Centrifuga

Podle vyprávění Anny Navrátilové zpracovala Marcela Klingorová. Foto: Anna Hajnová (www.amelie-foto.wz.cz), Romana Nevěřilová a archiv majitelky, publikováno: 10.3. 2008

obrázek - Centrifuga
Centrifuga vítězí © Turf 1987, č. 3

Napajedelská odchovankyně se svými výsledky na dráze začlenila k výrazným individualitám výkonnostně náležejícím do té nejvyšší společnosti a je velká škoda, že se závodní kariéře věnovala pouhé dvě sezóny. Ve dvou letech (rok 1986) svěřenkyně trenéra Františka Vítka a reprezentantka JZD Všelibice absolvovala dva starty. Ve svém debutu ("Cena Amyndase", 1.000m, Karlovy Vary 24.srpna) doběhla s Vlastimilem Smolíkem v sedle na 3.místě za Fúzí a Cortem. V následující "Ceně Flying Stara" již pohodlně triumfovala na chuchelském závodišti stylem start-cíl na trati dlouhé 1.210m.

Jako tříletá vytěžila ze šesti startů 4 vítězství a dvě 3.místa. Ve čtyřech případech se v jejím sedle objevil šampión mezi žokeji V.Smolík a ten ji dovedl ke třem prvenstvím. Nejprve triumfovali v trojkové "Ceně Ticina" dlouhé 1.420m s jistotou tří délek na Zvona, Gubernii, Maharadžu aj., posléze v "Mem.Miloslava Nového" na trati dlouhé 1.625m, kdy Centrifuga v cílové rovince zaútočila a po boji o necelou délku porazila Lucillu. Posledním společným vítězným startem této dvojice byla "Cena Mladé fronty" (I.kategorie, 2.470m) a také zde na distanci ostře nastoupila a s jistotou jedné a půl délky zvítězila nad Vítězem, Čáskem, Kurtem aj.

obrázek - Centrifuga
Centrifuga © J. Filipská

Poslední červnový víkend se Centrifuga zúčastnila "Ceny hřebčína Napajedla" (Gr.3, 2.200m), kde jí patřilo 3.místo za Lucillou a Tiarellou. Shodný výsledek zopakovala na karlovarské dráze v "Ceně TJ Slavoj K.Vary" (I.kategorie, 1.600m), když pod žokejem Michnou zaostala o pět délek zpět za Gelosem a Questorem. Svoji derniéru proměnila (opět v lázeňském městě) v lehké pětidélkové prvenství. V "Srpnovém handicapu zápisníku mladých" (I.kat., 2.000m) pod jezdcem Hakenem zopakovala svůj pověstný drtivý finiš a porazila slavného Mauritia, Čáska, Velena, Kurta a další. Kariéru uzavřela s generálním handicapem 78kg a výdělkem 135 tisíc Kčs. Podle současné majitelky zrzavé kobylky ve vyšším důchodovém věku mohla mít startů pravděpodobně víc, ale byly limitovány zraněním, které si způsobila šlápnutím na hřebík. Nicméně po ukončení aktivního působení na dráze se s ohledem na její původ (Arcaro (IRE) - Century Daisy) vrátila do rodného hřebčína jako chovná klisna. Bohužel zde se ve své nové roli příliš neprosadila, narodila se jí pouze dvě hříbata. Hřebeček Central po Sharp End, narozený v roce 1990, byl jako roček na dražbě prodán do Německa a kobylka Centifa po Paico (nar.1992), která se již tři roky prohání po věčných pastvinách, se stala matkou tří klisen (Coopery, nar.1998 a Cordelei, nar.2002 a Centau, nar.2004) a hřebce Cross Fell (nar.2000). Všichni jmenovaní s výjimkou Centau (po Mir Sada) jsou potomky plemeníka Santalina. Další životní příběh kobylky ponechávám od této chvíle na Anně Navrátilové a tu mohu s klidným srdcem nazvat jako zachránkyni Centrifugy. Nikdo by zcela jistě lépe a tak osobně nepopsal jejich společně propojený život. Poslouchejte tedy Aničky vyprávění.

