Osobní pocta Amant Grisovi

Napsala Jana Němečková, publikováno 2016

Když jsme na přelomu let 2015 a 2016 chystaly rozsáhlou aktualizaci webu, padl mi do rukou i starý článek o Amande Praline. Zmínka o Amant Grisovi tu končí rokem 2008 - a jak všichni víme, byl to teprve začátek stopy, kterou tenhle fantastický bělouš zanechal v našem dostihovém sportu. A především v dějinách Velké pardubické...
Protože Amant Gris byl jedním z koní, které jsem, shodou okolností, měla možnost sledovat celou jejich dostihovou kariéru... a protože mě svým talentem na skocích naprosto uchvátil... s radostí jsem se vrhla na úkol profil nejlepšího syna Amande Praline na web dokončit.

Byla by ovšem škoda začínat až první nevydařenou Velkou pardubickou. Amant Gris byl dobrým koněm od svého vstupu na dostihovou dráhu, daleko v roce 2001, ve věku dvou let. V prvních dvou startech se setkal s pozdější vítězkou Ceny zimního favorita Ned's Secret; ve třetím ho lehoučce o osm délek potloukl favorizovaný Ixos, později vítěz Zimního favorita z Pardubic a ještě později nekorunovaný princ našich drah, kde coby příslušník NTB registru získal listed Starohájské kritérium a druhé místo z Gd.3 Velké ceny Slovenska. To však o několik let později; nyní zpět k dvouletému Amant Grisovi, který se po třetím a dvou druhých místech konečně dočkal vítězství. Stalo se tak v září, v chuchelské Ceně Nippona, kde jistě porazil El Dura - opět pozdějšího jedničkového vítěze. Sezónu uzavřel Amant Gris sympatickým pátým místem v Ceně zimního favorita, za zmíněnou Ned's Secret, College Classicem a Pomadou, všechno známými jmény.

Amant Gris
© J. Němečková: než se stal legendou...
Velká Chuchle, snad 2003 - 2004

I tříletá sezóna začala slibně, třetím místem v chuchelské dvojce, kde Amant Gris dával druhému Windydarovi 5 kilogramů. Následoval jeden z největších zásahů kariéry - mostecký Memoriál dr. Frankenberga, kde Amant Gris o půl délky porazil pozdějšího vítěze Derby, spolehlivého Poderosa; třetí došel tehdy favorizovaný El Duro. Tím ovšem první úspěšná část kariéry Amant Grise končí, a následuje ústup ze slávy. Až osmé místo ve Velké červnové, kolem 10 délek za Poderosem, kterého v předchozím startu porazil... Z povinnosti start v Derby a páté místo, ovšem z pozice jednoho z outisderů. Před Amant Grisem skončili Poderoso, zmíněný College Classic, maličká Larrimah - později vítězka Oaks, a vítěz Velké jarní Richest Vein. Vybraná společnost, nicméně Amant Gris už se k ní nikdy přiblížit nedokázal. Výjezd do Bratislavy, a až osmé místo v místním Derby, kde Poderoso došel třetí, předčasně uzavřel jeho tříletou sezónu.

Čtyřletá, na rovinu, nestála za nic: sedmé místo ve Varech, deváté ve Varech, sedmé v Mostě, sedmé v Chuchli, osmé v Mostě, desáté v Pardubicích. Není co dodat.

Sezónu 2004, pětiletou, vítá Amant Gris na startu čtyřkové roviny v Chuchli... kde se ale blýskne na lepší časy. Třetí místo je předzvěstí vítězné série, která trvá čtyři starty ve VI. a III. kategorii, a končí až koncem června v Chuchli. Do konce sezóny si Amant Gris připíše ještě další čtyři tabulové doběhy ve dvojkách.

Sezóna 2005 je Amant Grisova poslední rovinová. Po nepříliš úspěšných startech v Ebreichsdorfu se v červenci vrací do Mostu, kde vítězí ve slušně obsazené dvojkové míli - aby následně v luxusně obsazené jedničkové Velké letní ceně propadl na desáté místo. Při výčtu výsledkové listiny se není co divit: Torlus, Apart, Tribal Instinct, pátý specialista Hairy's Son, šestý Kicos, osmý Darek, devátý Mastman. V dalších startech se Amant Gris vrací do druhé kategorie, ale už to není nic platné: deváté, šesté a sedmé místo. Koncem roku 2005 realizační tým nad jeho rovinovou kariérou láme hůl, a od roku 2006 menežuje velkého bělouše do steeplů.

