Lakoto

Napsala Marcela Klingorová ve spolupráci s Dášou Skopalovou, publikováno: 3.7.2007, doplněno 7.1. 2009

Staré pořekadlo praví, že jablko nepadá daleko od stromu. Stejně jako u lidí ale existují výjimky také u koní. V dobrém myšleno je tou výjimkou plnokrevný Lakoto, syn výtečného Laténa, jedné z veličin českého turfu nedávné doby.

obrázek - Lakoto
Lakoto

Bohužel genům se prozatím poručit nedá a tak někdejší vítěz Velké červnové ceny, Ceny prezidenta, Bratislavské i Lázeňské míle a druhý v Československém derby podobné "dědictví" svému synovi předat nedokázal a mnohem více se v ryzákových žilách projevila krev jeho matky Lakrymy, která z deseti startů ve čtvrté a páté kategorii dokázala zvítězit pouze jedinkrát. Nohatý zrzek s velkou lysinkou a čtyřmi pravidelnými ponožkami se jako dvouletý na dráze neobjevil. Dostihový křest absolvoval o rok později v půlce dubna na chuchelském závodišti v dostihu IV.kategorie na mílové distanci. Ani nízké hmotnostní zatížení a jezdecký partner Jaromír Šafář mu nepomohli k lepšímu než poslednímu místu. O neúspěšný reparát se pokusil o dva týdny později na stejné dráze a se stejným jezdcem, tehdy si polepšil jen o jedno místo od konce. Po dvouměsíční přestávce se na start znovu postavil v Karlových Varech v pětkové společnosti v sedle s Ingrid Koplíkovou, ale i v této 1400 metrů dlouhé zkoušce za sebou nechal jenom jednoho soupeře. Trenér Ivan Kub se rozhodl vyzkoušel jinou taktiku a v září valáškovi naordinoval vytrvaleckou trať na provinčním závodišti v Tochovicích. První část dostihu dlouhého 2400 metrů se držel mezi vedoucími koňmi a pod vedením Ivy Miličkové s chutí cválal až do závěrečného oblouku. Tam mu rychle začaly ubývat síly a cílem proběhl ve vlažném tempu jako poslední. Sezónu ukončil s generálním handicapem 32,5 kg a protože ani trenérský úsek bratrů Kubových ani majitel napajedelského odchovance Vojtěch Martin (stáj CK Martin Tour) na případné zázraky v následující sezóně nevěřili, s přicházejícím podzimem se Lakoto se závodním šumem na dobro rozloučil.

obrázek - Lakoto
Lakoto

Mezitím, co si užíval odpočinku ve výběhu, hledali se zájemci o jeho odkoupení. Z původně plánovaného stěhování do karlovarské skokové stáje nakonec sešlo a novou majitelkou Lakota se stala paní Dagmar Skopalová. Ta koníka ustájila do jezdeckého střediska Zmrzlík na samém okraji Prahy, sahajícím do chráněné oblasti Český kras. Pod hlavičkou Domu dětí a mládeže, který podporuje pravidelnou zájmovou činnost dětí, mládeže i dospělých, se Lakoto začlenil do výchovy nových adeptů jezdectví. Společnost mu dělají další tři plnokrevníci, jedenáct teplokrevníků i zástupci dalších atraktivních plemen – fjord, welšský a ruský pony, hafling a dokonce i mula Ferda. Určitě si vychvaluje i kvalitu služeb v novém domově – nejenom nově zrekonstruovaná stáj, mycí box a solárium mu jsou nyní plně k dispozici. Plně může využívat i osvětlenou a přes zimu zastřešenou jízdárnu, i když mnohem větší radost bude mít z volného pohybu ve výběhu. Současná majitelka si ho nemůže vynachválit, je hodný, velice ochotný pracovat (ovšem nesmí se na něho použít bič, ten nemá rád), ale zároveň ještě nepozorný a díky tomu občas i potlučený. Systematicky se připravuje na lehkou parkurovou kariéru.

Za tu krátkou dobu od odchodu z dostihového střediska v Mladém Smolivci stihl dokonce i svoje první skokové závody 19.května v Zadní Kopanině. Lakoto se navzdory bezchybné práci v tréninku nedokázal při samotné soutěži ani v nejmenším soustředit, se svojí majitelkou nespolupracoval a tak ho svěřila jinému zkušenějšímu jezdci. Bez větších vyhlídek na úspěch. Překonal tři překážky a další odmítal tak vehementně, až z toho byl pád. Mimo to neustále vyhazoval a s dotěrnými mouchami vedl "debatu na ostří nože". Křest tedy paní Skopalová nazvala zklamáním, ale zároveň jedním dechem ubezpečila, že mu věří.

Asi po třech měsících po jeho prvním a zatím posledním parkuru Laky začal kulhat. Po několika vyšetření od různých veterinářů se našel nález v jeho LP spěnkovém kloubu tzv. čip, což je výrůstek, na který trpí převážně plnokrevníci. A tak se jelo na operaci do Brna, tam se ale po zrentgenování nohy zjistilo, že má ještě zoubek na korunkové kosti, se kterým se nedá nic dělat. Úraz se mohl stát při skákání nebo už ho měl dříve a až teď se to projevilo. Takže z operace sešlo, jelikož nedoporučovali kloub operovat kvůli špatnému umístění výrůstku, ke kterému byl špatný přístup přes šlachy a hrozilo celkové poškození nohy. A Lakýsek mezitím přestal kulhat takže nás poslali domů a nařídili pomalu začít znovu pracovat a že pak uvidíme. Po měsíci stání začalo znovu znovuobsedání, kontrolovaný pohyb bez výběhu, což bylo pro Lakýska hrozné.

Laky byl velice veselý, že se to neobešlo bez pádů. Během pomalého a opatrného tříměsíčního znovuobsedání jsem z něho spadla tak pětkrát a nikdo nás nechtěl doprovázet na procházkách. Čip se zřejmě usadil a Laky se v polovině sézony začal připravovat na lehkou drezurní práci s ohledem na jeho zranění (které na něm není vůbec poznat). Na závody se nám povedlo vyrazit pouze jednou a to v srpnu 2008 na Hobby festival v Mělníce. Zde startoval se slečnou která se mi o něj starala v mé nepřítomnosti. A to ve dvou soutěžích, v drezůrách stupně Z1 a Z2. V Z1 se probojoval na krásné třetí místo z 12 soutěžících a v Z2 bez umístění s drobnými chybičkami jezdce. Nyní si po roce skočil překážku při každoročním "skoku do nového roku", čistě a krásně jako tenkrát. A plány do budoucna ? Budou to určitě kontrolní rtg které plánuji na jaře udělat a potom se uvidí. Teď si užívá zimní pauzy ve výběhu a na rekreačních vyjíždkách.