obrázek - Centrifuga
Centrifuga s Annou

"Tak tahle kobylka měla v životě nemálo smůly, hlavně na lidi. A nevyhýbaly se jí ani vážná zranění. Jednoho krásného dne, nevím z jakého důvodu, přeskočila hrazení z ohrady, ovšem tak nešťastně, že trefila kovový osten, na kterém byl upevněný ohradník a "rozpárala" si kůži od předních končetin až na konec břicha. Po ošetření a sešití rány (byla v té době březí) donosila svoje druhé a zároveň poslední hříbátko. Dodnes má na spodní straně patrnou dlouhou jizvu. Z levé strany je také dobře viditelná deformace břicha, snad se jedná o kýlu nebo jakési pooperační srůsty. Těžko říci…Po několika letech, kdy v napajedelském hřebčíně již nezabřezla, byla nabídnuta k odprodeji a novým majitelem se stal soukromý chovatel MVDr. Eduard Kubíček. Právě zde jsem ji v srpnu roku 1995 poznala jako třináctiletá holčina. Byla to láska na první pohled. Přišla jsem k ohradě a právě Centrifuga byla tím prvním koníkem, který si přišel vzít chleba. Okamžitě se mi zapsala do srdíčka a měla jsem pocit, že s ní musím zůstat. Začala jsem do Hřebčína Střelice docházet pravidelně, starala se o ni a prožívala s ní krásné chvilky. Jenže ani MVDr.Kubíčkovi štěstí v podobě potomka nepřinesla a tak po několika letech Centrifuze začíná kolotoč stěhování. Prošla stájí ZOO Grégr Lužice, Théta Chválkovice a rukama různých soukromých majitelů. Někde se zdržela rok, jinde i kratší dobu. Zažila různé praktiky a poznala přístup různých "chovatelů". Ano, záměrně používám uvozovky, protože například měřit čas na dráze 16leté chovné klisně, která kdysi vítězila, to je skvělý nápad, ne? Na jiném místě se zase účastnila parkurů stupně "Z". To by bylo v pořádku, ale po uvedeném vážném zranění není doporučeno skákat s ní. Bohužel s tím přibývalo i zranění... Snažila jsem se neustále sledovat, kde kobylka je a alespoň jednou za čas se na ni jet podívat. V roce 1998 mně ji tehdejší majitelka nabídnula k prodeji, protože neměla ani peníze ani chuť ji dál živit... Já byla tehdy ve 3.ročníku SŠ a navíc na internátě. Ale když jsem viděla, jak se kobylka trápí už jenom tím, že ji kvůli původu a kariéře každý chtěl s domněním, že jemu určitě hříbě dá a že předchozím neúspěšným chovatelům nyní ukáže, jak se to dělá a po roce, kdy ji živil nadarmo, ji odložil a ona šla zase o dům dále, tak jsem chtěla udělat všechno pro to, aby to nějak dopadlo. Rodiče nekoňáci, financí také nebylo nazbyt. Tak jsem každé prázdniny trávila někde na brigádě a trochu peněz vydělala. I tak to bylo těžké rozhodování, protože rezerva pro případná zranění a náhlé výdaje už nezbývala.

Přesto jsem se rozhodla,že ji koupím. Ve čtvrtek jsem se s paní domluvila, jestli s odvozem počká do pondělí. Čekala mě totiž přes víkend jako komparsistu účast na natáčení filmu "Johanka z Arcu". Při natáčení mě ovšem čekala studená sprcha. Na natáčení ten večer dorazila i Centrifuga, právě koupená novým majitelem! Důvod byl jasný. Účast jezdce na koni byla slušně placená záležitost. Na konci natáčení jsem za tím pánem šla s nabídkou odkupu klisny, která pro něj již nebude mít valného významu. Nebudu ho jmenovat, ale dnes je úspěšným westernovým jezdcem a touto klisnou by se dnes jistě nerad chlubil. Odmítl mě s tím, že se právě přes víkend do té báječné klisny zamiloval a připraví si ji na účast ve westernových soutěžích. Navíc si nechtěl vzít ani kontakt na mě pro případ, že by si vše přece jenom rozmyslel a naše cesty s kobylkou se rozešly...

