Jurea

Napsala Lucie Honsová, foto archiv autorky, publikováno: 6.2.2009

Jura se narodila 6.2.2003 v Polsku rodičům Alhijaz - Judyka po Dara Monarch. Na svět vykouklo krásné, charakterní, drobné, později pouze 155 vysoké zvířátko s ohromným temperamentem. Poté si užívala na pastvinách se svými vrstevníky a v roce 2005 byla odvežena z Polska do ČR - Mimoň k panu trenéru Kutnarovi. Pod tímto trenérem startovala 4x na rovinkách a to v roce 2005. Výsledky nebyly nijak úchvatné. Nejlepší umístění bylo 4. místo z celkového počtu 6 startujících koní. Díky těmto výsledkům byla vyřazena a prodána jako kobylka k rekreaci. V roce 2006 jsem si Juru koupila já od slečny z České Lípy. Jura byla opravdu velmi špatně jezditelný kůň. Měla pocit,že musí prchat, hlavně na otevřeném prostranství.

obrázek - Jurea
Jurea

Naše začátky byly velmi náročné. Nepřipadalo v úvahu, abych na ni sedla na jízdárně, aniž by ji někdo držel. Jelikož jsem neměla žádného "sparing" partnera, musela jsem nasedat v boxe uvnitř maštale a vyjet již na kobylce ven a nasměrovat ji na jízdárnu. Ze začátku jsem na ni vůbec do terénu nechodila, byla těžko ovladatelná na jízdárně, natož jít ven. Nicméně pravidelným ježděním, hoooodně velkou trpělivostí a klidným přístupem se po cca 6-8 měsících naučila krásně chodit na jízdárně. Poté začala další etapa ježdění a to terény. Neříkám,že jsem mezi tím do terénu nechodila, to ano, ale musela jsem dodržet určitá pravidla. Necválat louky a otevřený prostor. Fungovalo to! Zhruba po 12 měsících jsem s Jurou začala cválat kopečky, louky...

Ze začátku jsem chodila z terénu naprosto zoufalá, měla jsem pocit, že neumím jezdit a nejlepší bude ji prodat zkušenějším koňákům, ale vydržela jsem. A bylo to správné rozhodnutí. Zhruba po roce a třech měsících jsme změnily ustájení z agrocentra do rodinné stáje. I to udělalo své. Jura se velmi uklidnila, začala více spolupracovat a bavili ji hry ze země, které předtím odmítala. Myslím,že všechny tyto ukazatele přispěly k tomu,že jsme v roce 2008 začaly trénovat pod trenérem. Bavily mě skoky, drezura, ale to tu moji malou žabku moc nebralo.

Udělala co mi na očích viděla, ale byla kyselá, znuděná. Nerada koně do něčeho nutím, když nemají tu správnou jiskru v oku, a proto jsem ji začala jezdit na bezudidlovém uždění, na volnější otěži, aby se dala předělat na western. Po necelých třech letech společného žití a proplétáním se životem, jsem Julču prodala. Nyní jezdí western styl, courá se po terénu, občas jde na jízdárnu, ale už neskáče. Vzhledem k tomu,že nový majitel má k dispozici nádherného hřebce appaloosa, dočká se i role matky, což bych jí já dopřát nemohla. Je ustájená asi 20 km od mého bydliště, takže ji pravidelně navštěvuji a těším se až se na svět podívá první hříbátko této krásné, ušlechtilé, charakterní, velmi citlivé a jemné klisny.

Nikdy na ni nezapomenu!