Hecer

Tereza Loužilová, foto archiv autorky, publikováno 1.12. 2014

Hecerova dostihová kariéra byla ukončena předčasně nešťastným zraněním šlachy. Po rekonvalescenci byl prodán mladé slečně na rekreaci, která ho ale po půl roce z důvodu odjezdu do zahraničí musela prodat. Novým šťastným majitelem jsem se stala já...

obrázek - Hecer
Hecer

Koně jsem milovala od útlého dětství. Jsem šťastná, že jsem měla možnost zažít ještě i dobu klasického oddílu. Později jsem jezdila koně soukromníka a po velké pouze od koní, kdy se mi po nich nikdy nepřestalo stýskat, jsem si změnila život a shodou všech možných náhod, okolností nebo snad i díky osudu jsem se stala majitelkou jednoho skvělého, drobného hnědáka, který se okamžitě stal kamarádem, parťákem a členem rodiny. Z Prahy jsem si Hecera přivezla do Orlova u Příbrami. Až tehdy jsem začala zjišťovat, co všechno je s pořízením koně spojeno. Dneska už vím, že pořizovací cena koně je oproti dalším provozním nákladům dosti zanedbatelná. V té době mi byl oporou můj přítel, který mi téměř vše kolem koní financoval až do doby než jsem dostudovala, nastoupila do práce a začala vydělávat. Jsem mu za to vděčná, díky jemu jsem si mohla splnit sen a díky jemu žiju dnes život, který se z velké části točí kolem koní a který mě baví!

obrázek - Hecer
Hecer se svojí majitelkou

V Orlově jsem s Hecerem jezdila hlavně do terénu, chodili jsme na procházky a poznávali jsme se. Po čase jsem začala trénovat pod dohledem trenéra na jízdárně a začali jsme skákat. Sportovní ambice jsem neměla, ale i tak jsme vyrazili na výlet na hobby parkury, čímž odstartovala naše kariéra hobby skokových nadšenců. Na Orlov vzpomínám ráda. S lidmi ze stáje jsem si rozuměla, o koně bylo perfektně postaráno, ale čím dál tím víc jsem viděla, jak koni, na kterém mi tolik záleží, chybí volnost a pravidelný pohyb ve výběhu. Proto jsem se rozhodla ustájení změnit.Na Začátku roku 2011 jsme se přestěhovali do Jablonné. Hecer je zde v malém stádě přes den na pastvině a na noc chodí do venkovního boxu. V zimě mají koně ve výběhu k dispozici balík sena. O koně je zde výborně postaráno a troufám si říct, že na samotných koních je vidět, že jsou tu šťastní. Hecer má pravidelný trénink. Na konci roku 2011 jsme začali jezdit pod profesionálním dohledem a i přesto, že se oba vše učíme, máme za sebou kus práce a můžu říct, že jsem na svého koně pyšná. Pomohl mi získat licenci jezdce a je mi parťákem na kolbišti i v obdélníku. Hecer je výborný skokan. Bohužel moje ambice ani dovednosti nedosahují takové úrovně, aby mohl být jeho talent naplno využit, ale podstatné je, že nás sport oba baví a že máme otevřenou cestu se stále zlepšovat. Jednou až budu Hecerovi už jen vozit dobroty a chodit s nim v důchodu na procházky, budeme mít určitě na co vzpomínat...