obrázek - Centrifuga
Centrifuga ve volnosti

Do míst, kam tehdy odjela, jsem se nedostala a ztratila ji z dohledu. Údajně po nějakém čase "pan jezdec" procitnul a zjistil, že Centrifuga opravdu není perspektivním koněm pro stokilového jezdce s cílem vyšších soutěží. Prodal ji do sousední vesnice nějakému pánovi na spásání zahrady a k občasnému svezení dětí. A do roka stála před vraty nejmenovaných jatek! Přece jenom neměla v životě jenom smůlu, protože se ji několika dobrým duším podařilo na poslední chvíli zachránit a odvézt do stáje, kterou ve které již jednou působila. Rozhodli se dát Centrifuze ještě jednu šanci. Po zlepšení výživného a zdravotního stavu začali inseminovat. Pamatovali si na mě a dali mi vědět, že ji mají u sebe. Přes sezónu chtěli počkat, zda zabřezne...Po těch útrapách, které prožila, není divu, že se jejich plán nevydařil. V září roku 2000 jsem si pro kobylku mohla přijet. Konečně byla vážně jenom moje!! Nemohla jsem si ji vzít domů, čekala mě maturita, tak jsem ji měla ustájenou na pastvinách vzdálených několik málo kilometrů a na počátku "svatého týdne" jsem si ji slavnostně přivedla domů. mimochodem byla to obrovská motivace, jak odmaturovat s nejlepším výsledkem… Když jsem ji přivezla do oné nájemní stáje a uviděl ji tamní veterinář, vyšetřil ji a důrazně mi doporučil Centrifugu co nejdříve prodat, protože mi určitě do půl roku uhyne! Dnes už se jeho obavám naštěstí společně smějeme. Vždyť jsem ji kupovala s vědomím, že budu-li jí moci zajistit půl roku spokojeného života, budu za to ráda a nic o víc mi ani nejde.Ale na druhou stranu se panu doktorovi nedivím. K její kýle se přidalo odvápnění křížové kosti, artrotické změny na kloubech, zánět dělohy a pohmoždění ocasu, které snižuje jeho hybnost. Žádné optimistické vyhlídky. No a dnes je to 7 a půl roku a všichni, kdo ji znají, jsou překvapení, že po tom všem, co má za sebou, je tady s námi tak dlouho.

Ale ona je velký bojovník a ohromně tvrdá kobyla.Zdravotní problémy se jí samozřejmě nevyhýbají, dvakrát jsme si prošli tak závažné problémy, že jsem dokonce požádala veterináře o utracení. Nechat ji trpět, tak to je to poslední, na co bych se dívala. Ale vždycky se z toho na poslední chvíli dostala a zatím všechno zvládla. Dokonce když jí bylo 19 let, tak jsme se zúčastnily westernových závodů. Jednalo se o nultý ročník, kde nebylo třeba licencí a z dvanáctičlenného pole jsme si ze tří disciplín odnesly dvě třetí a jedno čtvrté místo. A to byla vítězkou vždy mistryně republiky, takže tu bych z té bezlicenční úrovně rovnou škrtla…Musím dodat, že nejezdím na páce, ani s ostruhami, ale jen tak, jak má kobylka chuť jít. A že jí má někdy dost...V současné době se jedeme projet do lesa tak dvakrát za měsíc, ale i tak je to bezvadné. Bez sedla a uzdečky, jen s dekou a na ohlávce. Když jsem takto vyjela poprvé, byl to nepopsatelně krásný pocit. Vnímala jsem, že ji neovládá ničím, co by jí mohlo být nepříjemné, ale že i tak bezvadně spolupracuje, prostě jenom proto, že sama chce a hlavně může...

Také si vzpomínám, že když jsem ji kupovala, dostala jsem ji vystrouhanou jenom na předek, na zadek se prý nenechala a že si nenechají zabít kováře...No já nevím co s ní dělali, ale u mě za tu dobu po nikom nekopla. Dnes jí dělám kopyta úplně sama a Centrifuga stojí a drží nohy na dobré a laskavé slovo. Samozřejmě pokud jí nohy zrovna slouží. Z tohoto důvodu jsem se na úpravu kopyt dala sama, protože někdy stát vůbec nevydrží a je potřeba počkat nebo udělat jenom kousek a taky nemůže zvedat nožičky tak vysoko jako zdravý koník.

Aby moje vyprávění nebylo jenom z té smutnější stránky, přidávám také špetku srandy, třeba její originální způsob sklízení jablek. Přes léto je puštěná na zahradě, kde máme také několik ovocných stromků. A protože Centrifuga není hloupá, tak zjistila, že když ožere stromek, tak ji ze zahrady odvedu a má tím pádem po dobrotách, dokud my jablka nesklidíme. Takže situaci vyřešila po svém. Posbírá pouze jablka, která spadla na zem a potom chodí pod stromkem tak dlouho, dokud z něho ještě nějaké zatoulané tu a tam upadne. Pomáhá si tím, že se otírá zády o spodní větve. Když nic neupadne, jde vyzkoušet další strom. A tváří se, jako kdyby nemohla za to, že přezrálé ovoce padá na zem…

A čím bych měla končit? Nejenom poděkováním všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem s kobylkou pomohli, ale hlavně dobrou zprávou. Od konce ledna má Centrifuga doma 6letého kamaráda, také vysloužilého plnokrevníka s právě ukončenou dostihovou kariérou. A toho má za odměnu….."