Dostihový program 1964

Zpracoval Miloš Frank, datum zveřejnění: 11.12. 2013

Další dostihový program, který se mi podařilo ze svého dětství uchovat je z 31.5.1964. A hned titulní strana potvrzuje minulé tvrzení, že programy byly obvykle za 1 Kčs. Za ty dva roky se poněkud změnila grafika první strany. Toto schéma vydrželo zase několik let pro všechny dostihové dny v republice. Bylo tenkrát jen sedm dostihů a klusáci v tom roce v Chuchli neběhali. Program měl o dvě stánky méně než ten z před dvou let. Přehledy o šampionátech se tentokrát nevešly. Bývaly zveřejňovány zpravidla jednou měsíčně. Všichni startující koně byli stále ještě československého chovu. Nanejvýš byla občas nějaká klisna připuštěna v bratrské cizině. Ale už i z dostihového programu bude patrné, že za ty dva roky přece jen docházelo k určitému uvolňování tuhých bolševických bariér.

Rovinové dostihy v té době byly běhány pravidelně v Chuchli na jaře od dubna do června a na podzim od konce srpna do konce října. V červenci a částečně v srpnu se pravidelně běhalo v Karlových Varech. Některé stáje tam z Chuchle stěhovaly část koní i personálu. Při každém dostihovém dnu byly i nějaké překážky, střídali se steepleři plno a polokrevní s plnokrevnými proutěnkáři. Někdy byl překážkový dostih jeden jindy dva. Ty dostihy v Chuchli a Varech běhali vlastně stejní koně. Všichni připravováni v chuchelských stájích. Venkovani jezdili jen na steeply, ale i tam převažovali Chucheláci. V Lysé vzniklo tréninkové středisko s rovinovými koňmi až koncem šedesátých let a domácí stáje chovatelů měli tehdy jen překážkové koně. V Pardubicích a Lysé se zase běhalo jen přes překážky (2x až 3x v roce plus tehdy dvoutýdenní mítink při VP). Na ostatních drahách, provinčních, byly hlavně překážkové dostihy, rovinový dostih býval jeden pro plnokrevníky a jeden pro polokrevníky. Většinou to bylo přímo určeno pro amatérské jezdce jezdeckých oddílů. Takové dostihy se konaly v Olomouci, Odrách, Benešově, Liberci, Albertovci, Písku, Netolicích, Kolesech, Šamoríně, Trebišově, Topolčanech, Bratislavě. Ne všude každý rok. V Bratislavě tak jednou do měsíce, v některých letech ale vůbec žádný dostihový den. Třeba v Xaverově také kdysi byly oficiální dostihy, v šedesátých letech už ale jen tzv. pouťáky.

V polovině šedesátých let byly dost omezeny klusácké dostihy. Úředním rozhodnutím byl zastaven chov plemen, která v dospělosti nedosahují průměrné výšky 150cm. No a odnesli to, kromě jiných, i klusáci. Jejich dostihy se občas objevovaly ve Varech, ale hlavně na Slovensku. V Chuchli některé sezóny klusáci zcela vynechali.

Zatímco minule popisovaný dostihový den byl výjimečný premiérovým televizním přenosem, tento dostihový den byl naprosto obyčejný. Možná až příliš, protože o týden dříve byly dva kvalitně obsazené komparační dostihy a další týden taktéž komparační Červnová cena. Pokud se někomu zdají startovní listiny početně chudé (v tento den průměrně 6,86 koně v dostihu, o týden dříve 8,125), tak to možná vysvětlí následující přehled počtu registrovaných plnokrevných hříbat v ročnících, ze kterých se resultovala většina startujících: 1958 - 48, 1959 - 69, 1960 - 73, 1961 - 99, 1962 - 96 . Navíc to neznamená, že všichni registrovaní se dočkali zapojení do dostihového provozu. Jednotliví koně, pokud byli zdraví tak běhali většinou po dvou nebo třech nedělích. Za sezónu měli v průměru určitě víc startů než je zvykem nyní. Pro tříleté byl tehdy otevřen už Gomba handicap a občas v něm i vítězili. Přesto se dá až Velká květnová považovat za první komparační dostih tříletých a starších, běhávalo se dva týdny po VJC a dva týdny před Červnovou cenou. No a po dalších čtrnácti dnech bývalo Derby. Tříletci do něj nastupovali otestováni staršími. Z Gomba vyhodili tříleté počátkem 70.let. Velká květnová vypadla ze systému komparací v roce 82, Velká červnová byla naposledy komparační v roce 80. Při rostoucím počtu koní to byly asi změny logické. Koneckonců v tradičních dostihových zemích se komparační testy před Derby pro špičkové koně také nekonají. Do VKC se v letech 91-06 tříletí vrátili, ale z minima účastí nevytěžili vítězství, navíc to byli koně, kteří nesměřovali za úspěchem v Derby.

