Genethni

Napsala Marcela Klingorová, foto archiv L.Vaňátkové, publikováno: 10.7. 2012

obrázek - Genethni
Genethni v dalším životě

Předtím, než se britská rodačka stala reprezentantkou stáje Blue Blue Sky, startovala v zahraničí. Jako dvouletá vyběhla dvakrát ve francouzském Deauville. Výsledkem bylo 8. a 3.místo. Také první tři starty sezóny 2008 absolvovala mimo Českou republiku. Na 6.místo v Deauville navázala 7.místem v německém Hasslochu a 10., tedy posledním, místem v rakouském Freudenau. V tréninku Zdena Koplíka se objevila v září 2008 a hned se zařadila do společnosti tuzemské sprinterské špičky. Prvním dostihem na našem území, kterého se se ctí zhostila, byla zářijová Svatováclavská cena (Listed, 1.200m). Byla nejmladším koněm v poli a v cíli navíc jedinou klisnou, když Allez musela být pro vážné zranění v průběhu zadržena. V konkurenci silných protihráčů doběhla šestá za De Robertem, Terssiem, Another True Story, Acossem a El Hadjim. Bělouš Scyris tehdy skončil až za ní. O necelý měsíc později si do Chuchle přijela pro 3.místo v dvojkovém mílovém Memoriálu Harryho Petrlíka. Své skryté kvality nepoodhalila čtyřletá Genethni ani v 84. Gomba handicapu počátkem dubna 2009, o který se na cílové pásce přetahovali Daidalos s Connexem. V sedle s žákem Janem Vernem šla do dostihu s minimální hmotností, ale ani tato výhoda jí nebyla nic platná. Jako outsiderka dostihu také tak skončila, až devátá z 11 startujících. Po posledním místě ve dvojkové Velikonoční ceně dlouhé 1.412m, kterou lehce ovládl The Joe McArdle, si reputaci poopravila v květnovém dostihu stejné kategorie vyhrazeném klisnám. Doběhla druhá za Fartinou. Lázeňské ovzduší jí moc nesvědčilo, neboť na karlovarské dráze ani v jednom ze dvou startů (1.600m a 2.000m) nedoběhla alespoň v polovině pole. K lepšímu umístění ji nevyprovokovaly ani provinční závodiště v Brně (9.místo ve III.kat.) a Kolesech (5.místo ve III.kat.).

Po posledním neúspěšném mílovém pokusu v Chuchli (7. ve III.kat.) zkusila na té samé dráze proutěné překážky na 3.300m, ale skončila poslední. Takové bylo tedy její rozloučení s dostihovou kariérou a labilní hnědka s úzkou lysinkou se vydala na zcela jinou dráhu.

Její další život je spojený s Lucií Vaňátkovou: "Genet je u mě krátce, od května 2012, takže o ní nemůžu říct vše. Mám na rekreaci a můžu říct, že je to pěkný šklebík. Pod sedlem je hodně snaživá, velice jemná a příjemně temperamentní. Jen nám bude chvíli trvat, než se naučí základním cvikům. Dříve se po ní chtělo hlavně, aby běžela co nejrychleji :) Na jízdárně bývá někdy protivná, někdy je zase zlatá. Zkoušeli jsme také skákat a i to nám po chvíli zkoumání překážky také šlo. Jednou jsme byli i v rybníce a tam se jí velmi líbilo, tak se těšíme na slunečné počasí. Zdá se mi, že s ní asi nebylo zacházeno tak, jak má být, protože je hodně nedůvěřivá. Člověk si u ní musí dávat větší pozor. Dokáže kopnout i kousnout. Strach má zejména v boxe, kam jen tak někoho nepustí. Pamatuji si, že první den jsem za ní přišla do boxu a hodně rychle jsem vycouvala zpátky. Někdy nevím, co od ní mám čekat. Ale věřím, že až zjistí, že jí nic nehrozí, tak se zklidní. Jen to chce čas. Právě mám natržené šlachy na levé ruce, Genetka se lekla ve chvíli, kdy jsem povolovala vodítko :) Ale beru to s úsměvem, úrazů bylo a bude... Doufám, že si k sobě najdeme cestu a získám její důvěru."