Busó

Napsala a nafotila Marcela Klingorová, publikováno: 24.7.2007

Mezinárodní příchuť a vůni čabajky k nám donesl Busó (narozen 1973) z matky Busculével. Otec Seebirk patřil k nejlepším maďarským plemeníkům, v naší Velké pardubické měl i dva syny. Trenér Ivan Janatka rámcového hnědáka z dunajské oblasti získal s handicapem 69,5 kg, když byl ohodnocen jako nejlepší kůň ročníku. A protože následující sezónu na své výsledky už nenavázal, na západ Čech přicestoval v roce 1978.

obrázek - Busó
ve výběhu

Nejprve prošel skokovou přípravou a v období 1982-83 úspěšně startoval na parkurech stupně "ZL". Rozeným bojovníkem ale nebyl. Když ho honitba za stužkami omrzela a stále častěji na kolbišti odepíral poslušnost, byl přeřazen do provozu. Od ostatních koní se lišil na první pohled – každý ho spolehlivě rozpoznal díky jeho uším vytočeným do stran. Podobnost s oslíkem byla čistě náhodná… Uměl se skvěle bránit tvrdé ruce – v nestřeženém okamžiku si nadhodil udidlo, zakousl se a jeho klenutý krk nenávratně zmizel někde v hloubce. S hlavou srolovanou na plecích a před sebou nic – tak to pro jezdce určitě není vidina příjemného poježděníčka. Byl to sice dobrák, ale šibal. I na jízdárně se mnohdy brzdilo o pevné body – plot, dveře od stáje, zaparkované auto. Zejména v terénu jsme si s ním užívali. Tehdy se u nás jezdilo ve skupinkách čítajících něco přes deset dvojic a to bylo veselo. Stačilo, aby "Bušák" viděl kousek před sebou jakýkoliv širší prostor, připomínající dostihovou dráhu a rázem bylo po rozjímání. Pryč bylo přísloví, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu! Pokud jezdec včas neodhadl jeho choutky, v sekundě letěl s větrem o závod.

obrázek - Busó
Busó na parkúru

V živé paměti mám zběsilý úprk několika koní do svahu, končícího u frekventované silnice. Celou tu smečku samozřejmě s radostí sobě vlastní vedl právě Busó se mnou v sedle. V okamžiku, kdy ostatní jezdci své oře pozvolna uklidňovali a otáčeli zpět, jsme se my dva nekontrolovatelně řítili k cílové metě. Před námi neprostupné chroští a pak už asfaltová past a čmoudící auta. V zoufalství jsem plna toho nejhoršího scénáře zavřela oči. Naštěstí "Bušák" vytušil blížící se potíže s dopravní situací a tak z plného a dost svižného cvalu zaparkoval přímo uprostřed strniště. Kousíčky větviček ze mě vypadávaly ještě cestou do stáje...

Občas si ještě pod některým z parkurových jezdců s chutí skočil jednotlivě i 120 cm kolmáček, ale jeho konečné využití už zůstalo u nenáročných provozních družstev. Byl velmi dobrým učitelem – kdo chtěl jet, musel mít po celou dobu perfektní pozornost, držet se koleny a dávat pozor na jemnou ruku.

V září 1988 byl odvezen na prodejní aukci do píseckého hřebčince.