Dostihový program 1962

Zpracoval Miloš Frank, datum zveřejnění: 21.11. 2013

Základní pomůckou každého skutečného turfmana jsou dalekohled a dostihový program. Dalekohled může být třeba i po předkovi z první světové války, dostihový program musí ale být aktuální. V současné době stojí obyčejný dostihový program v Chuchli 50 Kč. Kromě dostihových informací v černobílém provedení obsahuje i několik barevných stránek s reklamami, které většinou s dostihy vůbec nesouvisí. Nevím jak kdo, ale já reklamy hned po obdržení programu trhám a zahazuji. Zbudou mi startky, výsledky z minula, někdy listina předchozích vítězů hlavního dostihu, přehled stavu šampionátu, nějaké organizační informace a vložené reklamy. Když chci nějaké další informace najdu je na internetu. Najdu tam výsledky našich i cizích dostihů, zprávy z chovu, i nějaké 'drby'. Dnes už jsme si na tento způsob získávání informací zvykli natolik, že si ani jiný nedovedeme představit. Byly ale i doby před internetem, byly doby kdy nevycházely odborné magazíny. V tisku se objevovaly jen velmi stručné informace o výsledcích dostihů. Tedy pokud zrovna nebyla Spartakiáda, Olympiáda nebo sjezd komoušů u nás či v Rusku.

Základním a vlastně jediným zdrojem dostihových informací před padesáti lety byl jen dostihový program. Jak tehdy dostihový program vypadal a co obsahoval bude patrné z následujících obrázků. Vzhled dostihového programu se v 60. letech prakticky neměnil.

Jako ukázku jsem zvolil svůj nejstarší dochovaný program z 3.6.1962. Jak i z textu na titulní stránce vyplývá, šlo o první dostihový den snímaný přímým přenosem pro televizi. Tedy Československou televizi s jediným programem, ty na dobrém vkusu a zdravém rozumu nezávislé televize tehdy neexistovaly. První přímý přenos Velké pardubické se konal také až v tomto roce. Pamatuji si, že v prvním přímém přenosu probíhal i tah sportky a jedno z čísel tahal i jeden z žijících dostihových veteránů současnosti pan Karel Stibůrek. Možná někoho zaujala cena 2Kčs. To je poněkud zavádějící informace, běžný program stál 1Kčs. Jen pro utvoření představy, rohlík stál 30haléřů, jízda tramvají 30haléřů, eskymo 50haléřů, kopeček zmrzliny 70haléřů, pomeranče jsem ve svých osmi letech nekupoval, ale prý nebyly k sehnání. Tento program byl vytištěn na silnějším papíře nahnědlé barvy. Proto byl možná dražší. V té době se vyplatilo chodit na dostihy s kapesním nožíkem, program byl občas pouze složen ale nerozřezán.

Na první stránce bývalo seznámení s obsahem dostihového dne. Podrobnější informace se týkala hlavního dostihu. Rámcovým dostihům byly věnovány dva nebo tři řádky. Úvodní článek většinou pokračoval i na druhé stránce. Nutno upozornit, že dostihový den 3.6.1962 byl poněkud atypický. Konaly se dva steeply a jedny hirdy. Při běžných dostihových dnech se ob týden střídaly steeply pro plnokrevníky se steeply pro polokrevníky a hirdy také nebyly pokaždé. Většina dostihů byla rovinových. Atypický byl i jen jeden dostih klusáků. Když klusáci běhali tak dva dostihy, někdy to byl heat o dvou rozjížďkách. Běhali pochopitelně po trávě. Ovál vznikl až tuším v roce 67. Ta obludná klopená dráha až po pádu bolševiků přičiněním jednoho ředitele, který si ji bohužel po svém krátkém ředitelování nevzal s sebou do zapomnění.