Struktura dostihového programu za se dva roky příliš nezměnila. První strana je již tradičně věnována stručnému seznámení s dostihovým dnem.

obrázek - strana 1
strana 1

Na druhé stránce byla opět krátká reportáž z minulé neděle. V textu je popisováno drama na startu hlavního dostihu. Na startovací boxy zapomeňte. Tehdy se přes dráhu stáhlo něco jako síť na tenis. Byla upevněna na obou koncích tak aby se mohla 'důmyslným' mechanismem naráz zvednout. Občas se nezvedla na obou koncích současně, případně se některý jezdec zachytil. No a při váze okolo padesáti kil ten jezdec občas letěl obloukem s tvrdým dopadem. Říkalo se tomu mechanismu australský startovací stroj. Lyona jezdil Josef Bořík tradičně, ale František Toušek se na něm párkrát v dostihu také svezl. Nejen v tomto případě.

obrázek - strana 2
strana 2

Pozorný čtenář si možná všiml, že na jízdním řádu rychlíkových autobusů se za dva roky nic nezměnilo. Nic nového nebylo ani v dopravě na závodiště. Prostě všechny změny musely být mírné a v mezích zákona.

Typ dostihu bylo možno poznat už podle názvu. Dostihy dvouletých dávaly v názvu vždy vzpomenout na naše úspěšné chovné koně. Hirdy bývaly nazývány podle řek, steeply podle hor či pohoří. Dvojkové rovinové dostihy se jmenovaly podle měst, čtyřkové podle pražských čtvtí. Představa, že nějaký představitel oné lokality se natřásal v kravatě u předávání věcných cen je mylná. Nic takového snad ani nikoho nenapadlo, navíc žádné ceny se nepředávaly. Trojkový handicap měl většinou název Welterhandicap (cizí slovo, které uniklo jinak pozornému cenzorovi) nebo se nazýval po nějaké části závodiště. Trojkové ceny se tak jmenovaly všechny. Pětkové dostihy jsou až novodobou vymožeností. Pochopitelně se občas v pojmenování dostihu při nějaké zvláštní příležitosti objevily výjimky, které ale jak známo potvrzují pravidlo. Hlavní dostihy se jmenovaly rok od roku většinou stejně. Kromě klasik a přijatelných názvů z předválečných časů se objevil třeba i na tu dobu předlouhý název: Cena ministerstva zemědělství, lesního a polního hospodářství. To tehdy překvapivě sídlilo v budově dnešního ministerstva zemědělství. Doufám, že alespoň někteří pracovníci z té doby už jsou vyměněni za někoho jiného než své potomky. Ještě za bolševika se dostih vrátil k původnímu názvu Gerschův memoriál.

