Příběh outsidera 200:1 Canonero II

Napsal Jan Tichý, poprvé publikováno v roce 1971 v almanachu zima-jaru Turf - clubu. Znovu publikováno 10.9. 2008. Autorská práva náleží panu Tichému.

Vyhrál Kentucky Derby nádherným únikem ze zadních pozic. Tlačen téměř dvaceti soupeři získal vedení před udivenými zástupy na Churchill Downs, které věřily snad každému, jenom ne neznámému venezuelskému koni s kurzem 200:1, a zvítězil velmi lehce o 3 3 délky.

Dva týdny potom v Preakness Stakes na závodišti Pimlico v Baltimoru – druhém dostihu americké Trojkoruny – se dostal rychle po startu do čela pole, nasadil zničující tempo, běžel míli bok po boku s Eastern Fleet, pak ho nechal téměř opovržlivě za sebou. Publiku, stále ještě nedůvěřivému, předvedl jistě dvoudélkové vítězství v novém rekordu dostihu.

Stál před největší životní zkouškou. Pokusit se vyhrát Belmont Stakes a tím i Triple Crown, dosáhnout úspěchu, který se podařil naposledy skvělému Citation v roce 1948. Stal se miláčkem obou Amerik, stal se velkou nadějí amerického turfu, stal se ale také předmětem spekulací mocných a ziskuchtivých obchodníků. Stačil na nejlepší koně Ameriky, stačil překonat nepřízeň osudu, byl však bezmocný proti lidem. I když měl jméno Canonero.

Příběh Canonera začíná u neworleánského překupníka koní Edwarda Benjamina. Ten koupil klisnu Dixieland II, která běhala s malými úspěchy v Anglii, a nechal ji připustit mladým začínajícím hřebcem Pretendre. Tento vítěz několika kvalitných dostihů v Anglii se připravil o možnost být zařazen mezi špičkové plemeníky svým "až" druhým místem v epsomském Derby. Jeho osudem měly být klisny třídy Dixieland II.

obrázek - Canonero
Canonero vítězí v KD © Corbis

Březí klisnu poslal Benjamin do dražby v Kentucky. Byla ustájena na nádherné a nákladné Claiborne Farm, což bylo samo o sobě považováno za dostatečný důvod, aby dala hříbě "slušné hodnoty". Situace na trhu plemenných zvířat však nebyla dobrá. Nabídka byla příliš vysoká, nepříznivá hospodářská situace v USA vedla kupující k opatrnosti a "jistým nákupům". Dixieland II proto příliš neinspirovala. Navíc šla do dražby jako druhá, mnozí zájemci dosud nebyli na místě, ostatní vyčkávali na vývoj cen. Přítomen nebyl ani mr. Benjamin.

Nakonec klisnu získal W.K.Taylor, manager Claiborne Farm za pouhých 2700 dolarů. Pro Benjamina to byl obchod se ztrátou. Příliš spokojen ale pravděpodobně nebyl ani Taylor, protože o několik dnů později volal Benjaminovi: "Chcete ji zpět?" "Ne, nechte si ji," odpověděl Benjamin. "Dobře, kdybyste později snad změnil názor, můžete ji dostat," ukončil Taylor rozhovor, kterým dal svému partnerovi šanci, o které však žádný z nich nevěděl.

Za dva měsíce Benjamin svůj názor změnil. Volal Taylora a ptal se na svou klisnu. Po tomto rozhovoru se stal Benjamin opět majitelem Dixieland II a budoucím chovatelem jejího prvního hříběte.

Hřebeček však svému chovateli mnoho radosti neudělal. Měl sice krásnou, blýskavě červenou barvu a černou hřívu /oficiálně klasifikováno jako kaštanový hnědák/, ale již od narození deformovanou pravou přední nohu, stále otékající pravou zadní nohu, kolísající teplotu a abnormální krevní tlak. Trochu příliš na jedno hříbě "špatných" rodičů.

