Kansonetta

Napsala Denisa Kovandová, foto archiv autorky, publikováno: 18.10. 2010

obrázek - Kansonetta
Kansonetta

Kansonetta k nám přijela 4.3.2009, když si ji majitelka naší stáje nečekaně dovezla. V té době jsem ještě vlastního koně něměla a jezdila jsem právě na jejích koních. Mohla jsem si vybrat, jestli budu jezdit na Kače, nebo zůstanu jezdit Bellu, kterou jsem měla na starost od podzimu. Vybrala jsem si Bell, protože jsem na ni byla zvyklá a hlavně, když k nám Kača dojela, pořád se jen šklebila, oháněla se po lidech, kopala…Takže Bella pro mě byla jasná volba.

Původní majitelé nám řekli, že Kača nebyla asi tak měsíc pod sedlem, ale když jsem jela na první vyjížďku s majitelkou na Belle, nestačila jsem se divit, co Kača dokáže. Vyhazovala, házela opravdu sprosté hrby, kozlovala, no něco otřesného, co opravdu nevypadalo že by jen měsíc stála. Postupem času se to sice začalo zlepšovat, ale pořád byla někdy hodně "sprostá". Během asi měsíce se na Bell přihlásila jedna holka a začala si ji pronajímat, tudíž jsem neměla na výběr a začala jsem, spolu s majitelkou, jezdit Kaču. Ze začátku jsem se s ní nemohla vůbec sehrát, přece jen vždy jsem jezdila na čtčkách a najednou jsem pod sebou měla plňasku. Časem jsme si začaly rozumnět víc, dokonce mně ani nikdy neudělala nic záludného, občas si vyhodila, ale ne stylem, že by mě chtěla sundat.

V té době jsem konečně sehnala prostředky k tomu, po čem jsem toužila už od malička, a koupila jsem si vlastního koníka. Mám určité sportovní ambice, proto jsem chtěla nějakého lepšího koně, ale na toho bohužel nebyly penízky, tak jsem se rozhodla koupit si hříbátko s lepším původem. Od majitelky jsem měla slíbeno, že i když budu mít vlastního koně, na jejich koních můžu pořád, dokud Flér nedospěje, jezdit. Takže jsem si - bez obav ,že nebudu mít na čem jezdit - jela pro hříbě, tenkrát roční. Dovezla jsem si ji v dubnu. Zároveň jsme s Kačou začínaly trénovat na závody. Při prvních závodech se ale naskytl problém. Já jsem tenkrát nejela, závodila pouze majitelka. Došla s ní na oprácko, v rychlosti opracovala, protože už jí nezbývalo moc času a šla zkusit skok - cca 80 cm oxer. Kača ale v té rychlosti nebyla dostatečně rozhýbaná a skok jí štycla.

obrázek - Kansonetta
Kansonetta s Denisou

To byl osudný moment pro mě i pro Kaču, protože tímhle se majitelka rozhodla, že Kača rozhodně na závody není, takže ji prodá. Byla jsem z toho dost zklamaná, protože jsem si ke Kači už utvořila nějaký vztah a opět to nevyjde. Další šok byl, když mi majitelka řekla, že už má vybraného nového koně, ale že je mladá a tudíž si ji chce jezdit sama. Slib byl tatam a já jsem zůstala s ambicema a ročním hříbětem zase na začátku. Nevěděla jsem co mám dělat.

Jednoho dne přišla a řekla mi, že jelikož jsem Kaču jezdila s ní, nabídne ji prvně mně. Představa mít Kaču a vychovávat si hříbě byla super, ale jako studentka jsem tuto možnost musela rychle zavrhnout. Leželo mi to pořád v hlavě. Po strašném přemýšlení a konzultování s mnoha lidmi jsem se ale rozhodla Flér prodat a koupit si Kaču. Bylo mi malé strašně líto, protože to byla velice šikovná kobylka, ale zanedlouho jsem se dozvěděla, že kvůli jejím měkčím spěnkám by asi stejně do sportu nebyla.

28. října 2009 jsem si tedy koupila Kaču. To už jsem k ní měla velice blízko. Musím říct, že kobylka se strašně změnila už jen tím, že měla jednoho majitele, jezdce a hlavně lásku a obětavost... Žádné škleby, výkopy, nic, prostě najednou úžasnej koník. Kansonetta je skvěle přiježděna, proto ji beru zároveň i jako mou učitelku, protože musím uznat, že kdybych ji neměla a ona mě neškolila tak, jak školí, nikdy bych se nerozhoupala ani na ty veřejňáky. Začaly jsme tedy trénovat, strašně ji baví skákat. Přes zimu jen pár skoků na hale, ale jamile začalo jaro a venkovní jízdárna začala být sjízdná, využívaly jsme to jak jsme mohly. Sehnaly jsme i super trenérku, takže to bylo o to jednodužší.

obrázek - Kansonetta
Kansonetta

Začátkem června jsme vyjely na první závody, do sousední vesnice, ale dopadlo to špatně. Vždy v tréninku byla super, ale jakmile vyjela mezi koně, nereagovala na nic. Sice neštycovala, ale bezhlavě se řítila po kolbišti, což rozhodně nešlo. První asi tři závody byly na prd, ale začala si zvykat a potom to šla úplně super. Byla jsem velice nadšená.

Za letošní sezónu jsme šly cca 6 závodů, z toho máme 3 umístění ze ZM a 1. místo v Z. Zajely jsme i drezurku, ale přes velkou konkurenci jsme se neumístily. Na začátku srpna si ale bohužel zvrtla nohu, takže do poloviny září musela stát. Teď se připravujeme na licenci na konci října. Co se týče jejího nynějšího chování ,myslím, že lidé, kteří ji znali před půl rokem by ji nepoznali. Je mazlivá, hodná, neublíží. Byla vždy strašná netykavka, čištění hřibílkem, sebemenší tlak ji dělal problém a hned se šklebila nebo vykopla, ale teď je to zlatíčko. A pod sedlem jakbysmet. Nedělá jí problém jít první nebo desátá. Sice když jde první, tak se občas lekne " ničeho " , ale to ona se musí přesvědčit, jestli se tam nahoře neflákám J Je to skvěla učitelka, ne že by byla pod sedlem zákeřná, ale když cítí, že se jen vezu a nesnažím se, nesnaží se ani ona. Lásku, kterou jí dávám mi vrací a za to jsem strašně ráda.