Že vypadalo závodiště úplně jinak, ví snad každý. Jeden bývalý ředitel nechal deset let hnít tribuny a pak zařídil zbourání a výstavbu té současné železné nádhery. Sice se říká: 'O mrtvých jen dobře', ale budiž mu země těžká. Slyšel jsem, že jako vzor byla vzata tribuna z nějakého sibiřského města. Nevím, ale ničeho jiného se už nedočkám a určitě se toho nedočkají ani dnešní děti. To spíš se dočkáme, že závodiště nějaký genius začachruje na golf nebo nákupní centrum. Pak se nám může smát třeba z vrcholku Mount Everestu. Na závodišti ale docházelo určitým změnám i před bouráním tribun. Třeba původní padock byl kruhový, ve stínu stromů. Zhruba v těch místech je dnes stánek s občerstvením, který je za altánkem na předávání cen. Když běhalo víc jak deset koní, tak tam bylo docela narváno. Moc se tam nevešli ani koně ani lidi. A to tam byli jen trenéři dávající order. Ze sedliště, které bylo tam co nyní a skutečně se tam koně sedlali, se na dráhu chodilo mezi provazy v tu chvíli nataženými. Po dostihu se od cílové věže do vážnice chodilo taky mezi provazy. Padock v nynější poloze byl až koncem šedesátých let a chodilo se na druhou ruku. Pohledné vodičky byly méně na očích, víc byli vidět koně. Zhruba na nynějším místě se pak v průběhu šedesátých začala objevovat parkující auta. Tribuny občas někdo natřel, sem tam bylo vyměněno ztrouchnivělé prkno na některé lavičce, ale pomalu a jistě to vše spělo k poslední červnové neděli roku 1985. Poslední dostih vyhrála klisna Trnava (Lakmus-Taverna) ze starobylé rodiny Toquade, usazené na našem území zhruba 100 let. No a už v pondělí se naplnil dlouho pečlivě chystaný plán, přijely buldozery a nezůstala nejen žádná tribuna ale ani kámen na kameni.

Ale zpět k dostihovému dni. Jak už z názvu prvního dostihu vyplývá, jde o dostih dvouletých. Ti běhávali od začátku května. V daném ročníku dvouletých bylo registrováno 96 hříbat. Šest z nich na startu bylo méně než obvykle. O týden dřív jich běželo osm, to byl asi tak průměr. Tři potomci Detvana na startu budí dojem jeho preference v chovu, ale v tom ročníku měl šest běhajících potomků, takže se sešla na startu polovina jeho populace. Nejlepším koněm ze startujících byl nakonec Mol, pátý v Derby (pokud mi paměť neklame), tady běhal po týdnu, což u dvouletka nebylo zvykem ani tehdy. Markeur byl velmi úspěšný na hirdách a dokonce šel do chovu v Jičíně. Viděl jsem po něm běhat plno i polokrevníky. Slušný na překážkách byl později i Metér (poslední ročník Gradiva). Vítězka Metoda už nic nevyhrála a v chovu byla jalová. Taras II byl špatný i později na překážkách, pod jeho matkou Tarou už ale v době dostihu byla klasická vítězka a matka dvou Derby vítězů Tarantella. Z jezdců nebyla minule zmínka o Hellingerovi, muž nevysoké postavy se věnoval hlavně ošetřování koní, moc toho nenajezdil. Mann patřil do širší špičky a zmizel z dění v roce 68. Mezi trenéry je už vítěz VPSCh 62 Břetislav Karel. Mezi škrtnutými koňmi jeho Derby vítěz 65 Myjavan.

Přihlášky na VČC obsahovaly většinu pozdějších účastníků Derby. Dostih vyhrál Moloděc. Derby ale nakonec dopadlo špatně. Přijel z Rakouska Rih, naši hlídali jeho i sebe navzájem, jeli v jedné rovině, ale jezdec Csincserak našel místo, na distanci proklouzl a vyhrál. Druhý byl myslím Liman s Havelkou, třetí Jasan s Šachem. Moloděc byl pátý, vyhrál až St.Leger, a po letech se pokoušel neúspěšně o VP. Asi momentálně nejlepší kůň ročníku Jaspis nevydržel zdravotně a nestartoval. VJC předtím vyhrál Valor, Oaks Libye. Klasičtí vítězové jsou i v přihláškách dvouletých Myjavan-Derby, Listr-St.Leger, Litava-JCK. Docela zajímavá je hláška Bukače do VČC i do proutek pro tříleté. Co tehdy běžel nevím. Zápisné ale bylo symbolické a nemělo vztah k dotaci dostihu.