obrázek - dostihový program
strana 1
obrázek - dostihový program
strana 2

Nepamatuji si, že by bylo tehdy nějaké parkoviště. Těch pár lidí, co jezdili auty je zaparkovali někde u plotu. Většina lidí jezdila autobusy ze Zlíchova. Tam byla točna. Vysedli jsme na Strakonické u vily, ve které je teď veterinární ordinace, autobus se otočil do protisměru a jel na Zlíchov pro další várku turfmanů. Těsně před tím než jsem začal jezdit na dostihy zrušili trolejbusovou trať ze Zlíchova do Chuchle. Můj táta za poslední války jezdil na dostihy vlakem. Za mého mládí ale Pražáci vlak do Chuchle moc nevyužívali. 'Rychlíkové' autobusy jsem využíval v dalších desetiletích z Míráku nebo Karláku. Prémiová sázka byla náročná. Konkrétní výhra 390 Kčs velmi pěkná. Asi ji měl někdo sám.

Dostihový program byl ke koupi v pátek v kanceláři u Prašné brány (těsně před sametem se kancelář přesunula do Meislovy ulice a tam končila zhruba s federálním státem). V kanceláři se dalo i sázet a vyzvedávat výhry. Během dostihů tam také fungovali, takže někteří veteráni se až do Chuchle neobtěžovali. Do centra to bylo blíž, bylo tam teplo a zakouřeno. Občas i plátýnko. Oficiální sázky byly tzv. Toto. Neoficiální 'černé' sázky byly i tehdy, ale osmiletého kluka míjely.

obrázek - dostihový program
strana 3

Přihlášky na další dostihový den bývaly tradičně v programu uvedeny. Pro běžné diváky to byla vlastně jediná přibližná informace o dalších dostizích. Jakési upoutávky v tisku vycházely vlastně jen v Lidové demokracii z pera Přemysla Neumanna.

Prakticky v každém programu byla i krátká reportáž z předchozího dne. Jak je patrné, tehdejší dostihoví žurnalisté museli být mistry zkratky. Počet písmen článku popisujícího všechny dostihy zhruba odpovídá popisu libovolného provozního dostihu na současných internetových portálech.

obrázek - dostihový program
strana 4

V článku ke klusáckému dostihu jsou skutečně uvedeny kilometrové časy tehdejších klusáků. Odchylka zhruba dvaceti vteřin proti současnosti nesmí mást.

Slovo šampionát patrně zavánělo kapitalistickou cizinou, takže nebylo užito. Trenéři měli v tréninku často koně jednoho majitele. Takže Hofbauer-Xaverov, Celer-Napajedla, Hurban-Motěšice, Puck-Machnáč. Už tehdy ale byli i koně téhož majitele u různých trenérů. Kdo kam půjde určovala rada 'moudrých'. Prostě totalita v praxi. Koně se neprodávali ale převáděli za určené ceny. Kdo do chovu, kdo na jatka, to taky určovala ta rada. Členy raději nebudu jmenovat, někoho bych možná nezaslouženě vynechal. Jeden z vůdčích členů má v dodnes dokonce memoriál, což poněkud nechápu. To je jako by se Zlín jmenoval stále Gottwaldov. Jestli se nepletu, tak šampiónem byl nakonec František Hofbauer s xaverovskými koňmi. Nedávno jsem v Chuchli zahlédl pana Stanislava Bártu, který byl v přehledu pátý. Takže popřejme hodně zdraví a ještě hodně dalších let. Ostatní trenéři z přehledu již nejsou, pokud vím, naživu.

Mezi jezdci celou sezónu kraloval legendární Josef Šach. Šampiónem se ale nestal. Poslední den ho předstihl Bohumil Grešínský, který paradoxně jezdil často xaverovské druhé šance. Jezdil ale i pro jiné trenéry a nakonec byl o jednu čárku šampionem. Nedávno zesnulý Karel Havelka ten rok nejezdil. Mašek, Huleš, Rada a Šach se později věnovali tréninku. Grešínský zmizel v půli 60. let do Švédska, kde jezdil klusáky. Toušek v téže dekádě zůstal v Německu, kde vyhrával i velké dostihy, pak ale od koní odešel. O většině pánů vím, že již zemřeli, dva nebo tři jsou snad ještě naživu.

