Kolos

Napsala Marcela Klingorová, publikováno: 2005

obrázek - Kolos
Kolos s dorostenkou Valeriánovou

Jako neperspektivní steepler se k nám dostal v říjnu 1988. V počátcích nikoho nenechával na pochybách, že je závodník se vším všudy. Jeho nervy byly na pochodu kvůli sebemenšímu podráždění. Trvalo dlouho, než pochopil, že ze stáje nejde na dráhu a nemusí nutně vyhledávat startovací boxy ani své soupeře. Natož se rozčilovat, proč ostatní koně v jeho blízkosti zrovna teď dělají něco jiného než on. Po cvalové práci se s ním už nedalo nic dělat, byl rozehřátý, nažhavený a napnutý, každá žilka na jeho těle "praskala ve švech". Výhodou a vlastně tak trochu jeho i naší záchranou byla mimořádná chuť pracovat a neustále se něčemu učit. Postupně se zklidnil a mohl být využíván jako provozní kůň. Pokud se na něm nezkušení jezdci nesnažili o nesrozumitelné pobídky, příjemně se povozili - byl jemný, velmi dobře se na volné otěži ovládal a hlavně byl chodivý. Při ošetřování byl stoprocentně spolehlivý, bezproblémový. Za slaďoučký cukřík, který miloval, se brzy naučil dávat krásné pusinky a jeho velké upřímné a něžné oči si ihned zamilovalo každé dítě. Někdy budil zdánlivě lítost, protože jeho vystouplý střechovitý hřbet zvolna přecházel k výrazným žebrům a Kolos působil dojmem stále hladového chudáka. Nikdy se nám nepovedlo "zakulatit" ho, naše pokusy se odrazily pouze na pěkně živeném bříšku.

Brzy mu začala chybět práce a tak po úspěšném absolvování zkoušek základního výcviku koně další cesta měřovala ke skákání. Třebaže první pokusy spadaly do kategorie "štípání dříví", trpělivost a naději podporovala skutečnost, že nikdy neodepíral poslušnost a šel do všeho. Potřeboval ovšem citlivého jezdce s jemnou rukou, který by mu dopřál vyhovující tempo a to nebylo zrovna nejpomalejší. Do jeho sedla trenér Julius Vally posadil nadějnou dorostenku Gabrielu Valeriánovou a tohle rozhodnutí se později zdálo být více než šťastným. Vytvořili spolu dokonale sehranou dvojici. Po několika málo měsících tréninku startovali rovnou na Krajských přeborech, ze kterých si v družstvech přivezli bronzovou medaili. Z parkurů stupně "Z" chodili pravidelně s čistým kontem. Po 3.místě v dobře obsazené Malé ceně Klatov (1991) se jejich cesty rozdělily. Gábina se vydala do světa na zkušenou a valášek od té doby střídal více jezdců. Do vyšších soutěží ho připravoval Zbyněk Falář a i když nebyl Kolos žádným stylařem, zvládali spolu bez větších problémů i "ZL". Více než s dospělými si ale vždycky rozuměl s těmi mladšími. V sezóně 1992 se tak k další cenné medaili na Přeborech západočeského kraje dopracoval s Miloslavem Záleským.

Nezapomenutelná byla jeho představení při tehdejších slavnostních nástupech všech startujících na závodech, kdy v něm pohled na koně seřazené v řadě probouzel připravenost k odskočení do dostihu. A když se nic takového nedělo, nervozitu projevoval neskutečným kroucením, točením a caplováním. Po návratu z obyčejného slavnostního nástupu vypadal hůř, než po dokončení celého parkuru.

Malou televizní hvězdičkou se nestal díky výkonům na dráze, ale účastí na natáčení jednoho dílu seriálu Dobrodružství kriminalistiky v září 1991 na závodišti ve Dvorech. Režisér Antonín Moskalyk tehdy děj zasadil do dostihového prostředí ve 20.letech v USA a Kolos se mohl alespoň na krátkou chvilku vrátit ke své původní profesi.

V následujícím roce musel uvolnit místo ve stáji mladším koním a tak byl prodán novému soukromému majiteli do nedalekých Děpoltovic, kde také svůj pestrý život ukončil.