obrázek - strana 3
strana 3

Vytrvalecký dostih pro tehdy nejslabší třídu koní byl obsazen vesměs tříletými. Koně starších ročníků běhali většinou rovinové dostihy jen když za sebou měli solidní výsledky nebo byli nezaskákatelní (o týden dříve v dostizích pro tříleté a starší z 38 koní jen tři starší, tentokrát z 30 koní 10) . Klisny šly do chovu téměř všechny po tříleté sezóně. Méně úspěšní hřebci šli do překážkových stájí hřebčínů nebo jezdeckých oddílů. Občas byl zaskákán i nějaký klasik a čekalo se, že bude za hvězdu v Pardubicích. Ze startujících koní se, pokud vzpomínám, nikdo ze čtyřek moc nevyšvihl. Hřebci pak neuspěli ani na překážkách, i když možná Bystruž něco i vyhrál. Klisny šly přes slabou výkonnost do chovu všechny. Uspěla jen Vesmírka, její linie rodiny Valencia ale nepřežila rok 2000. Mezi jezdci se objevuje Pavel Hanuš, který naposledy působil jako trenér v Tehově a v Chuchli jsem ho nedávno zahlédl. Jezdec Král, působil jako trenér v Netolicich a Lánech.

Tady je první projev 'liberalizace' šedesátých let. Z ničeho nic se zjistilo, že svět stále ještě existuje i za Šumavou a Českým lesem. O pár týdnů později nám Rih vyžral Derby a vyplatit z dnešního pohledu směšnou dotaci byl velký problém. Koruny nešly vyvézt do ciziny a dát dohromady cizí měnu v solidním (v cizině akceptovatelném kursu) to neuměli ani soudruzi na tom ministerstvu s tím sáhodlouhým názvem. Bylo to tehdy vysněno poněkud jinak. Naši vyrazí do Vídně vyhrát jejich Derby a sem si pak nikdo netroufne přijet pro výprask. Z našich byl ve Vídni myslím Havlas a Jasan. Na tabuli nebyli. Lyon byl ve svém dostihu, tuším, druhý. U nás byl daleko nejlepším koněm po tři sezóny.

obrázek - strana 4
strana 4

Dostih vyhrazený výhradně nezvítězivším tříletým také neměl na startu žádnou budoucí hvězdu. Diviš chodil slušně hirdy. Do chovu šla poněkud atypicky ze tří klisen jen Montana. Moc slávy jí ale nečekalo. V sedle se nově objevuje v té době 46 letý Karel Havelka, nejlepší léta už měl za sebou, časem znovu začal s trénováním (trénoval už občas v padesátých letech). Na přední místa v šampionátu to už nebylo, ale sem tam vyhrál i velký dostih. Jen o rok mladší Josef Šach neměl ten den licenci, ale s úspěšností byl na tom v šedesátých a dokonce i na začátku sedmdesátých letech lépe a dokázal vyhrát ještě v 75 Derby s Veronalem. V dostihu se v sedle objevil, později i v cizině jezdecky úspěšný, jeden ze současných trenérských veteránů Jaroslav Drlík. Tomu bylo, tuším, 22 let.

Kromě dostihového programu vycházel už i tehdy dostihový věstník. Vycházel nepravidelně a obsah byl podobný tomu dnešnímu. Bylo ale nutno mít ho předplacený a dostávat ho poštou, nebo si pro něj chodit do kanceláře ředitelství na Smíchov. U Prašné brány ho nevedli. No a jestli v něm budou jen propozice a směrnice pro provoz, nebo i něco zajímavého pro běžného turfmana, to se dalo poznat až po rozřezání velké plachty na kterou byl vytištěn. Při troše štěstí se podařilo rozřezat vše správně a pak se daly najít i třeba informace o připouštění, úhynu nebo narození hříbat. Informace o hříbatech se občas objevovaly i na stránkách dostihového programu. Tentokrát šlo o nové životy v Albertovci. Z hřebečků běhal dobře ve dvou letech Parcel, vysloužil si tím několik let v chovu rodného hřebčína, bez úspěchu. Slušní byli i Brokát a Kastelán, dokonce běhali Derby. Kastelán později exceloval v jezdectví. Z klisniček byla dostihově nejlepší Nigra. Běhala klasiky, dokonce i Derby. Většině klisen se celkem dařilo i v chovu alespoň pokud jde o počet potomstva. Kvalita žádného potomka však nestojí za zmínku.