Většina i překážkových dostihů v dubnu a květnu se tehdy konala v Chuchli. Takže na čelech překážkových šampionátů jsou místní jezdci. Navíc překážky jezdili hodně amatéři a o jejich počtech vítězství přehledy nemluví. Míla Hermansdorferová prožila na hirdách nedlouhou epizodu. Později jezdila výhradně roviny a jezdila dobře, vyhrála i derby v 72 s Crapomem. O derby v 69 přišla zraněním. Na nedávného jubilanta Františka Vítka jeho Velké pardubické teprve čekaly. V roce 63 ji vyhrál hned při debutu. Šusta jezdil hlavně roviny a později úspěšně trénoval. Vaňátko jezdil také všechno. Stibůrek, Janáček, Karel byli tehdy vysocí jezdci, kteří prostě na překážky museli. Dnes by byli asi ve výškovém průměru. Všichni pak úspěšně trénovali. Stibůrek a Hermansdorferová jsou určitě naživu.

Přehled koní zahrnuje již jarní klasiky. Nigeria vyhrála těsně před Lyonem VJC a Mohyla JCK. Cornet vyhrál Velkou dubnovou i Velkou květnovou. Lyona jsem viděl vyhrát před Nigerií dvojkovou Cenu pomlázky. Ty dotace jsou z dnešního pohledu směšné, ale plat přes 1000Kčs byl v tom roce slušný.

obrázek - dostihový program
strana 5

Cizina, která stála v roce 62 za řeč, byla jen tzv. 'tábor míru'. Nějaký Nearco, Nasrullah, Ribot a výsledky jejich potomstva, to vše nestálo ani za písmeno. Prvnímu synovi Natalmy byl právě rok a jméno Northern Dancer dostal až před zapojením do dostihového provozu, takže o něm nikdo psát nemohl ani kdyby si troufl. Rok byl i pozdější ruské modle Anilinovi. Ten byl po Elementovi o kterém je v jednom článku zmínka.

Plánek závodiště s překážkovou dráhou už 35let neplatí. Poslední steeply se na ní konaly tuším v roce 78. Pak si žily skoky vlastním životem. Občas nějaký překážel, tak byl srovnán se zemí. Ke konci už to ale moc pěkné steeply nebyly. Pamatuji dostih se čtyřmi koňmi jedné stáje. Víc koní na startu nebylo, takže fraška.

obrázek - dostihový program
strana 6

Listina vítězů v roce 62 nebyla dlouhá, ale obsahovala ve své době významné koně. Koran vyhrál později VP, Liptov v ní byl druhý. Gaston byl ještě v Rusku počatý polobratr Garnira, asi nejvýkonnějšího Rusa padesátých let. Říkalo se, Gastonovu matku Gassanu pak chtěli nazpět a Napajedla ji nedala. Myslím, že to není asi pravda. Dali by ji a ještě odvezli na vlastní náklady. Přání velkého bratra bylo rozkazem. Gaston po průměrné rovinové kariéře byl zaskákán. Pak někomu došlo, že i když toho moc neumí, tak má krev a šel do chovu v Albertovci. Produkce uspěla spíš na překážkách. Na rovině nic moc. Poslední Velkou pražskou vyhrála v roce 78 Legenda s Jiřím Chaloupkou starším. V další sezoně pak spolu vyhráli VP.

Prvním dostihem byl handicap IV.kategorie. Tak početné pole bylo spíš výjimkou. Každý asi chtěl mít koně v televizi. Ze startujících se nikdo příliš neproslavil a nevybočil z rámce handicapů. Děčín později celkem uspěl na hirdách. Ostatní hřebci a valaši neuspěli ani po přechodu na překážky. Klisny šly vesměs do chovu, kde nijak nevynikly. Jejich přímí potomci dnes už nejsou. Příbuzní z téže rodiny by se ale poskrovnu našli. Všichni startující byli domácího chovu. Až v 67 roce se objevili maďarští odchovanci. Sufixy tehdy nebyly užívány, tuším, ani ve světě. V sedlech koní se objevili špičkoví žokejové Huleš, Bořík a Merta, pozdější trenér Rada, úspěšný jezdec a trenér Košťál, v dalších letech známí ošetřovatelé Madarasz, Bureš, Vodrážka a Zikán. Baše časem přešel na překážky.

