Banalita

Napsala Marcela Klingorová, foto archiv autorky, publikováno: 20.9. 2009

Počátkem března 1995 se v Doubravách u pana Vandy narodila Lincolnova dcera ze spojení s klisnou Bantuverdi - ryzka Banalita. Po tatínkovi nezdědila barvu, ale krásnou štičí hlavu, dlouhý tenký krk a hluboký hrudník.

obrázek - Banalita
Banalita jako roček

Ani ve dvou letech ještě zdaleka nevypadala jako dozrálý dostihový kůň, stále působila dojmem hříběte. Byla krásná a pozornost budila i svým projevem v paddocku - její krk, vytažený do nebe, byl k nepřehlédnutí. Po Laureně a Scavage byla další výraznou ryzkou, hájící barvy naší stáje. Na její první životní start jsem byla tak moc zvědavá, že jsem po nočním přejezdu z Francie pokračovala krkolomně dál všemi možnými dopravními prostředky až do Pardubic. Pohodlné cestování autem bylo tenkrát v nedohlednu… Dostih III.kategorie na 900m pro dvouleté, který pod Ivanem Kubem 17.května 1997 absolvovala, se jmenoval Cena nadějí. Naše naděje v cíli zhasly, Banalita ještě moc nevěděla, jak si s tím poradit a skončila jako předposlední. Prodloužení distance na 1.400m jí v K.Varech 3.srpna výrazně prospělo a v trojkové Ceně f.Minigeo doběhla na 3.místě za Zlatou Lady a Lucky Girl. O 20 dní později se na západ Čech vrátila pro další 3.místo, tentokrát ve trojkové společnosti na trati dlouhé 1.200m finišovala za Bolkem a Oktanou. 14.září zavítala do Chuchle, aby si v sedle s jiným jezdcem (Jiří Chaloupka) z Ceny pivovaru Velké Popovice (III.kat., 1.200m) neodvezla soudek zlatavého moku, ale 5.místo.

obrázek - Banalita
Banalita při prvním startu

Zářijová cena f.Ligmet Milín (III.kat., 1.600m) na tochovickém závodišti pro nás měla zvláštní význam - v barvách naší stáje vyběhli dva a půl koně - tou půlkou mám na mysli bělku Démonu, která následující sezónu Banalitu nahradila…Dostih se vyvíjel podle představ i přání, favorizovaného a nakonec vítězného Escenda pro nás skvěle odjezdil Ivan Kub a doslova ho dotlačil do cíle o 3 délky před dotírající Démonou. Nohaté Banalitě pod Jiřím Chaloupkou ostré točení na dráze (byť to byla její domovská, tedy i tréninková) nevyhovovalo a na lepší než 5.místo navzdory nejnižší nesené hmotnosti to nestačilo. Těšili jsme se na nadcházející sezónu a věřili, že Banalita přes zimu dospěje a doroste „do sebe“. Doufali jsme, že se geny dědečka i tatínka, jenž byl pozdním koněm, naplno prosadí. A chtěli jsme si na to počkat. Lukrativní nabídka, která přišla z tehdejší Jugoslávie, nám i kobylce tuto možnost překazila. Poslední informace, která se k nám z Tochovic k jejímu odjezdu donesla, byla taková, že se Banálce vůbec nechtělo do přepravníku a několik silných chlapů ji tam muselo nastrkat. Kdo ví, možná se jí nelíbilo, že nedostala šanci ukázat, co v ní je, možná tušila, co ji tam daleko čeká…Jugoslávský turf v té době nebylo možné pravidelně sledovat a tak nám chybějí jakékoliv zprávy o tom, jak si v této dálavě Banalita vedla na dráze, případně v chovu.

Nyní je již několik let po smrti, uhynula v Bosně a Hercegovině na následky zranění.