obrázek - strana 5
strana 5

Další dostih byl určen pro lepší třídu koní a tříletci byli v menšině. Mezi dvěma Derby trialy to ale asi nepřekvapuje. Oba dva tříletci patřili k širší špičce ročníku, nic velkého ale nevyhráli. Pardon myslím běhal i Derby. Jaga také běhala klasiky a byla plodnou matkou, svou rodinu rozšířila, ale přes rok 2000 její linie nevydržela. Hlavním důvodem byl pád do kategorie NTB. Její matka Jana se totiž narodila v roce 1945 na útěku před frontou až na Moravě a nebyla zapsána do maďarské PK. Do naší PK také zapsána nebyla a po 45 letech to někdo objevil a najednou to vadilo. Starší hřebci ze startovní listiny občas nakoukli i do jedniček, kde spíš placírovali. Velká vítězství se jim vyhýbala. Nejlepší byl asi OpusRoberte (po maďarském otci RobertEndre), který pak po letech dokonce občas měl a občas neměl licenci plemeníka. Bohužel s hříbaty to bylo přesně obráceně, takže pak byla do PK zapsána jako nelicentovaná. OpusRoberte a Meteor to se střídavými úspěchy později zkoušeli i na překážkách. Korint, tehdy už sedmiletý, byl dovezen v těle matky Kornweihe. Už jsem se o ní zmiňoval. Ta rodina byla i v Německu spíš překážková, rozhodně ne špičková . Korint překvapivě na překážky nešel, asi někdo uvažoval o jeho chovném využití, když to byl skoro import. Nakonec si svou nevalnou výkonností přece jen chov, naštěstí, nevysloužil. Mezi škrtnutými je i vítězka JCK Lienka. Mezi jezdci je další z veteránů současného trenérského stavu Tomáš Šatra, který toho ale nikdy moc nenajezdil pro potíže s váhou. Vyšší váhy vždy jezdil i Josef Zeman, který se v Chuchli, nejen na závodišti, objevuje dodnes. Dost jezdíval i Josef Kieryk, občas i hirdy.

Zprávy z ciziny jsou také již celosvětové. Myslím, že zpráva z USA byla vůbec první příležitostí, při které se u nás objevilo jméno NORTHERN DANCER. Na jeho původ si i naši nejskalnější turfmani ještě museli počkat, na další stránce je o něm trochu zavádějící zmínka. Stejně nikdo netušil, co toto jméno bude znamenat určitě nejen v uplynulých padesáti letech. Ruští trapáci ve Švédsku nebo klasiky v NDR jsou vedle toho informace okresního formátu. Dovoz klisen do Maďarska už tak bezvýznamný pro nás není. Hlavně z důvodu velmi čilého obchodního styku s tamním chovem v následujících letech. Většině klisen bylo pomaďarštěno jméno, a tak bylo občas náročné návaznost zjistit. Takže například Alebarda(Pasztorlany) se stala matkou šamorínské Pasztordal (např.Pittsburg). Slušovická Riksa byla vnučkou Regbi(Regeny), mimoňský Sztrofa byl její syn. A hlavně Kolhida (Tabletta) je matkou plemeníka Isztopirina (otec Kenta) a bábou např. Talcum.