obrázek - dostihový program
strana 7

Další takto početný polokrevný steeple, jako byl druhý dostih, se snad běžel až o derby dnu 68. Přijeli i Moraváci a Slováci. Jinak bylo pět šest, maximálně deset koní. Vítěz Orlík byl chuchelský specialista, i kvůli němu vedl ten rok Miroslav Šusta šampionát. Šamorínský Peruán (pozor narozen 1958) byl později úspěšný v rámcových dostizích při VP. Koliba II, která nakonec nestartovala, byla údajně polosestrou Koroka. Jejich matka je ale v plemenné knize v roce 57 vedena jako jalová po Patron, takže kdo ví. Docela jí to běhalo a později uspěla v polokrevném chovu. Stejně úspěšná byla i Tajga II. Lotos-2 šel několikrát VP, byl to špičkový polokrevný steepler své doby. Nasala, Frája, Darienka, Darex II, to byli častí účastníci chuchelských steeplů. Za zmínku stojí skutečnost, že oficiální trenéři byli vlastně jen v Chuchli, venkovní koně byli trénováni 'majitelem'. A to i ve velkých hřebčínech. Mezi jezdci se objevili na startovní listině skutečné špičky. Šusta, Krištůfek, Stibůrek kralovali v Chuchli. Vítek, Odstrčil, Pindur, Riška, Zatřepálek, Solařík, Janků byli úspěšní na provincích a v Pardubicích.

Dostih poníků se sulkami měl být zpestřením pro děti. Zdeněk Dohalský později velmi úspěšně jezdil opravdové klusáky a vyhrál i derby s koněm Zsoldos, bohužel těsně před svou tragickou smrtí na koupališti.

K dostihu klusáků byla výše uvedena analýza. Zajímavostí je neuvedení trenérů. Vzhledem k délce dostihu je jasné, že si klusáci obkroužili zhruba jeden okruh. V sulkách se objevili i legendy klusáckého sportu Grégr a Alkér. V sulce Jelky se objevil Kamil Mašek, mladší bratr Jaroslava, v té době ještě jezdce a později velmi úspěšného trenéra.

obrázek - dostihový program
strana 9

Koncem léta 1962 se konal v Praze mezinárodní mítink. Bylo to několik dostihových dnů. Myslím, že z předvedených koní tam byl Bivoj jednou druhý a Dětva byla na tabuli. Cornet si ještě v červnu zlomil nohu. Cavalet po derby ochroml. Po letech byl druhý ve VP s Evou Palyzovou. Z překážkářů byli, myslím, v Pardubicích všichni a nic moc nedokázali. Havran, někdejší neúspěšný favorit derby, přišel brzo na překážkách o život.

Ve Velké pražské steeple chase startovali z předvedených koní Liptov a Havran. I ostatní zůčastnění ale patřili k širší špičce. Dá se říci, že nikdo významný, kromě Korana, nechyběl. Koran se ještě léčil po předchozí VP. Moc se mu nepovedla ani ta následující. Zabral až o rok později, ve třinácti letech. Liptov, Havran, Galán, Granát, Rita, Narcis a Lyšaj byly asi to nejlepší co tady na překážkách počátkem 60.let bylo. Každý měl nějaké úspěšné období. Ty časy ale nepatřily zrovna k úspěšným. Při VP nebyla vítězství ani v rámcových dostizích. Vítězství Lyšaje bylo jeho labutí písní. Běhal ještě pět šest let, ale nic velkého už nevyhrál. První tři v cíly byli v chuchelském tréninku. Věk koní nebyl od sedmi let konkrétně uváděn. Všichni byli prostě starší. Hodně koním ze startky bylo kolem deseti let a to lepší měli za sebou. Na rovinách byli v mládí dobří Havran, Lyšaj a Galán.

