, které už k vítězství v Belmont Stakes sedí daleko lépe, než Romanovy čistě brilliant vlivy.

I kdybych nebyla přesvědčená o metodologické úrovni Varolovy analýzy, která je, jak jsem zmínila v úvodu, naprosto nadčasová... Tak upřímně věřím, že úspěšná interpretace, byť takto "od oka", u hřebce z jednadvacátého století je tím nejpádnějším důkazem, že Varolova teorie zdaleka nepatří do starého železa.

Takže - co s tím?

Odpověď se pokusíme nalézt v posledním díle Varolovy teorie, který je prozatím rozpracován a bude brzy zveřejněn.