Honey Day

Napsala Marcela Klingorová, publikováno: 2005

Subtilní hnědák Honey Day (Law Soziri - Helimadoe) spatřil světlo světa 20.dubna 1998. Po krátkém bezstarostném dětství byl jeho osud předurčen k dobývání vavřínů na dostihových oválech. Ale - člověk míní, příroda mění. Ačkoliv v jeho žilách koluje krev dvojnásobného Koně roku a jedné z nejvýraznějších čtyřnohých osobností minulého století, synek svými výsledky za touto "devizou" malinko pokulhával.

obrázek - Honey Day
Honey Day

Na druhou stranu se vůbec nemusí stydět za 20 umístění z celkových 28 startů, byť to bylo vesměs od třetí po pátou kategorii. Jako dvouletý byl pošetřen a závodní kariéru odstartoval v roce 2001 jako reprezentant stáje Taran pod ochrannými křídly trenéra Jaroslava Drlíka. Za jeho dvouletou péči se mu odměnil jedním vítězstvím, čtveřicí druhých a třetích míst a sedmi doběhy "na tabuli".

Poté si ho do parády vzal Tomáš Šatra a svým trenérským umem pro novou stáj Arte z hnědáčka vydoloval jedno vítězství, tři druhá místa a dva zásahy tzv. "za peníze". S generálním handicapem 61,5 kg se s první životní etapou Honey Day rozloučil na začátku června 2004.

Možná se ptáte, proč se najednou ze startovních listin Honeyho jméno vytratilo. Při posledních startech měl problémy se šlachou na levé noze, ta otekla, ale naštěstí byl stažen včas a šlacha nepraskla. Při dalším startu by tomu tak asi bylo. Noha se sice spravila, ale do dalších dostihů již ze zdravotních důvodů puštěn nebyl. Tehdy ještě netušil, že jeho další životní kroky povede nová dvounohá partnerka Klára Janoušková.

Ta první setkání s osudovou láskou popisuje následovně: "Jak se dostal až ke mně? Díky člověku, kterého obdivuji a uznávám. Je jím náš dlouholetý kamarád, 100% koňák Jirka Svoboda, přezdívaný Ezop. Jednoho srpnového dne jsem na dostihovce v Karlových Varech odchytila právě Ezopa, který jezdí po dostizích a zavádí koně do boxů a postěžovala si, že už bez koně nemůžu být. Prostě potřebuji chlupatého terapeuta, koníka pro radost.

obrázek - Honey Day
Honey Day ve volnosti

Do pěti minut přede mnou stála paní Černá a řekla mi, že prodává koně jménem Honey Day, že je to její miláček a proto si přeje, aby se měl dobře. Domluvili jsme se a týden na to jsem se na něj jela podívat.

Procházela jsem stájemi trenéra Šatry ve Velké Chuchli, sledovala jeden box za druhým a představovala si, který to asi bude. V boxech stáli krásní, vysocí a osvalení plnokrevníci, jeden krasavec větší než druhý. Konečně jsem došla k boxu se jménem Honey Day. Okamžitě byl u mříží (na rozdíl o těch ostatních, kteří důstojně a pro mě až nudně stáli), řehtal, kopal do dveří, vyžadoval se pozornosti. Byl to nejmenší kůň s podivnou hřívou a byla to láska na první pohled. No a můj otec říká, že jsem ho koupila jako rohlíky. Ani jsem si na něj nesedla. Za týden jsem ho jela do Chuchle zaplatit a ze "slušnosti" jsem se na něm prošla v kroku. A sedm dní na to mi ho přivezli."

Valáškovým novým domovem se od září 2004 stal Jezdecký klub Karlovy Vary-Stará Role, mj. nejstarší subjekt v kraji a mnoho let velmi úspěšný specialista na drezúrní ježdění. "Začátky byly velmi těžké, 14 dní stál na zadních a nekomunikoval, byla to těžká zkouška pro nás oba", hloubá ve vzpomínkách Klára. Ale vsadila na charakter a dobře udělala.

Honey se postupně skamarádil s provozními koníky, kteří rozdávají radost všem nadšencům od nejútlejšího věku, po základním rozkoukání se s nimi naučil chodit v klidu po jízdárně a nemyslet na to, kdo první vyrazí ke startu dostihu. Koňskou lásku spravedlivě dělí mezi své oblíbené "holky" - v tréninku pokukuje po rozvážné dvacetileté profesorce Santě, snad proto, že v žádném případě nikdy nezkazí legraci v podobě plašení a vyhazování a při odpočinkových chvílích ve výběhu se rád nechává opečovávat kobylkou Renatou a nepohrdne ani společností plnokrevné Glaresty. Však si ti dva mají co vyprávět.

obrázek - Honey Day
Honey Day ve westernovém

Dnes nemá problém absolvovat vyjížďky do okolí na provazové ohlávce a na westernovém sedle, nenechá se odehnat od skoků, které mu Klára staví ve volnosti.

Náramně rád se předvádí a miluje obdivné publikum, které nešetří chválou. Díky jeho chuti po učení a poznání jakékoliv nové a zejména zábavné činnosti se z něho stává vděčný objekt pro filmové zpracování, jeho nápady jsou totiž originální. Nesnáší čištění, ale důrazně vyžaduje kartáčování stájovým koštětem. Při práci na jízdárně si sám určí, kdy je čas na odměnu za správně provedený cvik a tak se nejednou stane, že se při plném cvalu i s nic netušící jezdkyní znenadání ocitne u trenéra dohlížejícího na chod výcvikové hodiny s čumáčkem hluboko zabořeným do jeho kapes. Pozorně sleduje při ježdění všechny další stájové kolegy a hlídá, jestli nějaký z nich nedělá lehčí práci než on a pokud tomu tak je, bez prodlení použije vyhlášené otočky, kterými s notnou dávkou škodolibosti zpestřoval trénink pracovním jezdcům v Chuchli.

Také při krmení je to velký gurmán, pomineme-li fakt, že je v neskutečně krátkém časovém úseku schopen doslova sešrotovat veškerý příděl sena a slámy. Ale oblíbeného mashe se ani nedotkne, není-li vychlazen na správnou teplotu. To pak potkáte jeho paničku procházející se stájí tam a zpátky a foukající do kyblíčku s dobrotou.

Současný život si plnými doušky vychutnává, při pohledu na něho si s klidem můžeme říct, že prožívá koňskou nirvánu a tou zpětně rozdává radost a pocit nekonečného štěstí lidem kolem sebe. Vlastně nejenom lidem. Je správným "parťákem" dalším čtyřnohým miláčkům, majitelčin retrivír Josh si libuje v jeho seně a slámě při hledání myšek a setří slečna Bára se s požitkem nechává tahat zakousnutá do jeho ocasu.