Vítězný jezdec Břetislav Karel po sezóně přešel mezi trenéry a už o tři roky později připravil derby vítěze Myjavana. Trénoval pak zhruba 40 let. Mezi jezdci je i Harry Petrlík st., otec či dědeček Petrlíků, kteří se na startkách objevují v současnosti. Jezdec Nora Gregor byl řadu let úspěšným trenérem v Šamoríně. A Evžen Pindur mnoho let trénoval v Kunovicích, i druhého ve VP Continentála.

obrázek - dostihový program
strana 10

Modní přehlídka byla v Chuchli poprvé a bohužel ne naposled. Já ty akce, které s dostihy nesouvisí, nemám rád. Lidi by měli na dostihy chodit proto, že je zajímají. Nějaké 'zpestření' není pro turfmany potřeba. Ti, kteří se zajímají módní trendy v oblékání, nové automobily, mažoretky a podobné 'kulturní' bomby, mají určitě prostor jinde.

obrázek - dostihový program
strana 11

Skok mohutnosti byl v Chuchli pokud vím poprvé a naposled. Na startu byli tehdy špičkoví parkuráci. Kolonie chodila i military a jednou šla i VP.

Dostih druhé kategorie byl obsazen poměrně pestrou společností. Třeba Vikomt byl kdysi špičkovým koněm svého ročníku. Užitečnými koňmi byli v té sezoně i Labor a Rytmus. Letoun dělával vodiče Nigerii v lepších dostizích a tak se dostal k vysokému handicapu. Navíc podobný dostih vyhrál o týden dřív. Později slavná Mocná na rovině moc nezářila. Už za dva roky ale běhala VP. Čížek měl dobré jaro a pak byl výborný na hirdách. Steeply běhal ještě hluboko po deseti letech věku. A nenápadná vítězka tohoto dostihu Laguna se proslavila v chovu. Dala výbornou Langustu, klasickou vítězku Lasturu, kvalitního steeplera Lampase a Lakmuse. Připadá mi zbytečné k tomuto jménu cokoli dodávat, ale pro ty mladší, jen skromný výčet VJC, St.Leger, 4xČs.cena, 3xCena znárodnění (nyní presidenta), v derby pád favorita, mnoho let úspěšně v chovu (Napajedla,Mimoň). Tehdy neumístěná vítězka předchozí neděle Pančava šla také do chovu, moc tam nezazářila, ale je čtvrtou matkou jistého Peruána. Toho Peruána co nejdřív velmi solidně běhal roviny a pak vyhrál 3xVP a po čtvrté ho v cílové rovině zkřižovali. Klisny z této větve rodiny byly v chovu ještě po roce 2000.

Prakticky o všech jezdcích už byla zmínka při prvním dostihu. Za zmínku snad ještě stojí, že vítězný Oldřich Merta vyhrál už v roce 1937 derby s Tornádem. V derby naposled startoval v roce 1971 v sedle Václava, byl s ním dobře čtvrtý. Tentýž Václav později vyhrál s Václavem Chaloupkou VP. Před poslední válkou už jezdili Josef Šach a Josef Bořík.

Cena Čs.televize byla ve své době nejprestižnější dostih přes proutěné překážky u nás. Toto byl první ročník. Startka byla skutečně reprezentativní. Favorit Bytčan byl jediným naším vítězem z předchozích rámcových dostihů VP. Hindus, Luňák a Jadran byli celkem úspěšní hirdaři poslední doby. Biskaj špičkový rovinový kůň mající za sebou úspěšný debut na hirdách. Právě to platilo v dostihu nejvíc. Miroslav Šusta ten den podruhé vyhrál na překážkách. Biskaj byl po sezoně poslán do chovu a nevedl si špatně. Epizodu v chovu zaznamenal i Bytčan. Nejstarší syn později úspěšného Detvana nebyl špatný kůň.

obrázek - dostihový program
strana 12

Ve výsledku zahraničního dostihu je zajímavý jen poslední Dirk. To byl, v NDR narozený, syn od nás vyvezené klisny Dity z rodiny Danaide. Ta byla kdysi vyměněna za klisnu Kornweihe, jejíž rodina se sice v Napajedlích nechytla už ani v další generaci, dodnes však existuje. V posledních letech je z ní asi nejznámější kvalitní steeplerka Korinka. V Chuchli letos běžel Karre Dancer. Jak je to s krví Dity v Německu dnes, to věru netuším, éru DDR a sjednocení země ale klisny z této rodiny přežily. U nás známí byli i někteří jezdci. Na mezinárodní mítinky přijížděli Lehmann, Czaplewski a Otto. Poslední dva u nás jezdili i v derby. Schäfke byl přední trenér.

