Aniko

Informace shromáždila a dále zpracovala Marcela Klingorová, datum zveřejnění : 8.1. 2014

obrázek - Aniko
Aniko

Hnědka s bílým kvítkem na čele se narodila přímo na apríla roku 2002. Možná to někdo bude brát jako "žert", ale i přesto, že dcera Zakinthose a Adaptace nikdy v životě na dostihovou dráhu nevkročila, jako zástupkyni plnokrevného plemene ji v naší galerii uvádíme. I přes to, že jsou některé informace o ní pěkně zamotané. Posuďte sami. Aniko je po rodičích prvotně (logicky) vedená jako anglický plnokrevník. Při svodu z ní ovšem udělali teplokrevníka. Navíc Slovenského. Od roku 2005 je zapsaná v plemenné knize. Žádnou zkušenost s dostihovým provozem nemá. S čím ale jisté zkušenosti má, je působení na lidské duše. Aniko je členem rodiny Skalických. A ti se ochotně ujímají dalšího vyprávění. "Vlastně jsem ji tak trochu zachránila", začíná své vyprávění Arna. "Přišli jsme o plnokrevnou kobylku Midy, se kterou jsem jezdila parkury. Oslepla a tak ji kamarádka nechala utratit. Koník mi ale scházel.

A zvlášť mému synovi. V Jezdectví jsme našli zajímavý inzerát. Původně jsem do Škvorce u Prahy jela pro její tříletou obsednutou polosestru. Měla ale určité nedostatky, které nás od koupě odradily. Dopadlo to tak, že jsme si vybrali jinak. Aniku. Dvouletou drobounkou remontu. Byl to živý dárek od mojí maminky. Vlastně si Aniko vybral můj syn Radek." Radek obratem dodává: "Aní je v našem životě hodně důležitá. Je to velký mazlík. Už na první pohled byla velmi půvabná a charizmatická. Je neobyčejně krásná a dokáže člověku naslouchat. Jak se říká - láska na první pohled. Anika mě i maminku drží svým způsobem nad vodou. Je klidná, mazlivá a hodná. V terénu spolehlivá. Jen nemá ráda kování na zadní nohy. Na mě působí jako léčebná terapie. Je to moje nenahraditelná hipoterapeutka. A také jako památka na moji milovanou babičku, která mi splnila velký sen. Koupila mi mého vysněného koně. Aniko je pro mě nejdůležitější v mém životě."

obrázek - Aniko
Aniko při military

Kromě Arny a Radka Skalických Aninku čili Berušku, jak bývá Aniko nazývána, často jezdí také Hanka Křížková. Chlupatá léčitelka lidských duší a srcí není pouze rekreačním koníkem. Můžeme ji potkat také na parkurech na Karlovarsku. Pod Vladimírem Jančou, který Radkovi do sedla výrazně pomohl, si milovnice mrkve a jablek vyskákala stupeň L. "Na přání Radka se pokusím vrátit do závodního sedla a obnovit si licenci," prozrazuje další plány Arna. "K tomu nám výrazně pomáhá Daniela Donthová, u které je Aniko ustájená. Má velké zkušenosti a především cit pro Aniko i mého syna, kterého zná od malička. On ji bere jako druhou mámu. Pomohla nám Aniko nasvalit a radí, jak s ní máme pracovat. Kdysi měla Aniko problémy s užděním. Daniela naučila Radka správně uzdit, tak aby Aniko ráda s jezdcem spolupracovala. Vede ho k samostatnosti a starostlivosti. Radek na ni nedá dopustit právě kvůli Anince. Když má jen sebemenší podezření, že kulhá, tak Daniela ihned zkoumá, čím to může být. Pak se většinou rozesměje a řekne, že byla daná jenom špatná pobídka. Celá parta holek ve stáji v Rosnicích je k nám velice vstřícná. Všem patří naše velké poděkování. Od doby, kdy jsem si Aniko sama obsedla (ve věku tří let v hale jízdárny ve Staré Roli), uplynulo pěkných pár let. S věkem se dostává do skvělé formy. Je z ní krásná kobylka. Kdyby to bylo možné, tak ji snad máme doma v posteli jako naši fenku Sáru. Té se Aniko moc líbí. Považuje ji za velkého zvířecího kamaráda a strašně ráda by si s ní hrála."