Laurena (FR)

Napsala Marcela Klingorová, foto archiv, publikováno: 22.12. 2007

Vnučka plemeníka zvučného jména Sharpen Up se narodila v lednu 1990 ve stáji chovatele J.C.Abecassise v zemi galského kohouta po Brustolon z Comme Un Garcon.

Společně s dalšími dvanácti ročními, dvouletými a tříletými klisnami byla v roce 1991 přivezena z Francie do tréninkového střediska ing.Chaloupky v Tochovicích. Většina z těchto klisen byla určená jako výhra v loterii Fondu na záchranu a podporu koní a Laurenu nevyjímaje. Naštěstí se všech klisen výherci zřekli a spokojili se s finančním vyrovnáním. Nové a původově zajímavé posily českého turfu tak mohly svoji výkonnost prokazovat na dostihové dráze.

Na Laurenu čekal premiérový start v květnu 1992 ve Velké Chuchli a na kilometrové trati se pod Petrem Kubíkem předvedla pěkným 3.místem. Pouhé dva týdny ji dělily od dalšího startu na centrálním závodišti, ovšem na o 400m delší distanci a pod Ivanem Kubem se posunula o jednu příčku výše. Tu si zopakovala opětovně o 14 dní později v trojkovém dostihu dlouhém 1.200m. Vítězstvím v červencové sprinterské Ceně f.Angresto na domácím závodišti se rozloučila s trojkovou společností. Stříbrná příčka v zahřívací "dvojce" v půlce září v Chuchli jí pomohla k následnému 2.místu v Ceně zimní královny (Listed, 1.618m), když se před ni o dvě a čtvrt délky dostala pouze Superb Investment s Janem Rájou v sedle.

obrázek - Laurena (FR)
Laurena (FR) jako dostihová

Klasickou sezónu 1993 odstartovala 3.místem v Jarní ceně klisen (Gd-3, 1.600m), kde podlehla pouze výtečným soupeřkám Ajantě a Architektuře. Pro 5.místo si koncem května odskočila do bratislavské Velké jarní ceny (I.kategorie, 1.700m), která se stala kořistí Corteze ježděného P.Piatkowskim. 20. června běžela v rakouském derby, kde se však sešla výborná konkurence v čele s Zimzalabim a Laurena s Koubkem v sedle doběhla dvanáctá.

V červenci si na západ Čech přijela pro 2.místo ve dvoukilometrové chovatelské Ceně Karlových Varů za Country Mannem s K.Šarinou. V srpnovém OAKS se sice z 6.příčky v cíli dívala na záda Ajanty, Architektury, Lakonky, Amande Praline i Aspazije, ale tohle zklamání bylo rázem zapomenuto ve slovenském ekvivalentu, kde pod vedením Petra Kubíka lehce zvítězila. S očekáváním po měsíci nastoupila na start Velké ceny Prahy (Gd-1, 1.600m), ale opět zůstala na štítě svých věčných rivalek, tedy Ajanty a Architektury. Sezónu ukončila 6.místem v jedničkové Ceně prezidenta, kam byla poněkud překvapivě přihlášená s ohledem na délku trati 3.200m.

Jako čtyřletá devětkrát startovala v dostizích první a vyšší kategorie a v jediném případě odcházela bez umístění. K nejhodnotnějším výsledkům sezóny 1994 patří 2.místo v chovatelské Lázeňské míli za vynikajícím Laténem stejně tak jako 3.místo za duem koní Brochwicz a Glen Turner v grupové Velké ceně Prahy. V polovině října se dočkala prvenství v jedničkové mílové Ceně Bosny na pražském závodišti.

A nyní odbočím od strohého popisování závodní kariéry. Počátkem roku 1995 se totiž Laurena "převlékla" z dresu FZPK do modrých barev nového majitele-sponzora, tedy naší někdejší firmy a stala se nedílnou a velice důležitou součástí mého života. Vždycky se mi líbili ryzáci, ale žádný z krasavců na dráze mě nezaujal natolik, že bych na něho bez přestání myslela. Až ona. Letmo jsem ji vídala na závodištích, ale v době jejích začátků to pro mne byl jenom "ten hezký cizí koník". Zároveň jsem si stále více uvědomovala, že se mi při nejrůznějších příležitostech opakovaně vybavuje její jméno a bez přestání si ji v paměti vybavuji. Když nám ing.Chaloupka ukazoval vytipované kobylky k možnému pronájmu, v jediném okamžiku podle mého nadšení věděl, že při vyslovení jejího jména bude "ruka v rukávě". Laurena ani nestačila vyjít z přítmí stáje na dvůr, aby se nám představila v celé své kráse a nikdo jiný mě dále nezajímal. Při prvním pohlazení její heboučké srsti jsem věděla naprosto přesně, že se od této chvíle můj sen stává tou nejkrásnější skutečností.