Na závěr dostihového dne byly vypsány dostihy pro dvouleté. V těch dobách, hlavně z jara, dost běhala obě pohlaví odděleně. Dnešní velkotrenéři, kteří kastrují mladé hřebečky snad už cestou z dražby, by měli smůlu. První z dostihů byl vypsán pro hřebce. A navzdory brzkému termínu se tam sešlo to nejlepší z ročníku. Doběh derby byl o rok později Nil-Mazák. Hodně dobří byli i Blatec, Valet a Divín. Posledně jmenovaný uspěl i na hirdách, právě tak i Tiran. Pandur běhal roviny ještě v deseti letech. Byl tehdy jedním z prvních dostihových koní stáje Velké Karlovice. Mazák, Valet a Blatec působili v chovu. Valet a Blatec hlavně v polokrevném. Vítěz VP Festival je Blatcovým synem. Mezi jezdci se objevuje, kromě ten den obvyklých, Karel Krejčí. Ten patřil ve své generaci (Minařík, Smolík, Košťál) ke špičce a vybojoval i klasická vítězství. Brzy ale od koní odešel.

obrázek - dostihový program
strana 13

Výsledky z Varšavy jsou zajímavé hlavně s ohledem na jezdce. Jednaszewski, Dziecina, Ziemianski, Zuber to byli v letech největší poválečné slávy polského turfu trenéři největších místní cracků. Koní, kteří vyhrávali největší dostihy v 'táboře míru' ale i v Německu. Tedy tom západním. No a vítěz Nagrody wiosena (Jarní ceny) Miki Melnicki ty cracky často jezdil. Miki byl velmi populární i u nás. V osmdesátých letech občas hostoval v sedlech našich koní v Chuchli a sváděl nezapomenutelné souboje většinou s Vlastou Smolíkem. V popisované době mu bylo teprve 24 let.

V Budapešti bylo tehdy hodně kvalitních jezdců, kteří poměrně mladí mizeli do Vídně a pak dál do světa. U nás jel Krusnyiczky derby s Novelou a byli druzí. Z ostatních byli asi nejznámější Nemeth a Breska.

obrázek - dostihový program
strana 14

Dostih klisen tak nabitý nebyl. Klasická vítězka ale na startu byla a dokonce dvojnásobná. Podle výsledku by asi těžko neznalého napadlo, že takovou kvalitu později prokázala Siena. Právě s jezdcem Lukáškem vyhrála JCK a St.Leger. A vždy to bylo překvapení. Jezdec Lukášek byl křestním jménem Antonín a je to dědeček dnes úspěšného Tomáše. Siena pak v chovu vyhořela, ale pravý opak se podařil Vakcině. Ta kromě již zmíněného Václava, dala dceru Volgu. Volga zaujala na dostihové dráze nechutí k rychlému rozbíhání dostihu. Často ztrácela až 100 metrů. S příchodem do posledního oblouku ale zrychlila a nakonec bojovala o vítězství. Většinou marně a její jezdci bývali nesmyslně trestáni za nepozornost u startu atp. V chovu dala plemeníky Vortex, Valát a dcery Volyně, Voldava, Volenka, Voděnka, takže rodina dodnes existuje i když někdejší sláva v záplavě importů pohasla. Vítězka dostihu Gajané byla solidním dostihovým koněm, v chovu byla dlouho a její produkce podprůměrná. Ostatní klisny v chovu pohořely nebo se ani chovu nedožily. Paseka byla třetí ve VP a o rok později se fatálně zranila na Taxisu. Libeň dopadla stejně ještě na rovinách. Leandra se také věnovala různým aktivitám. Do chovu šla na stará kolena. V patnácti letech se jí narodila první dcera. Podle plemenné knihy otcem byl hnědák Cordon. Já tu klisničku viděl, byla bílá. Vedle Cordona stál tehdy ještě bez licence bělouš Belendek.