První mostecký start s amatérem Horčičkou, v květnu 2006, ale končí lehkým druhým místem, a hned v dalším dostihu v Mostě jsou spolu třetí, tentokrát ve velkém šestnáctičlenném poli. Nadějně rozjetou skokovou kariéru brzdí hned další start, Amant Gris, poprvé a naposled s Ivanem Sieglem, v zářijové Ceně Hipodromu Most padá, a vyklízí pole až do příštího roku.

Rok 20007, osm let. Už opět s amatérem Horčičkou se v květnu schází na startu čtyřkového krosu v Pardubicích, na zádech s mamutí váhou 71 kilogramů. Na Amant Grise nemá nikdo šanci, nejbližší soupeř se mu přiblíží na 10 délek... ale vítězství si připisuje někdo jiný. Moning Let, v roce 2007 takřka k neporažení, v dalších startech přemožitel Decent Fellowa a vítěz Ceny Labe, naběhl na jinak suverénního Amant Grise ještě dalších 16 délek...
O tři týdny později se Amant Gris do Pardubic vrací, tentokrát na start krátkého trojkového krosu, a situace je ještě veselejší, než v předchozím dostihu. Do sedla svého osudového koně tu poprvé usedá Marek Stromský - a s eventuálkou 30:10 přicházejí do cíle první, zadrženě o pořádných 18 délek.
To už je ovšem jasné, že Pardubicím roste velká steeplová naděje. Letní start ve Světlé hoře sice Amant Gris proměňuje jen v druhé místo za Tomisem, ale poráží Baggia - stejného Baggia, který si přes podzim doveze steeplové vítězství z Merana. Do vrcholné Ceny Vltavy při dni Velké pardubické nastupují oba jako první (Baggio) a čtvrtý (Amant Gris) favorit - a obsazují první a druhé místo, s rozdílem 1 3/4 délky. Milan Theimer může svého stále teprve osmiletého bělouše s klidem chystat do příští sezóny.

24. květen 2008 je jedním z dnů, které v kariéře Amant Grise prostě nelze pominout. Debutuje tentokrát už naprosto ostře - v national listed Velké ceně města Pardubic, první kvalifikaci na Velkou pardubickou. 5800 metrů, o více než kilometr nejdelší distance, jakou kdy Amant Gris šel. A soupeři? Loňská vítězka Velké pardubické Sixteen, spolu s veteránem Maskulem, se stejným titulem z doby před třemi lety... a navrch famózní Moning Let, teprve sedmiletý. Pro už čtrnáctiletého Maskula to bylo loučení s dostihy, ale ostatní soupeři byli ve vrcholné formě. Na Amang Grise však nestačil nikdo - kvalifikaci pod stejnými váhami opanoval suverénně, o pohodlných pět délek.
Jediný další start před Velkou pardubickou si odbývá v Bratislavě, kde červnovou Velkou cenu Petržalky získává zadrženě jedenácti délkami.

Amant Gris
© Jana Němečková: Amant Gris jako první vbíhá do cílové
roviny Velké pardubické...

Velká pardubická roku 2008 pak vejde do dějin. Smutnou obětí dostihu je ryzák Klip, ale to není jediné drama na dráze. Posledním obloukem probíhá suverénně první Amant Gris s Markem Stromským, s uctivým odstupem následuje Sixteen s Josefem Bartošem... Juventus ani Decent Fellow nemají šanci, o letošním králi steeplerů nemůže být pochyb. V cíli má neúnavný bělouš dvě a půl délky náskoku...
Radost z vítězství vlastně ani nezačala, protože už z televizního přenosu bylo jasně patrné, že Stromský s Amant Grisem, a spolu s nimi Ivoire de Beaulieu, neobjeli točný bod na dráze. Radost na závodišti skončila stejně brzy - prohřešek byl příliš patrný, než aby vůbec bylo o čem diskutovat. Protest byl podán ex offo, a nic jiného než diskvalifikace vítězné dvojice nepřicházelo v úvahu... Vítězkou se stala Sixteen, i z druhého místa s traťovým rekordem 8:58.49, jako vůbec první pod devět minut.

Zpátky do všedních dní. Sezónu 2009 zahajuje Amant Gris stejně jako loni, ve Velké ceně města Pardubic, tentokrát s Petrem Tůmou v sedle... a končí jako obrovský favorit neslavně šestý, předposlední. Vítězí starý známý Tomis. Ještě víc překvapí fakt, že pro nejnešťastnějšího koně loňské sezóny je to zároveň letos start poslední... A jak se ukáže, je i posledním v tréninku Milana Theimera. Z podhůří Pradědu se bělouš stěhuje o pořádný kus na jih, na drsné Valašsko, kde se jeho novým domovem stávají Velké Karlovice.