Jestliže byla léta 1967 a 1968 pro chovatele nepříznivá, rok 1969 byl ještě horší. Dochází k drastickému poklesu kurzu cenných papírů. Ke zkomplikování celé situace vede Kongres jednání o daňové reformě a washingtonské úřady vyhlašují několik přísných změn týkajících se vlastníků a chovatelů koní. Pro koně s tolika nedostatky, navíc "bez rodičů" to vyhlídky ještě zhoršuje.

obrázek - Canonero
Canonero se svým trenérem Ariasem © Corbis

Canonera získává v dražbě Luis Navas, majitel Albert Import Office z venezuelského hlavního města Caracasu za pouhých 1200 dolarů. Pan Benjamin asi celého experimentu, který mu nepřinesl nic jiného než finanční ztrátu, litoval. O dva roky později bude svého rozhodnutí prodat téměř úplně neperspektivního koně litovat daleko více.

Další obchodní transakce nebyly nikdy úplně objasněny. Ve Venezuele bylo hříbě dále prodáno obchodníkovi Pedro Baptistovi snad za 6000 dolarů, ačkoliv Navas i Baptista ji poté, co Canonero získal světovou slávu, udávali vyšší, než 60.000 dolarů.

Kůň přišel do tréninku k mladému 32letému Juan Ariasovi, černochovi stejně beze jména jako byl jeho nový svěřenec. Kůň byl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu v tréninku poměrně šetřen, přesto však měl důvěru svého majitele i trenéra. Jako dvouletý začal běhat na dráze v La Rinconade, nádherném závodišti v horách nad venezuelským hlavním městem, které bylo postaveno nákladem 60 miliónů dolarů. V tomto dostihovém ráji však neukázal nic, co by mohlo vzbuzovat naději do budoucnosti.

Přesto byl uprostřed sezóny poslán do Spojených států ke dvěma startům v Del Mar, závodišti na pobřeží u San Diega, které se v roce 1970 stalo důležitým kalifornským střediskem dostihového sportu. Canonero přijel jako neznámý dvouletek, v obou dostizích zůstal daleko vzadu za polem a nepovšimnutý ani laiky ani odborníky, byl nespokojeným trenérem a majitelem ihned převezen zpět do Jižní Ameriky.

Z čeho pramenila důvěra, kterou měli Arias a Baptistou v Canonera, zda to byla intuice nebo pouhý risk, to se asi nikdy nedozvíme. Skutečností je, že navzdory negativním výsledkům na dráze přihlásil Baptista 15. února Canonera do Kentucky Derby, Preakness Stakes a Belmont Stakes – všech tří dostihů americké Trojkoruny. Kůň byl pokládán za odepsaného i ve Venezuele a ambiciózní plány pánů Baptista a Ariase byly terčem otevřeného posměchu dostihové veřejnosti. Ti však neustoupili.

obrázek - Canonero
Canonero vítězný

V polovině dubna je Canonero naložen do letadla – směr USA. Letadlo startuje, ale musí se pro poruchu motoru vrátit. Další start, znovu nucený návrat. Jakoby sama náhoda připomínala, kde je Canonerovo pravé místo. Konečně třetí start a šťastné přistání letadla i s koněm v Miami na Floridě. Opravdové problémy však teprve začínají. Na programu je povinná karanténa. Zatímco vzorek krve putuje do Beltville ve státě Maryland, kůň je ustájen v podmínkách doslova žalostných, v těsné blízkosti zvířat určených pro ZOO a na porážku. Výsledkem je infekce v choulostivé zadní noze. Ale na důsledné léčení není již ani čas ani myšlenky. Nikdo se o nevinně vyhlížející nemoc ani nezajímá. Všechny zraky jsou upřeny na jediné – Louisville, Kentucky Derby.

Favoritů je více, ale Canonero /v USA označen jako Canonero II/ se mezi nimi neobjevuje nikde. Je přímo neslýchané – i když určitě částečně oprávněně – ignorován veškerým tiskem a pokud se o něm vůbec mluví, tak pouze v uštěpačných poznámkách, adresovaným těm, kteří o jeho startu v nejdůležitějším klasickém dostihu Ameriky rozhodli.

