Derick

Napsala Iva Šustková, Marcela Klingorová, foto archiv autorky, publikováno: 8.3. 2009

Povídání o koni výjimečného charakteru začnu osobním zážitkem. Při jedné z návštěv tochovické centrály, kam jsme pravidelně jezdívali za naší firmou sponzorovanými koňmi, ing. Chaloupka nabídl svezení mému manželovi, který před tím na koni seděl snad jednou v životě. Předpokládala jsem, že na dvůr přivede nějakého teplokrevníka, které měl v přilehlém zámečku. Jenže na chvilku zmizel ve stáji s plnokrevníky a vyvedl trochu opotřebovaného hnědáka s dlouhou hřívou a mimořádně krásným profilem hlavy. Plácl ho jemně po zadku a poslal kupředu. Můj údiv se znásobil poté, co klidným hlasem dodal: "To je Derick, moje srdeční záležitost. Mám ho tady jako prubíře." Klisny jedna po druhé strkaly hlavy ven, Derick na ně vesele volal, vykračoval si od jednoho boxu ke druhému, jako by si kontroloval, jsou-li doma všechny jeho "holky" a nenapadlo ho, aby se věnoval příjemnější činnosti, než nosit jezdce na hřbetě.

obrázek - Derick
Derick

Derick (z Duery po Black Pot) byl odchován v JZD Slušovice. Prosadit se dokázal už jako dvouletý - v sezóně 1988 vyhrál Gerschův memoriál (I.kat.), druhý byl v Ceně Muscatite (I.kat.) a čtvrtý v Ceně zimního favorita (Gr.3). V GH dosáhl na 79kg. Všech 7 absolvovaných startů ve věku tří let také spadalo do nejvyšší kategorie (I. až Listed) a 4x skončil do 5. místa. Sezóna 1990 byla pestřejší - přes jedničkový Gomba handicap (4.místo) a trojkovýsprinterský test, v němž se neumístil, přešel začátkem června na překážky. Forma, kterou se prezentoval dříve na rovinách, se ne a ne dostavit a tak nejlepšího umístění dosáhl v sedle s ing. Václavem Chaloupkou ve Slušovické steeplechase na 3.200m, kdy doběhl jako třetí za vítězným Miránem. Jeho snížené výkonnosti odpovídalo také ohodnocení v GH, které se zastavilo na 61,5kg. Jediný, poslední a zároveň neúspěšný dostih své kariéry odběhl v květnu roku 1991 na pardubickém závodišti.

O Derickovi může hodně vyprávět i jeho poslední majitelka, paní Iva Šustková: "Zlatý koník, byl to hřebec a tak moc klidný, že se pod ním mohla motat batolata a pod břichem mu procházet děti. Velká charakterní osobnost. Užili jsme si s ním moc pohodových chvil, ale i starostí. Trpěl na koliky, musel dostávat opravdu pravidelně do žlabu. Dokonce jsem s ním několikrát kvůli tomu spala ve stáji."

obrázek - Derick
Derick vozí jezdce podruhé v životě sedícího na koni

Jeho hlavním problémem, kvůli kterému jsme si vlastně mohli dovolit koupit ho, byl levý karp, ve kterém měl dva šrouby. Když upadl na jedné z překážek v Pardubicích, polámal si právě tuto oblast. Pro jeho neobyčejnou povahu se s ním pan Chaloupka nemohl rozloučit a rozhodl se, že ho nechá operovat. Říkal mi, že ho později používal jako "prubíře" na říjné kobyly. Chudák - nic z toho neměl (myslím Derža - tak mu říkal jeho ošetřovatel). Z Tochovic u Příbrami jsme si ho odvezli někdy před Vánocemi roku 1999. Kvůli té noze samozřejmě neměl pravidelné chody - nohu mohl zvednout tak o 25 - 30 cm, ale mohl lehce klusat i cválat. Pro naši začátečnickou jízdu a pohodičku to bohatě stačilo. Bohužel ho za půl roku začal šroub v noze zlobit - jeden vylezl sám a druhý mu vyndali pod narkózou - operačním "stolem" bylo místečko pod jabloní na zahradě. Vše se dobře hojilo a zotavoval se. Chodili jsme na procházky a lonžovali. Po čase si ale začal na předku víc ulehčovat a začala ho bolet bedra. Píchala jsem mu B12, nahřívala záda přes deku žehličkou, ale nelepšilo se to. Už cestou z krátké procházky na ruce za sebou bolestí tahal nožičky. Nemohla jsem se na jeho utrpení dívat - bohužel, po necelém roce u nás, v listopadu 2000, se odešel pást na nekonečné pastviny...

Něco veselejšího na závěr. Dericka jsme měli na zahradě, kde byla zasazená mladá hruška, která již měla rodit. Jenže Derža se rozhodl, že i přes ohradník z ní udělá bonsaj. Ohradník jsme tedy dali pryč a bonsaj používal jako drbátko."