obrázek - strana 6
strana 6

Cena deníku práce byla v těch letech tradičním hlavním dostihem jednoho z méně významných jarních dostihových dnů. Ne že by ten deník dostihům věnoval nějaký za řeč stojící prostor. Když se vešly, tak byly otištěny výsledky. Koně na startu nebyli špatní, ale žádná supertřída. Nejlepší byl asi Vasal, před rokem třetí v Derby. Mogul byl užitečný kůň, kterému se dařilo i později na překážkách. Startu ve VP se bohužel nedočkal (zdraví), ale bratr Mor jí dvakrát vyhrál a sestra Mohyla (vítězka JCK), dokonce po dvou hříbatech, prohrála ve VP jen s Korokem. Na tabuli ve VP byl i polobratr Morák Za zmínku ještě stojí Ostříž, to byl většinou Lyonův vodič. Občas měl Lyon co dělat, aby to stihl, mám dojem, že jednou se mu to dokonce nepovedlo. Tady šel sám na sebe a nebyl v dostihu moc vidět. Vadar a Javorník se zde snažily využít nízkého zatížení, jinak do jedniček nepatřili. V sedle vítězného Mogula se objevuje devatenáctiletý Vlasta Smolík, pozdější legenda našeho turfu. Jezdec Slanec byl hlavně párťákem Ostříže a ošetřovatelem.

Ragusa byl poslední vítěz St.Leger a Irish Derby, vyhrál 7 velkých dostihů ale v Derby byl třetí, 9 délek od vítěze Relka, v chovu dal vítěze Derby Morstona. Noví hřebci dovezení do ruského chovu ale na nás měli kdysi větší dopad. Do dostihů i chovu se dostali jejich importovaní potomci. Po Baltovi dobře běhala Rossoš, šlo jí to celkem i v chovu, ale lepší byla Flandrija s dcerou Fredou. Le Loup Garou svým potomstvem u nás opanoval Derby ´78 doběhem Beller-Eliona. Jeho dcera Želatina sice na dráze nic neuměla, ale stala se matkou Železníka. Další informace z USA měla časově předcházet té z minulé stránky. Hill Rise byl nakonec jako favorit Kentucky Derby druhý za Northern Dancerem. Ten je sice vnukem Native Dancera, ovšem přes matku Natalmu. Ta nám stále ještě zůstávala utajena a otec Nearctic také. Vloudila se i chybka, ten další kůň se jmenoval Knightly Manner. Italská informace jen potvrzuje trvalou nejistotu turfu. Derby vyhrál jakýsi Diacono před polepšeným Maximem a Sionem (další chyba či překlep). Crivelli jako vítěz tamní VJC (Premio Parioli) nikde. Celkem roztomilé jsou rozpaky autora nad připouštěním klisen v cizině. To se to hledají chyby a další informace, když je dnes internet.

obrázek - strana 7
strana 7

Dostih tříletých hirdařů měl na startu jen chuchelské koně. Když to prostě někomu nešlo na rovině tak musel skákat. A běda když mu to nešlo. Cyklon a Lotyš si před týdnem zkusili ještě rovinu. Oba mimo tabuli, Lotyš dokonce poslední. Takže co s nimi. Ostatním to také moc nešlo a dokonce ani na těch překážkách. Přes slabou výkonnost šel Lisabon do teplokrevného chovu díky exteriéru a původu, jinak si to nedovedu vysvětlit. Z dnešního pohledu jsou zajímaví i dosud nezaznamenaní jezdci. Josef Sloup je otcem současného jezdce Lukáše Sloupa. Tomáš Moucha je otcem v Německu trvale působící Hany Mouchové.

Zprávami z ciziny tentokrát očividně šetřeno nebylo. Z NSR tehdy do Vídně skutečně přijeli. Doběhli v pořadí Zank-Illetlen-BlauerReiter, pozdější vítěz čs.Derby Rih byl až čtvrtý. Oba naši pryč. Zank a Blauer Reiter byli v chovu, čili určitě dobří koně. Illetlen byl maďarský rodák v německém majetku. V šedesátých letech maďarští koně Derby ve Vídni vyhráli 4x, z toho 2x byli raz dva. Carolus byl hezký vraník, léta fungoval v chovu, ale slavný byl jen v NDR. Neptunus šel po sezóně do chovu a hned ve svém prvním ročníku měl dceru Gemini, dovezenou v těle matky Gee k nám. Rodina tu už ale skoro jistě není.

