Kari Girl

Napsala Marcela Klingorová, Lucie Vopařilová, Lucie Weissová, foto: archiv L. Weissové a L.Vopařilové; publikováno: 20.8. 2008.

Sotva se v Dolanech u Jaroměře počátkem dubna před 17 lety dcera plemeníka Behistouna a klisny Kurbety narodila, měli její chovatelé Kejzlarovi o klisnině budoucnosti jasné představy. Protože se její dnes již nežijící polobratr Kurbet (po otci Diplomat) dobře prezentoval ve steeplechase (vesměs II. a I.kategorie), mířila také Kari Girl v průběhu své aktivní kariéry na překážky. Jako dvouletá samozřejmě začala na rovině, kde ze dvou startů získala pouze jedno 4.místo.

obrázek - Kari Girl
Kari Girl

Ve třech letech si dvakrát vyzkoušela roviny v dostizích IV.kategorie, když v prvním případě v květnu obsadila opět 4.místo, ale o měsíc později doběhla jako poslední. Zbývající dva starty sezóny absolvovala již na proutěných překážkách a pokaždé v Tochovicích (5. a 6.místo). Kromě zahřívacího startu na proutěnkách v Lysé nad Labem, kde dokončila jako sedmá, přešla v sezóně 1995 na těžké skoky, ale pouze jednou jistila tabulový doběh. V pěti letech zaznamenala nejkratší sezónu, když ve steeplechase III.kategorie na 3.600m v Pardubicích byla zadržena. Do dostihu nastoupila po delší přestávce v roce 1997. Červnovou steeplechase, kde soupeřila např. s Emilem, Mini Forem či Vyšehradem, nedokončila a další dostih dlouhý 4.000m zvládla na 10.místě z 21 startujících. V následujícím roce se na startu představila začátkem května a stejně tak jako ve 3 prošlých sezónách výhradně na pardubickém závodišti, kde získala 3.místo za dvojicí Kennet Lad a Vespan. Svůj poslední dostih absolvovala koncem června 1998, ale v jedničkové steeplechase dlouhé 4.500m, v níž nakonec úspěch slavili Tatanka Yotanka, Devil, Celebrant, Damion, Garet či Miráno, byla svým jezdcem zadržena. S konečnou bilancí 15 startů a 5 umístění do 5.místa byla zařazena do chovu.

V roce 2001 přivedla na svět Karkulku (po Scater), která v průběhu 3 sezón střídala roviny s překážkami na úrovni III. až IV.kategorie bez významnějších úspěchů. Druhým hříbětem byla v roce 2004 narozená Kari Lady (po Cumbrales), ale její kariéra byla mnohem kratší než u starší polosestry. Startovala pouze jako dvouletá ve dvou krátkých časových intervalech 4. a 11.června 2006. V obou případech v dostizích III.kategorie na 1.200m pod Šárkou Pulpánovou obsadila 8.místo. Prozatím poslední potomek se Kari Girl narodil v roce 2005 a tím je Magnusův syn Kindly Boy, který závodní kariéru teprve začíná.

obrázek - Kari Girl
Kari Girl s Luckou

Když Kejzlarovi z jara 2006 snižovali stavy koní ve stáji, koupila Kari Girl alias Káju Lucie Weissová s výhledem na přejití nějakého parkuru či krosu, protože kobylka je excelentní skokanka, i když problémem je u ní skákání překážek v dostihovém tempu…Kari Girl byl vybrán ženich, ale připouštění předčasně uhynulým Drakem nevyšlo a tak jí příští rok bude vybrán jiný plnokrevný hřebec. Prozatím se Kája bude věnovat nenáročnému programu - ježdění po veřejných trénincích a svoji současnou jezdkyni Lucku Vopařilovou bude učit sbírat první zkušenosti na závodních kolbištích. Abych nezapomněla, Kari Girl se momentálně rozhodla dělat adoptivní maminku roční angloarabce a té se podařilo budoucí opravdovou maminku "rozcucat" a malá si z jejího vemínka občas dá i něco dobrého do tlamičky.