obrázek - dostihový program
strana 15

Výsledky z předchozí neděle byly doplněny krátkým komentářem průběhu. Většinou podrobnějším, než byl článku o dostihovém dnu. Vítěz prvního dostihu Lilek i těsně poražený Opus Roberte patřili k širší špičce ročníku a měli i krátkou epizodu v chovu. V chovu byl i průměrný Kodex. Largo, Metud a Liban skákali, Liban šel i VP. Kysuca byla sestrou Koroka a matkou kdysi populárního účastníka VP Kyba.

V druhém dostihu doběhla třetí Horalka. Tato velmi průměrná klisna byla po kariéře vyměněna do NDR za klisnu Elbflorenz, která svého času prokazovala platné služby Mimoni. Snad poslední známou odnoží rodiny je Eliška Přemyslovna, třetí ve VP. Citlivým odborným zacházením rodina z Mimoně záhy po revoluci zmizela. Horalka se v NDR překvapivě neztratila. Rodinu sice nezaložila, ale její syn Hradschin byl využit v chovu.

Velká květnová se běhá dodnes. Tehdy bývala prvním testem tříletých proti starším. Běhala se většinou dva týdny po VJC. Tu vyhrála Niageria s Šachem. Povšimněte si hmotnostního zatížení. Dnes by to neujezdila ani většina žaček z učiliště. Tehdy jezdili výhradně chlapi. V Chuchli jezdila z žen jako profesionál jen paní Hermansdorferová a ta těch padesát taky neujezdila. Šach sice ten den jezdil 51,5 kg, ale o kilo míň už asi nedal a nejspíš proto byl na Cornetovi. Nigeria se v plemenné knize neobjevila, ale o jejím konci nic nevím. Dětva byla jediný náš vítěz z předchozího mítingu, nic moc ale ve třech letech nepředvedla. Patřila na horší okraj širší špičky. V Pardubicích pak šla dokonce hirdy. V chovu dala jen železného veltráka Démona a klisnu Djevojku, která se v Napajedlích neudržela.

V dalším dostihu je zajímavá Valba. Ta běhala celkem průměrně, ale vyhrála Oaks. Založila vlastní větev rodiny Valencia. Nejznámější je asi její pravnučka Vinny (2 ve VP), která sama bohatě rozvětvila rodinu. Bratr Vinny Vronsky vyhrál VP, z jiné větve rozrodu je Vandual.

Welterhandicap byl měl z hlediska dalšího chovného využití, kromě již zmíněné Pančavy, nejzajímavějšího účastníka v klisně Louka. Vyloženě průměrná dcera kvalitní Loučky dala výbornou dostihovou i chovnou klisnu Loreta a dobrou Lombardii, náladového Londýna a pozdního Locarna. V dostihu byli čtyři později úspěšní steepleři Háj, London, Tarpán a hlavně Lukava. Ta padla v roce 67 při VP na poslední hirdě ve vyhrané pozici.

Poslední rovinový dostih byl velmi slabě obeslán. Tedy z dnešního pohledu. Tehdy pět koní bylo časté minimum v dostihovém dni. Méně koní běhalo výjimečně. Až na Lucu, což byla obrovská neohrabaná kobyla, ostatní pokračovali v kariéře na překážkách. Ne moc úspěšně. Vítězný jezdec Záveský toho nikdy moc nenajezdil, ale když jel tak většinou úspěšně. Jezdil vyšší váhy. Později trénoval koně, myslím, v Jenči.

U klusáků bych chtěl upozornit na vítězku prvního z dostihů Princesku. To byla bába Poljany, prvního koně, který po letech stlačil kilometrový čas pod 20,0. Vítěz druhého dostihu Gyi Lovam po roce vyhrál derby.

Za upozornění stojí i poslední odstavec, kde je uvedena návštěva 3 112 platících osob. Děti neplatily myslím do deseti let a bývalo jich dost. Ne kvůli kolotočům, poníkům a trdelníku. Koukaly na dostihy.

obrázek - dostihový program
strana 16