obrázek - strana 8
strana 8

Závěrečný dostih byl obsazen nejpočetněji. V kvantitě ale bylo málo kvality. Jen vítěz Blankyt (další z mnoha Smolíkových vítězství) nebyl špatný, ale k nejlepším patřil až na překážkách. Proháněl i Koroka a spol. Bohužel první start ve VP nepřežil. Ostatní hřebci to také zkoušeli na překážkách. Istvan vydržel velmi dlouho, ale bez výrazných úspěchů. Z klisen trochu uspěla jen Lipsi. Daniela skončila na jízdárně ČeskýchBudějovicích. Polka II v chovu také nebyla. Parija většinou byla kryta teplokrevníky, sama byla počata v Polsku, jinak si její původ nedovedu vysvětlit. V sedle jednoho z koní se objevil další tehdejší junior Teodor Pechát. Později klasický vítěz i trenér. Od těch dob poněkud zešedivěl, ale váhu má, jak jsem ho nedávno viděl, stále skoro dostihovou.

Vítěz nejslabšího dostihu minulé neděle Neklan byl polobratrem klasických vítězů Nila, Nigerie a Niagary. Za ním doběhl bratr skvělého Symbola. Oba byli později užitečnými steeplery. Pardál byl okrajově využíván v chovu. Morálka produkovala koně podobné třídy, stejně i její dcery a vnučky. Rok 2000 ale její linie v chovu přežila. O Jarné již zmínka byla, ostatní chov nepoznaly. Jezdec Kouba jezdil hirdy a později vyhrál šampionát.

obrázek - strana 9
strana 9

Další dostih byl vlastně dvojkový a Moloděc vyhrál později klasiku, o čemž už byla zmínka. Liberie byla dobrá klisna na dráze i v chovu, založila vlastní kdysi početnou větev rodiny Lorraine. Vnučka Libentína vyhrála 100. VP. Paradoxní je poslední záznam v PK o rozrodu Liberie, její prapravnučka Loresta byla v roce 2000 zcizena březí. Méně výkonné potomstvo klisny Flory je zapsáno v PK i po roce 2000. I zde jde v podstatě o paradox, protože žádný ze čtyř potomků plemeníka Hombre, narozených po roce 2000, se dostihů nezúčastnil. Ostatní účastníci dostihu byli i na startovních listinách hned po týdnu v tomto programu.

Dostih dvouletých měl na startu tři později užitečné hřebečky, o Molovi již byla zmínka. Zato klisničky byly na dráze slabé. Vítězka Simba pak při epizodě v chovu nedala hříbě, druhá Lucie do chovu nešla. Zbývající klisny, hlavně Hůrka a Halka, byly plodné a jejich rozrod nás zásoboval hlavně překážkáři průměrné úrovně.

Početně obsazený dostih pro nejlepší třídu tříletých a starších měl na startu část tehdejší špičky. Prakticky jediným prubířským kamenem pro tříleté byl Mazák, těsně druhý v předchozím Derby, špičkový kůň svého ročníku byl favoritem. Polárník asi měl spíš pomoci tříletkům ze stáje. Divoch, Lienka ani Búčik ale neuspěli. Búčik byl velmi talentovaný steepler, bohužel brzo utrpěl fatální zranění. Vítěz Jaspis doplatil na vítězství zdravím a Derby neběhal. Diskvalifikovaný Jasan byl třetí i v Derby. S Havlasem před tím ještě vybouchli ve Vídni. Libye vyhrála Oaks a v Derby byla čtvrtá. V chovu tato Lyonova sestra dala klasiky Lyži a Libanona i vítěze VP Limita. V dalších generacích byli Lucretia, Lymphe, Lucinka, Lévi, Lykeion(Derby), Licitace, Lucret a další koně úspěšní ve velkých i klasických dostizích. Linie existuje dosud, v Napajedlích už ale udělala místo rodinám z dovozu, které se vesměs stejně nechytily. Lienka a Valor jako jarní klasičtí vítězové asi nezvládli distanci. V chovu Lienka dala jen špatné hřebečky. Mezi jezdci se objevuje Jiří Svoboda, později jeden z nejzdatnějších a nejpopulárnějších mužů u startovacích boxů, známý pod jménem Ezop. Viděl jsem ho zavádět i letošní Derby.