Své seznámení s Kari Girl popisuje ve vlastním příběhu Lucie Vopařilová : "V létě 2007 jsem si začala plnit svůj dávný sen - celý červenec jsem strávila na jedné turistické jízdárně, kde jsem se za pomoc s dětmi na táborech učila jezdit každý den pod vedením trenéra a v druhé polovině srpna jsem se stala členem JK Mates ve Lhotce. Do klubu jsem tedy nastupovala jako jezdec začátečník a tak mě tehdy ani nenapadlo, že bych mohla jezdit na plnokrevníkovi. Mým prvním koněm byla teplokrevná hnědka Atlanta, ale kvůli jejím zdravotním problémům se Lucka k mému velkému překvapení rozhodla, že bych to mohla zkusit s Kájou. Dosud si pamatuji první hodinu na jízdárně: Kája byla velmi jemná na pobídky a jen co se trochu "zahřála", byl pro mě problém kobylku z klusu zpomalit, a tak jsme klusaly stále dokola a musela ji až ze země zastavit Lucka - a až tehdy mi vlastně řekla, že Kája má za sebou dostihovou kariéru! Několikrát jsem si sice říkala, jestli má tohle cenu, ale pak jsem to přijala jako velkou výzvu. Postupně jsme si na sebe začaly zvykat a během září už jsem si Káju mohla brát na jízdárnu i sama. Zato vyjížďky do terénu se staly tvrdším oříškem. Od Lucky jsem věděla, že díky dřívějším dostihům a tréninkům měla Kája ve své krásné zrzavé hlavičce zafixováno, že louka rovná se cválání, a když ji jezdec drží zpět, tak dokáže dělat neskutečné věci (poklusávání, vyhazování zadníma, úkroky do stran apod.). Upřímně můžu říct, že mě to docela děsilo, ale nechtěla jsem se vzdát předem. Nejdříve jsme tedy jezdily na krátké vyjížďky bez sedel a jen na ohlávce, přičemž Lucka ze svého koně Káju vedla a postupně jsme přešli na to, že jsem si Káju vedla už sama. Bez udidla v hubě byla sice klidnější a tolik jí nehecovalo ani chození přes louky, ale i tak se občas konalo pořádné vyhození zadníma. Pro mě to byl však skvělý trénink jak se udržet na koni a kupodivu jsem nikdy nespadla. Od listopadu jsem mohla jezdit delší vyjížďky na haflingovi, na kterém jsem si v terénu i bezpečně zacválala. Když už jsem si zkusila cválání (i když neplánované) s Kájou na jízdárně, tak v lednu přišel den D a já jela na "velkou" vyjížďku - se sedlem i s uzdečkou. Vyjížděly jsme s předpokladem, že Kája bude na lesních cestách v klidu, což se dařilo až do chvíle, kdy Lucka ohlásila, že do kopce budeme pomaloučku cválat.

obrázek - Kari Girl
Kari Girl

Jen co to dořekla, Kája vyrazila neskutečným tempem vpřed a já neměla nejmenší šanci ji zastavit. Při tomhle zběsilém úprku jsme navíc přeskakovaly odvodňovací kanálky a přes cestu nám přebíhali vyplašení daňci. Když jsme přecválaly i vrchol kopce a já spatřila tu prudkou cestu dolů, tak už jsem začínala být zoufalá - ale Káje se naštěstí tento terén nezamlouval, a tak zpomalila a dala se zastavit. Byla to pro mě tedy další výzva - zvládnout koně, který není na ježdění v terénu moc jednoduchý, ale s každou další vyjížďkou jsme dělaly pokroky, což mě samozřejmě těšilo a čím dál tím víc jsem si začínala být v sedle jistější. Přesto moc dobře vím, že se mám ještě hodně co učit. Ráda bych se naučila s Kájou skákat a časem si zajet na nějaký veřejný trénink v parkuru či hubertskou jízdu.

K její povaze můžu říci, že občas je mazel a někdy je naopak netýkavka. Hlavně v zimě při čištění z ní byla velká "citlivka" a šklebila se, jen co uviděla hřbílko, občas proti nám dokonce dělala zastrašující výpady a nenechala k sobě člověka přistoupit blíž jak na 2 metry. A přitom se tak neuvěřitelně ráda válela v blátě.

Sice znám tuto kobylku teprve 9 měsíců, ale už mi stihla hodně přirůst k srdci. Proto mě vždycky zamrzí, když na ní z nějakého důvodu nemůžu jít jezdit. A troufám si říci, že také ona mě považuje za parťáka. Když měla během několika týdnů omezený pohyb kvůli opuchlému svalu na noze a já odcházela sedlat jiného koně, smutně mi přišla naproti...."

Kari Girl byla bohužel 19.8. 2008 brzo ráno navždy uspána pro zlomenou pažní kost u levé přední nohy...