Ani jednou v průběhu dvou sezón, ve kterých naši firmu reprezentovala, nevyhrála. Možná by jiný majitel přemýšlel o výměně závodního oře, takového, který by mu zajistil očekávanou reklamu lépe. U nás tomu tak ani na chvilku nebylo. Dobře jsme si uvědomovali, že máme koně běhajícího v té nejvyšší kategorii a to není málo. Laurena díky své poctivosti patřila k respektovaným mílařům a nikdy nebyla pasovaná do role outsidera. Snad měla smůlu v tom, že se tehdy na dráze objevovalo velké množství kvalitních soupeřů a koňských individualit a vyniknout mezi nimi bylo hodně těžké.

obrázek - Laurena (FR)
Laurena (FR) v chovu

V sezóně roku 1995 jsme jí z plných plic fandili celkem devětkrát a ve všech případech v jejím sedle dostal trenérovu důvěru Ivan Kub. O naší důvěře samozřejmě nebylo pochyb a navíc si ti dva náramně rozuměli. Skvěle si Laurena vedla hned v dubnu v Chuchli, když v navzdory nejvyšší nesené hmotnosti ve třináctihlavém poli doběhla v jedničkovém mílovém handicapu jako třetí za La Manchem a Palomií. Bronzová příčka jí patřila ve stejně hodnotném dostihu hned dvakrát po sobě a to ve Varech v průběhu měsíce července (nejprve za Greek Spartou a Grinem a posléze za Yockerem a Very Busym). Jméno svého chlebodárce v místě jeho působení, tedy v lázeňské metropoli Západočeského trojúhelníku, zviditelnila ještě čtyřikrát. Lázeňská míle se jí nepovedla (skončila těsně za "tabulí"), ale vše si vynahradila v srpnové Velké ceně Prahy (Gd-1, 1.600m). Její odhodlaná stíhací jízda za vítězným Gay Devilem patří do kategorie nezapomenutelných okamžiků. Tedy takových, kdy váš milovaný kůň vbíhá do cílové rovinky, najednou sklopí uši, rozšíří chřípí, napne všechny svaly v těle, na jezdcův signál vyráží kupředu a nechává za sebou jednoho soupeře za druhým.

Na počátku následující sezóny se 5.místem "rozběhala" v Ceně plk.J.Klementa (I.kat.,1.600m) a pouhé tři dny nato se vydala na překážky do Pardubic. Začala pětkovou steeplechase dlouhou 3.200m, kde pod vedením ž.D.Andrése doběhla třetí se zhruba pěti délkovým mankem na Lucymu a Geraldine. O měsíc později se na místo činu vrátila, aby tentokrát již v trojkové společnosti jistila opětovné 3.místo za Lateranem a Osmentem. Koncem června 1996 v pardubickém překážkovém svatostánku na Laurenu čekal vrchol její překážkové kariéry. Postavila se na start Zlatého poháru Paramo (Listed, 4.300m) a v něm v naprosto šíleném počasí, kdy přes provazy deště nebylo na dráhu ani vidět, do cíle docválala na 6.místě za úspěšnějšími koňmi v pořadí Barrow, Sesi, Rudy Coby, Lateran a Ostler.

Dvoukilometrová rovinová Cena Jockey Clubu o měsíc později měla být rozcvičkou a zpestřením před dalšími plánovanými překážkovými starty. Na karlovarský ovál se vydala opět s Ivanem Kubem na hřbetě. Chovatelskou zkoušku, kterou vyhrál zadrženě o 7 délek Yocker, dokončila na předposledním místě. Její propadák byl vysvětlený krátce za cílem, kdy při pohledu na její pravou přední nohu bylo zřejmé, že z dostihu odejde zraněná. Když stála v boxe s nohou fixovanou sádrovým obvazem a na všech přítomných okolo ní byl vidět smutek, naštěstí mě místo slz napadlo něco jiného. V tu chvíli pro mě bylo opravdu důležité jediné – to, že zůstala na živu a veterinář s vysvobozující injekcí zůstal bez práce. S počtem 37 absolvovaných dostihů, z nichž 4 byly vítězné, byla definitivně stažená z dostihového provozu a její štafetu převzal Victory Bell.

Drobounký hnědáček byl kvalitní náhradou, minimálně tím, že naší stáji dopřál několik málo minut slávy také v zahraničí, když v říjnovém mlhovém oparu triumfoval zcela pohodlně pod jezdcem Jiřím Plzákem v Podzimní steeplechase na vídeňském závodišti. Nechci být nespravedlivá nebo nevděčná, ale Laurenku v mém srdci nikdy nenahradil.

Nožka se jí zahojila, po vydatné relaxaci se s přicházejícím podzimem vydala na Moravu, kde na ni čekala nová role. Počínaje rokem 1997 posílila chovné stádo v napajedelském hřebčíně. I když se jí premiéra nevydařila a o prvorozenou kobylku záhy po porodu přišla, další z jejích potomků na dostihových drahách nejsou neznámými. K těm prosadivším se určitě patří Laurel (3x vítězný), Laurianna (2x vítězná), Laureg (2x vítězný) i Laurill, velké naděje jsou vkládány do těch nejmladších, tedy do Laury a La Primavery. Laurena pro mě zůstane koněm s nejkrásnějšíma očima. Když se přistihnu, že truchlím kvůli tomu, že se do nich každý den nemůžu dívat, uklidní mě přesvědčení, že v hřebčíně mezi kamarádkami a díky dobré péči ošetřovatelů je jí nejlépe.

Jediné, co mojí princezně můžu popřát jménem všech, co ji mají rádi, je hodně dalších let strávených ve zdraví a společnosti malých střapatých a nezbedných ratolestí, v jejichž žilách bude i pro budoucí generace turfmanů proudit krev s jedinečným francouzským šarmem.

Dodatek: Laurena byla dne 15.11. 2008 převezena do Hipocentra Pá-Ja ve Stanovicích a je konečně v majetku autorky článku. Více o ní lze přečíst tady http://www.laurena.wgz.cz.