Betty

Napsala Edita Sluková, foto archiv autorky, publikováno: 1.12. 2008

Betty (Gouriev – Bursina, Falkensee) narozenou v r. 1995 jsem koupila na podzim roku 1998 od jejího chovatele p. Hanuše. Kobylka během své dostihové kariéry 97-98 běžela celkem 5 dostihů z toho vytěžila 1x5. místo v V. kategorii na závodišti v Kolesách. Betty byla strašně hodná kobylka na ošetřování a vycházky. Bohužel vyjížďky ven do přírody s ní byly jen utrpení, klisna se venku dala velmi špatně ovládat a tento stav se postupem času zhoršoval, až do stavu, kdy byla prakticky nejezditelná. Její problém spočíval v tom, že pokud se rozběhla do cvalu, nedala se už normálně zastavit a co bylo po cestě tak srazila nebo přešla. Betty mi bylo líto, tak jsem se snažila všelijakýma radami pomoc v její venkovní prchavosti. Poslední moje vyzkoušení - jiného jezdce bylo pro mojí klisnu osudné. Na vyjížďce si při skoku do neznáma zlomila nohu (roztříštěná zadní korunka).

obrázek - Betty
Betty

Betty jsem nechala utratit, neboť léčba a vyléčení klisny bylo nemožné. Betty nyní běhá na věčný pastvinách a já jí ze srdce přeji klid a mír v její prchavé a ustrašené duši. Po ztrátě Betty jsem brzy na jaře 1999 koupila skoro roční kobylku Camey, ale to je již jiný příběh. I když jsem měla Betty jen chvíli, ráda na ní vzpomínám. Byl to takový „uzlíček“ nešťastného koníka. Já jsem velký fanda turfu, ale po zkušenostech s Betty jsem se poučila, že ne každý koník je stvořen pro dráhu a vavříny. Některým koním se do konce života zničí jejich křehká duše. Bohužel je vše na majitelích a trenérech, aby rozpoznali zda jejich koník je vhodný na dostihy, nebo je pro něj dostihový svět jen utrpení. Z diskuse na Equichannelu dne 24.2. 2010 ve diskusi "Jankovitost - je dědičná?" autorka uvedla více podrobností k příběhu Betty.

"No já jankovitou kobylu měla, musím říci že jsem nic podobného s jiným koněm nezažila. Bylo to jako padat do propasti. Klisna nesnesla šahání na hlavu, nešla jí nandat uzdečka (práce na 3 hodiny), dokázala stát ve výběhu a koukat do prázdna celé hodiny nebo šlapala malé kolečko. Velmi špatně nebo vůbec se ve výběhu nepásla. Co se týká čištění a strouhání nebo kování to byl také velký problém. Při vyjížďce dokázala celou dobu couvat nebo se až 4 x za vyjíždku převrátila na záda, pokud se rozcválala, nešla zastavit, skákala do zdi, stromů, z ničeho nic si lehla na zem, kde se vztekle válela. Neměla citlivé korunky a je fakt, že se senem v puse dokázala stát a zírat, také ráda stála se zkříženýma předníma nohama. Její stav se postupně zhoršoval, nakonec se na ní nedalo normálně nasednout, muselo se nasedat nejméně kilometr od stáje, klisna se totiž okamžitě převracela nebo začala zmateně skákat do všeho, co bylo v ceste. A jak to s ní dopadlo - velice špatně. Zlomila si nohu a musela být utracená. Až časem jsem se dozvěděla že psychické problémy měla i její matka.Pokud se na klisně nejelo, byla milá a hodná. Ve skutečnosti musela být nešťastná."