Amant Gris
© Jana Němečková: Amant Gris ve Velkých Karlovicích,
březen 2010

V prvním startu sezóny 2010, i prvním ve svém tréninku, Radek Holčák už jedenáctiletého bělouše nejprve opatrně menežuje do čtyřkového krosu. Josef Sovka ho přivádí do cíle prvního - jen 1 3/4 délky před nic neříkajícími soupeři. O měsíc později, v červnu, stojí Amant Gris na startu přece jen o něco těžší trojkové Ceny chovservisu, a pár šikovných soupeřů, včetně nejlepší Zulejky a teprve šestiletého Trezora, odkazuje do role poražených, ale opět jen o 3/4 délky. Koncem srpna usedá do Amant Grisova sedla opět Marek - aby se spolu pokusili o Velkou cenu Skanska, třetí kvalifikaci na Velkou pardubickou. Každoročně nabitý dostih měl hvězdné obsazení i tento rok - na start se postavily Sixteen s Ligretou, staří známí Baggio a Tomis, stejně jako výborní Nikodem, Bejrut a Mandarino, vítěz první kvalifikace. Všechny zaskočil Aspirant, velkokarlovický kolega v tréninku Františka Holčáka, a mimochodem Markův starý dostihový partner z Bratislavy a Merana. Amant Gris však podal výborný výkon, a došel třetí za Mandarinem, jen pět délek za vítězem. Forma na Velkou pardubickou se zdála být zpátky.

Jubilejní 120. Velká pardubická, s datem 10. 10. 2010, se opět zapíše do neuvěřitelných příběhů bohatých dějin dostihu... a Amant Gris s Markem v tom zase budou hrát hlavní roli. Situace se opakuje, do cílové roviny točí první, opět je sleduje kůň Josefa Váni... tentokrát to ale není drobná Sixteen, která je na třetím místě dávno ze hry o vítězství, ale Váňův loňský vítěz Tiumen se samotným trenérem v sedle. Co následovalo před tisíci diváků na tribunách a u obrazovek, to vzalo dech naprosto všem: Tiumen přimáčkl Amant Grise až na bariéru, Marek Stromský musel vzít bělouše zpět, vytáhnout ven, znovu rozhýbat... a v cíli mu na Tiumena chyběl neuvěřitelný pouhopouhý nos. Diváci jásali nad "mistrovým" úspěchem... a ke konsternaci řady dostihových odborníků zůstalo pořadí naprosto beze změny. Navzdory porušení pravidel dostihového řádu o tísnění a křižování... navzdory tomu, že prohřešek viděly celé tribuny jako na dlani a s nimi půlka národa... Navzdory tomu, že se jednalo o nejsvatější dostih českého dostihového kalendáře, který neférovost ve finiši poznamená víc, než jakýkoliv jiný dostih.
Mezi nesmyslnými argumenty, kdo bral či nebral zpátky a kdo zpomalil (na nic z toho si dostihový řád opravdu nehraje), pak naprosto geniálně vynikly komentáře, jak si funkcionáři na závodišti neuměli představit, že by před skandujícím publikem vynesli jiný výrok, než že zvítězil Váňa...

Více o finiši Velké pardubické 2010 v článku publikovaném pár dní po dostihu.

Pokud je pro překážkového jezdce něco horšího, než nevyhrát Velkou pardubickou, pak je to o vítězství přijít. Markovi se to "podařilo" hned dvakrát - jednou vlastní vinou, jednou zásluhou prapodivného piedestalu popularity Josefa Váni... a nikdo tehdy nemohl tušit, jakou ránu mu osud přichystá v roce 2015, kdy jím vedený Nikas, jasný vítěz 125. ročníku, neprojde antidopingovými testy.

Buď jak buď...

S Amant Grisem už křivdu z roku 2010 nikdy nenapravili. Příští sezónu Amant Gris ještě odběhal, vždy s Markem v sedle, ale tehdy dvanáctiletý bělouš už byl zcela jasně za zenitem své kariéry. Až červencový pardubický debut se změnil v předposlední, osmé místo v trojkovém dostihu... Návrat do Albertovce znamenal třetí místo, ale dlouhých 17 délek za dvojicí bojující o vítězství. Srpnová kvalifikace, kde v urputném souboji čtyř koní zazářil Tiumen nad Klausem, Aspirantem a Zulejkou, skončila pro Amant Grise šestým místem a verdiktem "daleko". Poslední Velká pardubická, 9. října 2011, skončila pro Amant Grise, v průběhu dostihu velice aktivního, předposledním, osmým místem. Boj o vítězství svedli Tiumen se Sixteen, oba vítězové Velké pardubické... Oba koně, kteří Amant Grise o jeho triumf připravili.

Tím skočnila dostihová kariéra valacha, který navždy vejde do dějin... jako kůň, který dvakrát nevyhrál Velkou pardubickou.