Ale neuvěřitelné se stalo skutečností. 122 tisíc diváků v Churchill Downs nemůže pochopit, že "Kentucky" vyhrál druhý outsider s kurzem 200:1. Nemohou uvěřit ani odborníci, ale výrok rozhodčích je jednoznačný. Vítězem Kentucky Derby 1971 je Canonero II! Ačkoliv bariéra nedůvěry nebyla v širokých kruzích turfmanů prolomena /je poukazováno zvláště na rozdíl v nadmořské výšce mezi Caracasem a Louisville/, začíná se roztáčet pravý obchodní kolotoč. Baptista tuší možnost výhodného prodeje a ke slovu přichází jeho hlavní profese: obchod. Nechává se slyšet, že obdržel nabídku za 4 milióny dolarů. Byla to však pouze jedna z celé řady nepravd, které se okolo tohoto příběhu objevují. Nabídek je mnoho, ale žádná z nich dostatečně vysoká, takže Baptista zatím neprodává.

Za 14dnů se běží druhý dostih americké Trojkoruny Preakness Stakes v Baltimoru. Poražení z Louisville odlétají letadly, Canonero odjíždí z neznámých příčin autem. Do Baltimoru přijíždí ve čtvrtek před nedělním dostihem. Infekcí zasažená noha se nelepší, ale kůň má stále formu a chuť běhat, proto je i trenér Arias klidný.

"Nic to není, kůň zvítězí znovu," prohlásil před dostihem chladnokrevně.

A Canonero vyhrál. Vyšla nová hvězda.

obrázek - Canonero
Canonero © Championsgallery.com

Nová hvězda se oslavuje všude a Amerika ji dovede přivítat zvlášť bouřlivě. Tisíce fanoušků chtějí vidět svůj idol nebo alespoň jeho stáj. Ještě před odjezdem do Belmontu jej Baptista předvádí na dráze v Pimlico, aby "poděkoval fanouškům v Baltimoru". Pořádá se slavná recepce. Ve víru oslav se na scéně objevuje nová tvář. Dr. José Almenar, ne veterinář, ale advokát a Baptistův člověk. Několikrát oznámil, že je vlastníkem koně jen proto, aby to opět odvolal a prohlásil, že je mluvčím Dona Pedra. To signalizuje, že obchodní jednání spějí k závěru. Na Miami se koná schůzka mezi Baptistou a trenérem Lepmanem, zastupujícím společnost Ollie Cohen. Lepman nabízí 1.5 miliónu dolarů. Baptista stále požaduje 4 milióny. Canonero má před sebou třetí dostih Trojkoruny, šanci stát se koněm desetiletí a to šanci nikoliv malou.

Několik dní poté přijíždí do Belmontu jako očekávaný hrdina. Objevují se dokonce spekulace, že proti němu nenastoupí více než tři soupeři. Je miláčkem Ameriky a je pokládán za téměř jistého vítěze. Ale v zákulisí již začíná finále, které nikdo netuší. Ta slavná nejistota turfu...

Trenér Arias znovu upozorňuje na šířící se infekci, i když je kůň stále v dobré kondici a v práci "chodí". Proslulý veterinář z New Yorku dr. W. Read Canonera vyšetřuje a předepisuje léčení. Dr. Almenar však s postupným léčením nesouhlasí. Není veterinář a důsledků svého zásahu si není vědom. Postupné léčení by mohlo vyvolat nedůvěru kupců a to je nežádoucí. Dr. Almenar má důvěru majitele a to rozhoduje. Houbovitá infekce musí být vyříznuta operativně. Skalpel zajel hluboko do kopyta, tak hluboko, že byly vidět končící nervy. Kůň téměř omdlel. Jeho nádherná, kaštanově hnědá srst zešedla. Dva dny vůbec nežere a neopouští svou stáj, další dva dny není schopen práce. To přece musí zanechat důsledky. Konečně Canonero se týden před dostihem objevuje na dráze. Prochází jedno kolo a potom lehce cválá ; je skutečně pryč s formou. Stačí však několik dnů lehké práce a Canonero se opět dostává do kondice. Jeho velké srdce opět začalo bít pro boj. Nyní po nuceném odpočinku začal běhat již i 1.5 míle, trať na které se má za několik málo dnů střetnout s nejlepšími soupeři, kteří proti němu mohou nastoupit.

Ti, kteří sledovali lehký trénink koně před Kentucky a Preakness a jeho okázalá vítězství, prohlašovali, že nepotřebuje příliš tréninku. "Arias," říkali, "ukázal Američanům, že jejich tréninkové metody jsou špatné. Jdeme jen za rychlostí a zanedbáváme vytrvalost, odolnost a tvrdost koně. Použil metody všeobecně užívané v Jižní Americe a Evropě a ukázal našim lidem s tím jejich věčným rychle, rychle, rychle."

