Anders

Napsala Jarka Hlavačíková s Zuzanou Královou, foto archiv, publikováno: 12.4. 2011

Anders se narodil roku 1988 v Německu po otci San Vicente a z matky Attempto. Na úvod začnu hned slovy původního majitele Pavla Kašného : "Jako 5letého jsem ho potkal v Brémách v Německu, byl to problémový kůň a já chtěl jezdit dostihy, tak mi tehdejší trenér řekl, že až s ním budu kamarád, tak ho můžu jezdit. To bylo tuším v roce 1994. Asi po půl druhém měsíci jsme to šli zkusit a byli jsme druzí ve steeple v Brémách no a pak jsme spolu ještě několikrát bodovali i když nikdy (v Německu) nevyhráli. A roku 1996 v Hamburgu při dostihu si přivodil těžký úraz přední nohy a majitel ho chtěl nechat utratit tak jsem si ho vyprosil ať ho odvezeme domů do Brém a já si ho za jateční cenu koupil. Protože nemohl stát na nohách tak jsem s ním asi měsíc spával v boxe, aby neměl proleženiny a v noci jsem ho obracel, krmil atd. Asi po 3 měsících jsem ho nechal převést do Čech k jednomu kamarádovi (Jan Mudra) a s ním i mého bratra, ať na něj dává pozor. No a potom jsem ho nechal operovat a v 10 letech s ním zkusil znova běhat a běhal až do svých 16 let. Z toho jsme obsadili 5x - 1 místo!! Co se nám nepovedlo v Německu povedlo se nám v Čechách." Nejsem jeho hrdou majitelkou, ale rozhodla jsem se Vám o něm napsat, protože tento kůň je mojí srdeční záležitostí.

obrázek - Anders
Anders © Z. Kisza

K nám do dostihové stáje (Astrall - R. Pelnář, Chodov) přišel do pronájmu na sklonku roku 1996-1997 s dalšími plnokrevníky. Na první pohled mě moc nezaujal velký hnědák bez odznaků, ale jak jsem docházela do stáje denně, vryl se mi pod kůži!! Nekonfliktní a hlavně pokaždé jak jsem vešla do stáje na pozdrav zařehtal. Toto „štěstí“ trvalo necelé dva roky, poté dostihová stáj ukončila svou dostihovou činnost a Anders se vrátil ke svému majiteli Pavlu Kašnému. A já o něm přestala mít informace. První zpráva o něm se ke mně dostala roku 2002, kdy jsem Pavla Kašného potkala na dostizích v Mostě, a která byla, že žije a vede se mu dobře. Pak jsem dalších mnoho let nevěděla o něm nic. Až náhoda tomu chtěla a já na Facebooku v roce 2010, znova narazila na profil Pavla Kašného, neváhala jsem a poslala mu zprávu. Obratem mi napsal, že stále žije (věk 22let) a má se pořád výborně, a že žije u Zuzky Králové. Její profil jsem našla a hned jí napsala, Zuzka mi také ihned odepsala a poslala pár jeho fotek! Dozvěděla jsem se od ní, že prožívá nádherný důchod v malé vesničce u Znojma. Bohužel od nás z Karlovarska to je trochu z ruky, ale věřila jsem, že se s Andersen setkám osobně a den D nastal dne 7.8.2010, kdy já zase po 12 letech mohla ANDERSE spatřit a pohladit!!! Díky Zuzi! Nevěřila jsem vlastním očím na svůj věk vypadal úžasně! Věřím, že i letos v létě budu mít štěstí a opět ho budu moci obejmout!

obrázek - Anders
Anders

trápení jsme konečně sladili Dědynkovu touhu se ukázat s mým jezdeckým uměním. A tak jsme začali jezdit po neoficiálních parkurových závodech. Pravidelně jsme jezdili do Olexovic, byli jsme v Kubšicích, Újezdě u Brna, Dobšicích nebo v Krhovicích. Jelikož se koním věnuju od dětství společně s přáteli, rozhodli jsme se udělat si svůj tábor, kdy se sešli všichni známí koňáci a společně jsme na konci táborů pořádali i parkurové závody, které se postupem času těšili stále větší oblibě. Později jsme uspořádali i noční show, kde měl každý z koní své vystoupení. Protože se Dědynek po roce a půl, kdy byl ustájen v Mašovicích u rodiny Novákových přestěhoval k nám do Kuchařovic, do vlastního, byly jsme rádi, že můžeme do společnosti více koní a Dědulkovi prostředí koňského tábora velmi svědčilo.

V roce 2007 jsme Dědynkovi pořídili společnost. Malého strakatého poníka, Zuzanku, kterou jezdila moje mladší sestra. Po roce, když už byla pro sestru příliš malá, jsme ji dali do Boskovštejna, kam jsme za ní občas jezdili. Tentýž rok jsme se rozhodli udělat něco víc a tak jsme začali trénovat na jezdeckou licenci. V létě jsme úspěšně absolvovali Kubšické licence, čímž jsme se zařadili pod JOTJ Kubšice. Před třemi roky jsme založili občanské sdružení Equus Kuchařovice, a začali jsme vyvíjet vlastní činnost. Každoročně podnikáme hon na lišku, pořádáme parkurové a vozatajské závody a již třetím rokem budeme absolvovat pořádání Jihomoravské výstavy haflingerů. První rok námi pořádaných závodů jsme ještě s Dědynkou soutěžili, avšak po úrazu, kdy byl ve stáji na kapačkách a doktorka mu vyšetřovala srdíčko, nám bylo doporučeno, abychom již na závody nejezdili.

obrázek - Anders
Jako učitel

Právě proto, že má Dědynek neskutečně soutěživého ducha, by to nemuselo unést jeho srdíčko. A tak jsme zklidnili tempo, byly už jen na pár drezurních soustředěních a Dědulka si konečně začal užívat svůj zasloužený důchod. Nyní už mu závody připomíná jen jeho výstavka plná pohárů a stuh, a volno si užívá v ohradách společně s kobylkou, která mu dělává společnost. Chodíme na procházky na ruce, občas i pod sedlem a užíváme si volných chvílí. Ráda bych tímto poděkovala panu Kašnému, díky němuž jsem poznala a měla tu čest jezdit tohoto neskutečně hodného, bojovného koníka, rodině Novákových a trenérce za to, že nám pomohli s prvním rokem našeho společného soužití, mé rodině a všem, kteří při nás vždy stáli a podporovali nás. DĚKUJI!