Kerland

Napsala Marcela Klingorová, foto autorka, publikováno: 18.3. 2013

obrázek - Kerland
Kerland

Polobratr výtečné Ketlin (Lincoln), vítězky Moravského derby a Slušovického Oaks z roku 1997 a těsně druhé v St. Legeru za hrdinkou Librillou, kterou vedl mladičký žák Jiří Chaloupka, se takových výrazných úspěchů nedočkal. Odchovanec V.Vandy si svůj dostihový křest odbyl jako dvouletý na závodišti v K.Varech v červenci 2000. Nikterak slavně, na vítězného Autumn Guest s J.Kovaříkem se v cíli díval z předposledního místa. Žádné výrazné zlepšení nepředvedl ani o dva měsíce později v Lysé, kde v mílovém testu stačil na 9. místo. Mnohem lépe se někdejšímu svěřenci trenérky ing. Staškové dařilo hned v prvním startu tříleté sezóny. S výrazným prodloužením distance na vytrvaleckých 2.400m a sestupem do IV.kategorie se Ketřin potomek v květnu 2001 dočkal svého prvního životního (bohužel ale i posledního) vítězství. Následovalo pěkné, i když shodné 3. místo (dotaci si rozdělil s Ladynkou) v mostecké trojce, ale potom jako by hnědáka opustila forma. Zbylé tři starty dané sezóny, v nichž Kerlandovo sedlo opustil jeho stálý jezdec Martin Koleňák, skončily hluboko za očekáváním. Rok 2002 úplně vypustil a na dráhu se vrátil následující sezónu, ovšem pouze jednou a bez úspěchu. Bez tabulového umístění se musel jeho realizační tým obejít také ve všech třech startech roku 2004. V další sezóně, už v péči Josefa Vašiny, zkoušel štěstí na překážkách. Ve svém překážkovém debutu (IV.kat., 3.200m) nedopadl vůbec špatně, byť ho od vítězného Neptuna dělilo 9 délek. To byl také jediný dílčí úspěch Friedlandova syna na překážkách. Se závodní kariérou se nadobro rozloučil po nedokončené steeplechace v květnu roku 2006.

Dnes můžeme Kerlanda vídat jako spokojeného rekreačního koníka, který svými lumpárnami a veselou náladou nepřipomíná rozvážného klidného koně, kterému táhne na 16 let. Se svou jezdkyní Radkou Bubovou pod trenérským dohledem I. Kočíka věnuje lehčím parkurům při neformálních i oficiálních závodech a veřejných trénincích. Dříve, než zakotvil ve svém současném působišti ve Stružné na Karlovarsku, býval velkým oblíbencem Jany Valdmanové. "Kerland mě od prvního okamžiku, kdy jsem ho spatřila, pořádně chytil za srdíčko. Poprvé jsem ho viděla v lednu 2010 a okamžitě si mne získal. Bylo to zrovna v době, kdy moje dcera měla rodinného miláčka Rebela ustájeného mimo naši stáj. Možná proto jsem v Kerlandovi viděla právě našeho Rebču. Jeho majitel o něho moc nestál a tak jsem využila situace a vzala si ho pro naši sportovní stáj do pronájmu. Posadila jsem na něj Radku, která si ho později (dnes říkám bohužel) odkoupila. Byl pro ni výborným učitelem. Velmi charakterní kůň se srdíčkem. Pomohl jí úspěšně složit ZZVJ. Pak se pod mým vedením zúčastnili mnoha veřejných tréninků i oficiálních závodů a to až po 110 (ZL) a ZK military. Zdánlivě věčnou idylku, tedy moji radost z jejich výsledků a můj vnitřní pocit, že mám díky Kerlandovi na dvoře zpátky našeho Rebela, kdosi narušil. Kerland byl převeden pryč. Je to nesmírná škoda. Nevím, proč tomu tak je. Mrzí mne, že jsem je poslední dobou nevídala ani na těch nejbližších kolbištích a nechce se mi moc uvěřit tomu, že je Radka s tímto spokojená. Určitě je z mých slov poznat, že ze mne mluví lítost. Je to tak.

Těžko se mi o tom mluví. Měla jsem je oba dva moc ráda a vkládala do nich velké naděje. Na dvoře se mi rodila dvojice do soutěží všestrannosti. Šikovný koník a natěšená jezdkyně. Dodnes nevím, proč to skončilo. Jedinou mojí útěchou je, že se do boxu po Kerlandovi vrátil domů náš skutečný Rebel."