Gerim

Volně přepsáno dle vyprávění majitelky Jany J., publikováno: 2005

Na svět přicválal, když se narodil 20. ledna 1987 Grizetce (Infernal - Galantnaja, Anilin) a slavnému Norbertovi (Nostradamus - Cirkalom, Alabárdos). Jako všechny plnokrevné koně, i jeho čekalo testování na dráze. V přípravě ve Velké Chuchli se ale zjistilo, že Gerim bude pro dostihový provoz asi nevhodný, protože „padal na předek“. A tak byl z tréninku stažen a převezen na Barrandov, kde se stal hercem v pohádkách. Další štace ale na sebe nedala dlouho čekat a byl odprodán na ranč někam k Říčanům u Prahy, kde fungoval v profesi „provozní kůň“ pro zákazníky. To mu už byly čtyři roky a stal se mu úraz, na který má celoživotní památku a to v podobě šroubu v přední levé noze ve spěnce. Jeho operace MVDr. Naxerou v Českém Brodě se stala slavnou, neboť snímky zlomené nohy a pooperační snímky byly později použity v českém seriálu o koních.

obrázek - Gerim
Gerim

Operovaný Gerim se dostal do rukou pana Maťátka do Dobrodčovic, kde měl možnost relaxovat ve výběhu s ostatními koňskými kamarády. Ale i tam dlouho nepobyl, když putoval do JO Třebohostice, kde fungoval jako provozní kůň, i přes svůj úraz. Tam ho zakoupila předposlední majitelka, která si ho vzala do Koloděj. Tam jsem ho poprvé uviděla a zamilovala jsem si ho.

Mým největším přáním bylo jednou takového koníka mít. Uplynul ani ne rok a Gerim byl k mání. Neváhala jsem ani minutu a přemlouvala jsem rodiče tak dlouho, až svolili a Gerima mi koupili. Trvalo mi to hodně dlouho, než jsem získala jeho důvěru a začal mě brát jako svého dvounožce. Byl podle mě zklamaný životem a tím, co všechno si prožil, ale nakonec se mi povedlo získat důvěru.

Jenže není nic takové, jak by si člověk přál, a tak se stalo to, co asi se mělo stát. Gerim začal kulhat na druhou přední nohu, takže po dvou letech léčení jsem se rozhodla pro operaci. Operoval ho MVDr. Krupil, byl to pro mě velký zážitek, ale i strach, protože jsem měla obavy, jestli se mi Gerim ve čtrnácti letech z narkózy probere... Operace se naštěstí povedla, ale ve velmi důležité době rekonvalescence se Gerim při procházce vytrhl svému vodiči, proběhl se a to zapříčinilo to, že všechna snaha přišla vniveč. Začal znovu kulhat a jeho anulární vazy, které se prostřihávaly a pročišťovaly, zase srostly. Stav byl stejný jako před operací, ale pro další operaci jsem se už nerozhodla. Gerim i přesto dokázal obtížné období překlenout a po určité době se dalo zase pracovat díky přípravkům určených na pohybový aparát. Gerim je kůň, který má trošku smůlu na zdraví, neboť během 12 let prodělal dvě velmi těžké koliky, a při jedné z nich málem odešel na nebeské pastviny díky srdeční zástavě. Roku 2004 pro změnu spadnul do špatně zajištěného kanálu a tehdy to vypadalo jako konec životní poutě, protože přestal žrát a přední koleno měl zcela bez kůže, zkrátka patnácticentimetrová rána až na kloub. Trvalo sedm měsíců, než se z toho vykřesal. Musím poděkovat MVDr. Chrpovi za péči a trpělivost, a také pojišťovně za zaplacení veškerých výloh spojených s veterinářem, a nakonec i koně, který se stal pro jezdectví nepoužitelným.

obrázek - Gerim
Gerim v zimě

Nyní chodíme střídavě na pastvinu, na lonž, procházky a sem tam, když mě opustí pud sebezáchovy, tak zkusíme i to sedlo. V současnosti Gerim nekulhá, bere podpůrné vyživující preparáty na klouby a šlachy, které opravdu fungují. Zkrátka užívá si zaslouženého důchodu a péče.

Charakterově je to hodný, temperamentní a hlavně veselý kůň. Ač je to valach, jakmile se dostane do společnosti koní, tak si rád zahraje na hřebce coby vůdce stáda. Je to společenský tvor, který je přátelský, ale jen k lidem, které zná. Miluje, když se může drbat hlavou o moje záda a hlavně když se mu šimrá jazyk. To se zašklebí tak, aby mohl vystrčit mezerou jazyk a chce se „mazlit“. Co mu však nevyhovuje, je když je někdo příliš dominantní, ani špatné zacházení mu nesedí. Zajímavostí je, že nemá rád cukr, ale zato ukrutně rád jí vše na co přijde, jednou dokonce i vajíčko s párkem, které jsem si odložila v jeho dosahu.

Příhod s ním za ty léta mám spoustu - Před několika lety jsem s ním byla na vyjížďce v lese a na tréninkovém oválu pracovali dva koně, než jsem stihla mrknout, tak jsme trénovali s nimi a nemohla jsem ho odtud vůbec dostat do té doby, než se unavil a sám milostivě odkráčel.

Také miloval kobylku Sally, a když ona byla pod jezdcem a šla ven, tak šel s ní sám na volno, takže lítal po celém našem okolí a byl šťastný.

Jednou jsem jela bez sedla a před příkopem se mi zdálo, že to neskočí, protože šel pomalu, tak jsem ho pobídla a on nejen že to přeskočil, ale skákal ještě dalších deset minut na místě a točil se dokolečka, než sem si ustlala přímo na zem. Pak se divil a nechápavě si mě prohlížel, cože tam dělám.

Jindy jsem ho lonžovala, on se mi vytrhl, ale pořád běhal do kolečka, než zjistil, že se ta lonž plazí za ním. To vytřeštil oči a začal utíkat pryč, až doběhl k baráku, ohlédl se a nevěřícně zíral na toho „hada“, že ho zase dostihl.

obrázek - Gerim
Gerim na pastvě

Gerim si umí hrát na babu, takže když ho pustím na parcelu do sadu, tak si spolu hrajeme na babu. Je to legrace, když mi chce dát babu, tak do mě žďuchne hlavou, ale většinou tu babu mám já pořád, protože ho nechytnu, ledaže když použiji mazanou lest v podobě jablka nebo chleba.

Je to také žárlivec na jiné koně. Chodím jezdit jednu kobylku, protože jsem se rozhodla, že na Gerimovi už jezdit nebudu, vzhledem k tomu kolik mu už je a co si vše zažil, pokud ano, tak jen z čirého šílenství. Takže když přijdu od té kobylky, tak si očuchá mě i věci, pak se otočí zadkem a nebaví se mnou třeba hodinu.

Shrnula bych to tak, že je to prostě kůň, jakého jsem za těch 20 let, co jezdím ještě nepotkala, je to prostě osobnost s obrovskou vůlí žít a všecko přežít a ze všeho se dostat. A já jsem mu za to moc vděčná, za to, že je, a že je takový, jaký je. Miluje mou dceru, které jsou dva roky, nechá si od ní líbit leccos, neublížil by jí ani nikomu koho má rád.

A co závěrem? GERIME DÍKY ŽE JSI, nic jiného já prostě říci nemohu.