Ještě významnějším dostihem byla následující VKC. Lyon zde obhájil loňské vítězství, vyhrál i dvakrát VČC a VDubnovouC, jednou ČsCenu a ZlatýPohár a třikrát Cenu presidenta (tehdy Znárodnění). Byl to nejlepší kůň první poloviny šedesátých let. Později zamířil do chovu a dal vítěze Derby Hviezdara, ten pak dal dalšího Derby vítěze Bohatiera. Takže vznikla unikátní linie čtyř vítězů téhož Derby za sebou. Tradičním jezdcem byl Josef Bořík, v té době čtyřicátník. Tentokrát zaskakoval František Toušek, i toto zadržené vítězství mu pomohlo k zisku jediného životního titulu šampióna. Bylo mu tehdy přes třicet let. Liman byl druhý i v Derby, byl později okrajově využit v chovu. Ostatní účastníci velmi slušně skákali. Největším talentem byl asi Bukač. Bohužel ještě mladý se zabil v Lysé.

Na hirdách v Chuchli tehdy nebývala početná pole. Většina koní bývala za peníze, pokud dokončila. Nor před dvěma lety běhal VPSCh, na hirdy se vrátil. Metud byl později slušný steepler, ostatním velké skoky moc nešli. Jezdec Stanislav Neumann zemřel nedávno a dlouho působil jako šéf 'rajtcimry'. Mnozí ho určitě pamatují. Drbal toho moc nenajezdili, ale Petrák byl o rok dříve šampiónem na hirdách. Vítězná jezdkyně Hermansdorferová získala šampionát v této kategorii v tom roce.

Polokrevný steepl vyhrál jeden z tradičních účastníků v tom roce. V přihláškách na další neděli jsou všichni zůčastnění. Nikdo z těch koní nebyl nijak dominantní, každý si občas něco vyhrál. O jezdcích Sloupovi a Mouchovi již byla zmínka. Amatéři Formánek a Mečíř v pozdějších letech působili hlavně v Mimoni v dost významných chovatelských pozicích. Pan Pešek byl dlouho populárním turfmenem na Plzeňsku. Tehdy byly překážkové šampionáty dva a na steeplu jej získal František Vítek.

Welterhandicap přinesl velké překvapení, alespoň podle sázek. Vítězný kůň bral raritně víc na místo než na vítěze. Panter běhal hodně dlouho roviny právě na pomezí třetí a čtvrté třídy. Před týdnem poslední Vadar šel tentokrát hlavní dostih s váho o 15kg nižší. Druhá v cíli Tadeta byla v chovu dost plodná a poslední vítěz před bouráním starého závodiště Trnava byla její vnučka. O Lipsi již byla zmínka a do chovu šla i Anita. Produkovala na slovenském venkově obskurní steeplery. Ostatní čtyři klisny se do chovu nedostaly. Před pár lety by to bylo nemyslitelné, to šly do hřebčínů úplně všechny. V polovině šedesátých let začínaly s koňmi i JZD a Státní statky, které se věnovaly koním v rámci mimopracovního vyžití. Ne za účelem chovu. A v chovu zrovna tyto klisny určitě nechyběly. Vítězný jezdec Čeleďa byl mnoho let ošetřovatelem v Xaverově.

U výsledků tentokrát nebyl s výjimkou hlavního dostihu uveden popis průběhu. Pod startovními listinami nebylo ani 'Naše mínění'. To se rok od roku měnilo, nejspíš podle osoby, která to měla vše na starosti.

obrázek - strana 10
strana 10