Escend

Napsala Marcela Klingorová, publikováno: 2005

Okamžiky, které majitel dostihového koně prožívá v okamžiku, kdy jeho miláček do posledních metrů bojuje o vítězství, jsou nezapomenutelné. A právě z tohoto důvodu tichá vzpomínka a upřímné poděkování za krásné tři roky, během kterých reprezentoval naši firmu, patří ryzákovi ESCENDOVI. Sharp Endův syn byl z tria potomků Escy s generálním handicapem 62.5 kg (jako tříletý) určitě nejúspěšnějším.

obrázek - Escend
Escend

Nikdy nevyhrál derby ani Velkou pardubickou, ale nebyl důvod nemilovat ho. Nás si získal svojí povahou. Není možné zapomenout na den, kdy jsme si v tochovických stájích vybírali nástupce zraněných Francouzek Laureny a Scavage, které po sezóně odešly plnit mateřské povinnosti. Podzimní výběr ročků byl pestrý, ale nám do oka padl malý chlupatý medvídek s bílou hvězdičkou ve tvaru srdíčka na čele. Navíc si vůbec nepřipouštěl, že by se měl chovat vybraným způsobem, tak, aby si ho všiml budoucí majitel a zajistil mu plný žlab. Na to, jaké měl hříběcí bříško, hýřil elánem, vodiče oždiboval, pokoušel, pořádně ho svými kreacemi na zadních v mrazivém počasí zahřál. Ale žádné zákeřnosti, jen radost ze života. Po jedné gymnastické sestavě po nás lupl očima a výraz smějícího se uličníka udělal své – byl náš.

Přestože absolvoval v každé sezóně více startů než jeho stájoví kolegové, málokterý z jezdců ho přinutil, aby si sáhl na dno svých sil. Přesto se každoročně zapsal do výsledkových listin jako vítěz, snad ze strachu, aby nepřišel o svoje dobrotky, kterými jsme ho rozmazlovali. Dvakrát ho ze srandy (1997 a 1998) postrašil trenér Chaloupka před startem na domácím závodišti v Tochovicích, kdy už pomalu končila sezóna, že pokud tentokrát nezaběhne dobře, půjde světem. Nevíme, jestli mu rozuměl, ale jisté je, že v obou případech zvítězil. Když se před cílovou podkovou naparoval ověnčený stužkou a dělal kukuče do fotoaparátů, tvářil se, jako kdyby říkal: "No co se tak divíte, je to jednoduché."

Klasický ročník zahájil ve velkém stylu. Jeho prvním startem v sezóně 1998 byl dubnový Memoriál prof.V.Michala, chovatelská zkouška na 1.400m. Do jeho sedla se tehdy vyhoupl cenné zkušenosti sbírající Jiří Chaloupka, ale po konečném šestém místě ze sedmi startujících jsme od hvězdných plánů upustili a vrátili se zpět do nižších kategorií. Červnová druhá kategorie na mosteckém hipodromu dopadla podstatně lépe, doběhl ve středu pole. Jestliže se říká, že ve třech letech je kůň na vrcholu své kariéry a hlavně sil, pak to platilo hlavně z pohledu Escendova projevu.

obrázek - Escend
Escend

Svůj temperament mnohdy dával najevo takovým způsobem, že úplně nejtěžší bylo udržet se v jeho sedle do okamžiku, než se otevřel startovací box. Pro někoho veselé zpestření, pro náš tým horké chvilky – tak vypadal jeden start ve Velké Chuchli, kdy při zkušebním cvalu nevybíravě odložil svého jezdce na zem a vesele doskotačil ke koním před boxy. Mezi nimi se s naprostým poklidem oddával spásání trávy, nechal se po chvíli chytit, nasednout, zavést do boxu a... z něho odskočil zase sám, s překvapeným jezdcem na konstrukci za svými zády. Ale byl charakter, druhý pokus dopadl dobře a dostih absolvoval.

Při svých akrobatických kreacích zejména v odpočinkovém období se stával nebezpečnou pumovou náloží a nebylo mnoho okamžiků, kdy by se země dotýkal všemi čtyřmi kopyty. Stále máme v paměti situace, kdy si ho před ježděním v zimním období před každým tréninkem jezdci s obavami losovali. Ale postupem času zmoudřel, dospěl a zklidnil se natolik, že pozici "Černého Petra" pomalu opustil. V sezóna 1999 byla pro Escenda "nejplodnější". Absolvoval 14 startů na tratích od 1100 do 1800m. Byl naprosto nezničitelný, zdravý jak řípa, s nohama ze železa. Třebaže se objevoval převážně ve IV.kategoriích, startoval pravidelně po dvou týdnech a tuto zátěž vydržel bez jediného okulhání. Zvláště mostecká dráha se mu zalíbila, po druhém místě nám připravil hodně emotivní rozloučení. V době, kdy naše firma procházela majetkovými změnami a bylo zřejmé, že nový provozovatel v této činnosti pokračovat nebude, se Escend chystal na start posledního dostihu závěrečného říjnového mítinku na Cenu nashledanou v roce 2000.

obrázek - Escend
Escend vítězí v Tochovicích

A jestli vytušil, že jde do posledního boje pod našimi ochrannými křídly, potom se nám za všechnu péči rytířsky odměnil. Pod amatérem Petrem Kalinou vypálil po startu jako šíp, celý dostih si udával tempo a když se po vytočení oblouku v cílové rovince zdálo málo pravděpodobné, že by odolal náporu koní "zezadu" a my pomalu sklápěli zrak a říkali "ach jo", přepnul na vyšší rychlost a bez problému o dvě délky triumfoval.

Po této radosti přišlo stěhování a směřování k překážkám. A tehdy měl zase štěstí, potkal se s panem Vocáskem, který ho naučil výborně a hlavně s chutí skákat. Vyvrátil tak posměvné úšklebky těch, kteří v jeho skokanské schopnosti nevěřili. Na jejich obranu ale musím podotknout, že Cenda byl opravdu schopný zakopnout o svoje vlastní nohy a svalit se na zem, ale spíše z nepozornosti. Od roku 2000 se dostal do péče Pavly a Josefa Valáškových a po dva roky hájil čest jejich barev a nám "bývalým" připravoval krásné zážitky v podobě jeho stylu skákání. Na skocích nechyboval a pokud nepadl vinou jiného koně, vždycky se umístil mezi prvními nejlepšími. Od nejnižších klání přešel až do první kategorie a dvojité umístění "na tabuli" je nad všechny pochybnosti. Nejlépe se s ním rozuměl Marek Stromský a je velká škoda, že společně nemohli startovat častěji.

Svůj nejtěžší dostih nečekaně prohrál při zářijové steeplechase 2003 v Olšanech. Krátce před startem byl totiž ze zdravotních důvodů škrtnut pro náhlé zdravotní problémy, které byly silnějším a úspěšnějším soupeřem. Zemřel náhle, na selhání do té doby zcela zdravého a silného srdíčka. Právě proto je pocit smutku stále tak velký a jeho ztráta bolí nás všechny, kteří se s ním kdy setkali. Vzpomínáme a věříme, že v koňském nebi svou Velkou jednou vyhraje.