Charlotten Stern

Napsala Petra Mikolášková, foto archiv autorky, publikováno: 16.2.2009

obrázek - Charlotten Stern
Charlotten Stern

Toto je povídání o neobyčejné klisně, která mi naprosto změnila život. Její příběh započal v roce 2000 na Slovensku a to přesně ve hřebčíně Gestüt Güthler Hot - Kuchyňa s.r.o . Kdy byla její máma Chelsea (GB) připuštěna rezavým Solarsternem (FR). Po odstavu její sestry Cherry Polly byla Chelsea převezena do stájí rodiny Kašparů. Po nějaké době přišel ten onen den, 29. 3. 2001 kdy se narodila malinkatá, ale čiperná černá hnedka s odznaky na hlavě a na nožkách. Svoje dětství prožila ve Strážnici s Karabachem a Bel Jumperem. V jejím roce a 3 byla odvezena na obsedání k p. Kotábovi a později k Ferdinandu Minaříkovi. Kde taky započala její dostihová kariera. Pod vedením pana Minaříka si odjezdila 4 dostihy. Lidi ze stájí, ale doufali, že se klisna na dráhu už nevrátí. Neviděli to jako dobrý nápad. Bohužel je čekalo překvapení a klisna se ukázala na dráze i v roce 2005 pod vedením trenérky Pejškové, která ji vyslala do dostihu celkem 10x. Svůj poslední dostih proměnila ve vítězství v dostihu V.kategorie. Charlotta se měla i na dále připravovat do na další sezónu, bohužel se projevili zdravotní problémy, které jí provázely celým nynějším životem. A tak byla na jaře 2006 odvezena do stájí k Jindřichovu Hradci, kde čekala na nového majitele. A jelikož, že já jsem si celý život přála černého koně v plnokrevném typu tak jsem po Charlotten Stern okamžitě čapla.

obrázek - Charlotten Stern
Charlotten Stern

Na začátku to vypadalo špatně, majitelé se přes měsíc a půl neozvali a já tak ztratila naději, že budu vlastnit tak překrásné zvíře. Štěstí se nakonec usmálo v polovině léta, kdy se mi majitelé ozvali. Po měsíci psaní jsme se domluvili, že se přijedeme na klisnu podívat a odzkoušet si jí. Po příjezdu na Stájku mě Charlotta okouzlila ještě více. Náš první kontakt sice nedopadl moc dobře, kobylka byla nervózní a snažila se mě vykousat z boxu. A taky i kopala. Po vyčištění a nasedlání jsme šli ven kde už viděla na koně a uklidnila se. Po hodinovém ježdění jsem z ní byla nadšená ještě více. S majitelem jsme domluvili, že si necháme týden na rozmyšlenou. Dne 7. 10. 2006 jsem se stala hrdou majitelkou. Po 14 dnech od koupě jsem si jí dovezla do jejího nového domova, kterým se stal na přechodnou dobu statek rodiny Křížových v Podolánce na Praze - východ. Tam jsme spolu prožily snad ty nejkrutější chvíle co šly. Charlotta nebyla ochotná k sobě nikoho pouštět, lidí se bála a taky ty reakce na to vypadaly. Po každodenním úsilí se mi jí povedlo navést na správnou cestu a ona pochopila, že jí nechci ublížit, jako tomu bylo do teď.

Problému jsme měli hodně od zvedání nohou až po průchod úzkým prostorem. Jelikož, že jsem chtěla a chci pro ní to nejlepší odstěhovali jsme se do stájí Mariny Slívové - Novotné k Mníšku pod Brdy na pastvu. Měla režim 12/7 ve stádě s 18 koníky. Tam začaly zase jiné krušné chvíle. Ty se nám po měsíci povedli vyřešit a začali jsme pomalu pracovat na jezditelnosti, která do té doby byla na bodě sebevražednosti. Postupně se nám povedlo nějaké věci odstranit, ale jak to bývá tak i u nás se stal problém. V zimě si udělala něco s nohama a tak začalo 2 měsíční léčení.

obrázek - Charlotten Stern
Charlotten Stern

Díky tomu jsem se dostala k pracím ze země, která pro nás byla hodně velkým přínosem. Začali jsme v té době hodně chodit na procházky, aby poznala, že když je bez koní nic se neděje. Bohužel začali být problémy v oné stáji tak jsme se na jaro 07 odstěhovali do Třebušína u Litoměřic. Kde jsem pomalu začali jezdit a trénovat s tamější trenérkou, která nás mnohé naučila. Po čase jsem se seznámila s paní, co mi začala pomáhat ohledně přirozené komunikace. A právě tato metoda nám ukázala nový směr. Bohužel nám ani tady štěstí nepřálo a tak jsme po 3 roce odešli ke kamarádce na Vysočinu. Prožily jsme tam nejkrásnější chvíle, co jsme spolu zatím měly. Po roce soužití nastaly problémy a opětovně jsme se vrátili na sever Čech.

Od samotného začátku má Charlotta problémy s kopyty. Dodnes nevím, kde se stala v minulosti chyba, ale postupně se nám daří tento problém řešit. Má pokles kopytní kosti a tak "chodila" po kosti. Za celou dobu co Charlie mám jsme měli tolik problému, ale zároveň tolik radosti, že bych neměnila. S Charlie se chceme v roce 2009 věnovat drezurnímu ježdění, ale jenom doma. My jsme nejvíce spokojené, když máme obě klid a harmonii v našem vztahu a největší útěchou na duši si je vyjet ven s koněm, který vám dal celé srdce a dokáže pro Vás skočit ze skály jenom proto, že vy to po něm budete žádat. Já díky bohu tohoto dosáhla, mám milujícího koně, u kterého vím, že mě nenechá na holičkách v době, kdy to potřebuji a to samé vím i ona o mě. Nemám důvod ji ubližovat a ona to ví. Po těch 2 letech a kousku se z ní stal kůň, co nastupuje do vozíku jedna báseň a nechá se i v klidu napíchat. Dříve byly tyto věci strašný problém. A proto pro toho, kdo se chystá koupit koně z dráhy, radím. Jdete do toho, ale nezapomínejte na to, že ty koně si prošli občas peklem a podle toho se musí jejich start do nového života odvíjet.