Baby Breeze

Napsala Iva Šustková, doplnila Marcela Klingorová, foto Věry Markové (www.veramarkova.com), publikováno: 22.11. 2009

obrázek - Baby Breeze
Baby Breeze © V. Marková

Narodila se v roce 1998 ve Svinčicích z irské matky Banna Breeze po americkém otci Harlow. Statistiky výsledků na dráze u bělky Baby Breeze nejsou nikterak obsáhlé. Jako svěřenkyně ing. Voršilkové běhala jako dvouletá, ze 3 startů ve III. a IV.kategorii dosáhla na jediné umístění – 5. místo v Mostě. Ve třech letech startovala pouze jednou a ve čtyřkové společnosti dostih dlouhý 1.400m dokončila na 12. místě. Ani změna trenéra (F.Minařík) jí výrazněji nepomohla a ani v jednom ze dvou startů v sezóně 2002 se nedokázala umístit. Další pokusy na dráze pravděpodobně neměly smysl a tak byla s GH pouhých 30kg stažena z dráhy. Další slovo nyní dostane její nynější majitelka paní Iva Šustková: Než přišla k nám, byla připuštěna, prý pro zklidnění, aby po dostihové kariéře mohla působit jako provozní kůň na nějaké jízdárně. Ještě, že se dostala k nám, jinak by se z ní možná stala zlá, nezvladatelná kobyla. Prožila si i trauma s utracením svého hříbátka (bylo překloubené) a tak jsme honem stavěli stáj, protože Bejba byla k mání dříve, než jsme čekali. Dostali jsme ji darem v červu 2004, jen za cenu cesty od Zlína. Více než rok s ní nikdo nepracoval a tak měla ochablý hřbet, jak střechu. 3 měsíce jsme podávali vitamíny a snažili se lonžovat. Dnes zpětně vím, že to naše lonžování moc vliv na celkové zlepšení nemělo. V září jsme na ní začali pomalu jezdit. Já na ní šla pomalu, ale děvčatům, které uměly jezdit lépe a snažili se jí mít "sebranou", dělala problémy, šklebila se, vyhazovala. Takže snad každý v té době (kromě mě) se ocitl na zemi a ne vlastním přičiněním. Mně se to podařilo jednou až u nás na jihu.

obrázek - Baby Breeze
hry © V. Marková

Bejbuša je citlivá holčička, která se ale na každého šklebila, i když se nechala naprosto bez problémů ošetřovat. Jenom pokaždé řekla: "Co sem lezeš, nech mě, dnes prší, teď žeru, teď fouká vítr." No prostě ženská a ještě k tomu závislá na počasí, zrovna jako já. Jednou v zimě jsem v pražském Dance and Jump objevila knihu Václava Bořánka Horsemanship - přirozené jezdectví a na jejím konci kontakt na jeho web. Netrvalo dlouho, slovo dalo slovo a 13.5.2006 se u nás na pronajaté louce konal kurz I. a v srpnu t.r. kurz II. Účastníků i z okolí bylo asi 25 a doufám, že to mnohým otevřelo oči a pomohlo to jim a hlavně jejich koníkům. To se Bejba stala poprvé webovou hvězdou. Vašík napsal: "Dnes proběhl kurz HORSEMANSHIP II v Kamenném Újezdě u Plzně. Bylo asi 15 lidí, všichni natěšení a pracovití. Musím říci, že se mi to moc líbilo. Je to moc fajn cítit, že všechno to moje snažení i přes všechny problémy a komplikace toho dne (dnes mám pro změnu zánět středního ucha), nevyznějí naprázdno. Že si všichni ti lidé něco odnesli domů a již zítra začnou experimentovat se svými koňmi. Je hezké vidět, jak kobylka, se kterou se pracovalo minule - změnila za měsíc výraz v očích. Předtím naprdlá stará čarodějnice - dnes spíše lehce nedůvěřivé děťátko. Udělali velký kus práce. Díky za to." A my věděli, že jsme se vydali správnou cestou. Vyjížďky na volné otěži, veselé dovádění v potoce a podobně. Po přestěhování se nám v lednu 2008 podařilo na týden zajet k Bořánkům. Opět něco z Vaškovo zápisníčku: "První týdenní kurzík letošního roku máme za sebou. Dnes odjela Iva a její kobylka. Obě byly moc fajn. Je velmi příjemné zase po čase vidět člověka, jak pracuje se svým koněm v harmonii. Iva mi moc nevěřila, ale málokdy potkám člověka, který nemá potřebu vytvářet všelijaké podivné tlaky vůči svému zvířeti a nebo si občas něco dokazovat, zejména to, co mu nefunguje doma. Iva tohle v sobě nemá a bylo to opravdu osvěžující. (A to prosím pracovala v kanceláři jednoho nejmenovaného ministra)."

obrázek - Baby Breeze
ve výběhu © V. Marková

Další rok (možná dlouho, ale nebyl čas, pořád se něco kutalo na baráku apod., taky kruhovka chyběla...) jsme pracovali dle instrukcí Vašíka, aby jí konečně pracovaly svaly, aby ji nebolela záda a z toho důvodu nevyhazovala. Začali jsme dosahovat lehoučkého přilnutí a nyní po (mým vážným úrazem zapříčiněné) 3 měsíční přestávce pokračujeme ve zdlouhavé cestě za porozuměním mezi člověkem a koněm. Jak jsme dělaly ze země, jednou mě napadlo vyzkoušet s ní to, co jsem dělala s mladým haflingem, který si teprve na sedlo zvykal. Udělali jsme "obě oči", přátelskou hru, nasedlala jsem ji a poslala na kruh. To bych nevěřila, jak vyváděla. Došlo mi, že jí asi v životě nikdo takovou možnost nedal – vypořádat si to s tím hnusem na zádech naprosto sama a přijít na to, že ji to neublíží... Po chvíli se uklidnila a přišla, jako kdyby říkala - tak si na mě vlez a budeme něco dělat... Úžasná! Teď to dělám skoro vždy, než jí vlezu do sedla a vždycky je v pohodě. Jezdíme za přezku, je jemná, začínám ji učit na neck-reining – učí se moc ráda a jsme spolu moc spokojené.