Drusus

Napsala Pavla Cihlová, foto archiv autorky, publikováno: 28.8. 2008

Ten, kdo zažil adrenalinové stavy, když má v dostihu svého koně, mě pochopí...U našeho prvního koníka Darama nám chyběl ten pocit slastné euforie po doběhu do cíle... Až na jednu výjimku byly jeho výsledky zklamáním, a tak musel zákonitě přijít kůň druhý. Ten, který snad bude lepší... A tak přišel hnědák Drusus - kůň s úspěšnou minulostí a s očekáváním do budoucna.

obrázek - Drusus
Drusus r. 1995

Narodil se v roce 1991 po Gamar z Donáta - jako 4.hříbě ze stejných rodičů a ze spojení fungujícího za totalitního režimu... Zakoupila jsem ho jako čtyřletého koncem srpna 1995 - za sebou měl v dané sezóně samá placená umístění včetně vítězstvích, ale zároveň i stopy po dřívějším přetížení šlach na předních nohou (mezi koňáky známé jako "oblouky"), které ho však nijak neomezovaly.

Zůstal ve stejné stáji, pod stejným trenérem, ale v okamžiku, kdy se papírově změnil majitel, končila pomalu i jeho slibně rozjetá kariéra...Jeho první představení pod jménem nové stáje skončilo fiaskem - na domácí půdě v Hluboké nad Vltavou zůstal na startu. Postavil si hlavu a neodskočil.... Byl to jeho poslední dostih dané sezóny, protože se v následném tréninku částečně obnovilo zranění šlach a tak následovalo několikaměsíční léčení. Běhal pak ještě 2 sezóny, ale jeho nohy byly časovaná bomba, takže počet startů tomu odpovídal... V roce 1996 běžel 3x z toho 1x zvítězil v proutkách III. kategorie. V roce 1997 startoval rovněž 3x s jedním 3.místem v proutkách IV.kategorie. 9.8.1997 došlo v dostihu k obnovení zranění šlach a tím byl nadobro vyřazen z dostihové kariéry.

Drusus mi nikdy nepřirostl k srdci - byl problémová povaha a v té době jsem ještě nevěděla nic o přirozené komunikaci. Prodala jsem ho tedy krátce po posledním dostihu za jateční cenu lidem, pro které srdeční záležitostí byl. Jeho zranění se jim podařilo natolik vyléčit, že byl později využíván jako jezdecký kůň a podle posledních zpráv tráví dnes spokojený podzim života někde u Plzně.

Přes všechny zápory, které jsem popsala výše, mělo pro mě soužití s Drususem obrovský význam - začala jsem se více zajímat o fyziologii koní a o zdravotní problémy, které je mohou potkat. Velkou zásluhu na mých veterinárních znalostech a zkušenostech má MVDr. Emanuel Krejcar a jeho osobité přednášky při jakémkoliv zdravotním problému, který kdy u mých koní nastal. Naštěstí šlo ve většině případech o maličkosti, ale Emanovo hororové scénáře typu "co by - kdyby", včetně příkladů z jeho přebohaté praxe, jsou pro mě tou nejlepší koňskou veterinární školou.