Barbar

Napsal Vratislav Tichý, publikováno : 29.12. 2009

Barbar (Masis - Barbara, Biskaj) byl můj kamarád. Jako letitý návštěvník jsem jej znal z Velké pražské steplechase, nebyl vítěz, jeho místo bylo maximálně třetí. Po letech se dostal k nám, na Žižkov. Protože to byl folblut, tak jsem k němu od začátku tíhnul. Nevím odkud přišel, ale byl ve velmi zbědovaném stavu. Měl špatné nohy, vypadalo to, že měl pálené šlachy, tedy chromý, zlý, báli se ho i ošetřovatelé profíci a podle toho vypadal jeho box... Řekl jsem si, že když mi to šlo v Chrástu u Plzně u koní Nových, že to s ním také zkusím. Uši u hlavy, vyceněné zuby, kopání, ale okřikl jsem ho a ono to šlo. Pomalu začal přibírat na váze, zlepšily se mu nožičky, ale šlo to moc, moc pomalu. Cizí nesnášel, když mu obrstalmajstr nesl krmení, oháněl se po něm velmi razantně. Pak jsem s ním začal chodit po maštali, pomalu okolo stáje, ale hlavně jsem stříkal šlachy. Při stříkání se mi jednou začal stavět a zespodu mě praštil do ruky a tak začala éra se třímetrovým vodítkem. Pak jsem ho začal vodit do Vltavy, chodili jsme po Trojském ostrově a po Stromovce a stávali se z nás přátelé. V boxu už jsem mu jenom ukázal místo, kam se má přesunout a on poslechl, zkrátka naše vztahy najednou neměly chybu. Při našich cestách do Stromovky jsme museli přecházet most přes plavební kanál, kde jezdila auta a přihlouplí řidiči si neodpustili troubení. Tak jsem ho naučil svíčku a on ji vždy na požádání předvedl a hloupí řidiči stáli s otevřenou pusou.

Bohužel to, že se dostal do dobrého stavu, mu nepřineslo štěstí. Najednou se o něj začali hádat trenéři a nastala jeho éra poslední. Já jsem byl čím dál více odstavován. Vím, že odjel pár parkurů, ale moc mu to nešlo. Nevím, kde skončil a rád bych se to dozvěděl, rád bych znal jeho další osud... Mám na něj krásnou vzpomínku.

Můj kontakt je vratik1@seznam.cz, kdybyste o něm něco věděli.