Hoda

Hnědku Hodu, která se z 8 startů 5x umístila a svému majiteli tak vydělala 13.100 Kč jsem poprvé viděla v roce 1997 ve stáji v Obříství, kam jsme se s kamarádkou vydaly fotit. Tehdy mě zaujalo její jméno a ani ve snu by mě nenapadlo, že se naše cesty znovu zkříží o dva roky později v květnu 1999. Tehdy jsem se rozhodla, že začnu znovu chodit na jízdárnu do Žatce, kde v té době byl i plnokrevný Fabián a náš pozdější kůň.

obrázek - Hoda
Hoda r. 2000

Na popud Petra Froňka ji koupil pan Svoboda. O koních nic nevěděl, ale za Hodou vždy přišel s něčím dobrým, poptal se jak se má a spoléhal se na to, že o ní bude dobře postaráno. Protože se jí na kohoutku od špatně padnoucího sedla udělal ošklivý abces, který se špatně hojil, chodila Hoda každý den na lonži, aby se aspoň trochu protáhla a nabrala trochu svalů. Z hubeňoučké kobylky se stala krásná klisna, což ovšem netrvalo dlouho. Po zkrachování jízdárny se koně stěhovali do nedaleké stáje, kde pobyla asi jen měsíc a stěhovala se s dalšími dvěma koňmi do Liběšic na statek, který patřil majiteli Fabiána (o něm si též můžete přečíst v Příbězích), který ji odkoupil od pana Svobody. Po přestěhování z jízdárny začala dostávat koliky z nedostatku pohybu a tak jsme se jí snažily brát co nejčastěji aspoň na procházky. Ale co zmůže člověk, který nemá podporu ostatních nebo aspoň majitele. Kolikrát jsme šly za naším koněm, který tam byl tři měsíce ustájen a našly Hodu ležet s příznaky koliky. Neustálé volání veterináře nebylo příjemné, natož koukat jak Hoda chátrá. Později se koním podmínky trošičku zlepšily díky ohradě, kterou jim majitel nechal udělat. Později Hoda následkem úrazu oslepla na levé oko, byla připuštěna a v roce 2001 se jí po andaluském hřebci Nevado narodila klisnička Happy Day, která byla později odprodána a občas ji vídám jak se spokojeně pase ve výběhu a užívá si koňský život.

Po nějakém čase byli všichni koně odprodání (nebo jiným způsobem darováni či sloužili jako splátky za služby) a Hoda chvíli pobývala u kováře, od kterého ji koupila Lucie Černá s manželem a Hodinka se stěhovala zpět "k nám".

obrázek - Hoda
Hoda v r. 1999

U Černých prožila asi nejlepší roky svého života dostihového vysloužilce. Lucie ji zbavila zlozvyků, které se naučila, jak různě putovala po majitelích. Dostatek sena, podestýlky a hlavně pohyb, který tak potřebovala, byl samozřejmostí. Byla radost ji vidět ve výběhu, jak se pase ještě s plnokrevnou Hátou a Věrnou (IRE). Zde byla připuštěna i Bacarem, ale bohužel zmetala. Ovšem osud jí nepřál. Lucie otěhotněla, a protože to bylo rizikové těhotenství, musela všechny klisny prodat. Nevědomky Hodu s Hátou prodala lidem, kteří koně spíše týrají, než se o ně dobře starají. Když se to Lucie dozvěděla, chtěla odstoupit od smlouvy, klisny odvézt zpět a peníze vrátit. Bohužel se jí to nepodařilo a obě klisny zůstaly tam, kde byly. Na majitele podalo několik lidí oznámení o týrání na veterinární správu, ale ta s tím jako ve většině případů nic neudělala. Všichni víme, že pokuta a určitá lhůta na nápravu situace nic neřeší.

Hubený kůň není týraný kůň. Když jsem se dozvěděla, že obě klisny jsou u těchto lidí, jela jsem se tam podívat. To, co jsem viděla, bylo šokující. Koně stáli uvázaní (v některých případech za krk) na "stáních", kde neměli seno ani vodu (té se mohli napít cestou do "stáje" v uličce z vany). Zubožená Hoda, Háta s abcesem na kohoutku a začervení poníci stáli na svých místech smířeně a jen koukali. To bylo naposled, kdy jsem Hodinku viděla. Dva tři měsíce poté (v roce 2006) Hoda uhynula s nejvyšší pravděpodobností na podvýživu. Tedy hlady... A Háta? Ta byla později prodána do Žatce. Občas jsem jí vídala v malém výběhu, ale ani tu už tam nevídám. Třeba má jiný výběh, kam není vidět. Nevím, ale doufám, že se má aspoň o trochu lépe.

Doufám, že ti, kdo Hodu znali, na ní budou vzpomínat jen v dobrém. Byla to snad ta nejhodnější kobyla, kterou jsem znala. Navždy nám ji budou připomínat fotky, pár žíní a vzpomínky na ty dobré časy.

V koňském nebi máš určitě věčně zelené pastviny, na kterých se můžeš prohánět, dostatek všeho, co ti chutnalo a vodu. Nejsou tam žádní lidé, co by ti ubližovali. Určitě tam nejsou žádní lidé, ale snad si vzpomeneš na ty, co Tě měli rádi a snažili se Ti pomoci...