Přichází den rozhodnutí. Po 50 tisíc diváků v Pimplico přilákal Canonero dalších 82 tisíc do Belmontu, domova všech koníčkářů z New Yorku. 5000 fanoušků z Caracasu vytvořilo, svým neustálým skandováním Canyo-nero, Canyo-nero doprovázeným jihoamerickými songy, téměř karnevalové prostředí. V sázkových pokladnách jsou miliony dolarů a velká většina z nich na jediného koně. Je to Canonero.

Odstartováno! Hned po startu jde Canonero do čela dostihu. Jezdec Gustavo Avila se zřejmě pokouší vyhrát dostih start – cíl. Mezi diváky nastává nepopsatelná řava. Již 28 let se nikomu Belmont Stakes start – cíl nepodařilo vyhrát. Nepodaří se to ani Canonerovi...Je to úkol nad jeho momentální možnosti. Snad kdyby byl dostih o týden později, ale dnes běží Canonero již po míli více než nohama svým velkým bojovným srdcem. Odráží těžký útok Salema, krátce bojuje o vedení s Pass Catcherem a Bold Reasonem. Boj s ním jej však stojí příliš mnoho sil. Pass Catcher jde pod bičem znovu do útoku. Canonero je poražen. Je předstižen ještě Jim Frenchem a nakonec ještě Bold Reasonem. V cíli stačí zachránit už jen čtvrté peníze před Epic Journey.

Boj skončil. Ti, kteří hráli Pass Catchera jsou spokojeni. Kurs 34:1 stojí za to. Desetisíce v Belmontu mu tleskají poněkud rozpačitě. Většina z nich do zákulisí nevidí a nechápou, jak mohl Canonero prohrát. Zůstal jen korunním princem, stejně jako sedm tříletků, kteří od roku 1948 zvítězili v Derby a v Preakness a neuspěli v Belmontu.

Příštího dne kontroloval Arias v půl jedenácté dopoledne svého vyčerpaného koně. Hovořil s ošetřovatelem, který měl v den dostihu službu. "On stejně opět vyhraje," řekl ošetřovatel. "Sedlal jsem ho do dostihu se slzami v očích, protože jsem věděl, že není v pořádku. Dny, které ztratil v tréninku, byly příliš mnoho."

Zklamán byl i Baptista. Canonero nevydržel 12 furlongů v Belmontu a jeho cena nevydržela také. Ještě ráno před dostihem nabízeli zájemci snad vůbec nejvyšší sumu – 3.5 milionu dolarů. Obchod byl však vázán na vítězství v celé Triple Crown a tak k němu nedošlo. Baptista ale trvá na prodeji i po neúspěchu v Belmontu. Zájemců je i přes porážku dost. Nejsilněji vypadá Robert Kleberg jr., majitel obrovských pozemků v Kentucky, Argentině a Austrálii. Jednání však není jednoduché.

Canonero se nemůže po dostihu v Belmontu zotavit. Jeho pravé hlezno je stále oteklé. Krevní tlak klesá, teplota stoupá. Dr. Mark Gerard byl Klebergem vyzván, aby koně prohlédl. Ten předepisuje dlouhodobý odpočinek a povolává veterináře specialistu. Baptistovi zástupci jej však odmítají. Kůň zůstává i nadále ve své stáji 7A v Belmontu. Arias a dr. Almenar se vracejí do Caracasu, jockey Avila se snaží získat jméno mezi elitou v americké jezdecké společnosti. Jedině ošetřovatel Juan Quintero, ač byl Baptistou také vyzván k návratu, zůstává se sklíčeným a opuštěným koněm. Koncem června je obchod, který stál Canonera podlomené zdraví a možná i slavné vítězství v Trojkoruně, dojednán. Kleberg dostává koně za 1 milión dolarů.

Nový trenér Canonera William /Buddy/ Hirsch prohlásil, že se na dráhu vrátí nejdříve počátkem roku 1972.

Tak tedy zlom vaz krásný kaštanový hnědáku a ať se ti tvůj come back povede!

Dodatky