Laurill

Napsala M. Klingorová a N. Mikulcová, foto: M. Klingorová a archiv N. Mikulcové, publikováno: 27.1.2010

Na šesté hříbátko naší Laurenky jsem se, ostatně jako na každé další, moc těšila. Vzhledem k vybranému tatínkovi, kterým je napajedelský šampión a vicešampión Mill Pond, jsem dopředu tušila, že Laurill, narozený v polovině února 2004, nebude ryzáčkem, kterého jsem si přála jako nositele stejného zbarvení, jaké měla jeho maminka. Laureně je podobný jinak – jemnou postavou, podobným postojem a především – má stejný pohled. Něžný, na "chlapa" až přejemnělý, ale milý a upřímný. A v očích se odráží jeho skvělý charakter, o čemž později promluví jeho nová majitelka Nikol.

Laurill se docela nenápadně vydal po stopách svého staršího bratra Laurega, dvojnásobného vítěze a pětkrát umístěného (z 9 startů), který se pohyboval v nejvyšších kategoriích. Potřeboval jen více času na dozrání a tak vyběhl až ve třech letech, tedy v sezóně 2007. Na dráze se představil jenom dvakrát a pokaždé ve čtyřkovém dostihu dlouhém 1.800m. Svůj červencový debut v Kolesech proměnil svěřenec trenéra Filipa Neuberga a reprezentant stáje Orling pod Natálií Arendsen ve 2.místo, měsíc poté získal v Mostě pod žákem Váňou 6.místo.

obrázek - Laurill
Laurill již na Slovensku

Progres a bojovnost předvedl opět na mosteckém hipodromu v září, kde pod pobídkami žokeje Janáčka ze zadních pozic mohutnou akcelerací v cílové rovince dosáhl zaslouženě 2. místa a kdyby dostih měřil více metrů, možná by předběhl i vítězného Brilla. Zdravotní problémy pozastavily jeho kariéru na celý rok 2008 a tento dlouhodobý výpadek se pravděpodobně podepsal při prvním startu 2009 – v Chuchli 12.dubna. V dostihu III.kategorie na 1.612m se držel na zadní pozici a zlepšoval se až v cílové rovince. Silvia Casanova v jeho sedle ho dovedla alespoň na 11. místo ze 14 startujících. O měsíc později se do Chuchle vrátil, ale ani další trojkový dostih dlouhý 1.400m pod Ilonou Hronovou se mu nevydařil a skončil jako poslední. Zdravotní problémy mu několikrát během sezóny zabránily ve startu v dostihu a tak byl nakonec z dostihového dění vyřazený úplně.

Čas od času jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych nejraději všechna Laurenčina hříbátka ke stáru měla u sebe pohromadě. U některých to bohužel už není možné, i některých naštěstí, protože našli majitele, u kterého se mají dobře. Laurill přicházel teoreticky v úvahu jako možné řešení, jenže v té době jsem prožívala životní štěstí s Laurenou a nic jiného jsem nepotřebovala. A tak jsem s odstupem času velice ráda, že mezitím našel Laurill nový domov ve slovenské Liptovské Teplé u Ružomberku. Velkou stáj s výběhem u rodinného domu má nový čtyřnohý nájemník pro sebe.

lovo má tedy Nikol Mikulcová: "Všechno začalo dovolenou v Dolních Moravicích. Samozřejmě se neobešla bez návštěvy zoo a při tom jsem natrefila na hřebčín Napajedla. Zajímala jsem se o koně Sumertime. Když jsem ale spatřila Laurilla, věděla jsem okamžitě, že on je tím pravým. Kdysi jsem měla shagyu araba, tři roky jsem s tím koníkem doslova žila a Laurill mi ho velmi připomínal. Takže 2. prosince jsem se stala jeho novou majitelkou. Po návratu domů jsem zařizovala všechno důležité, abych si ho co nejdříve mohla přivést domů, ovšem bylo to dost komplikované. Měla jsem ještě vraníka slovenského teplokrevníka. Ale po všech nervech a starostech jsem si pro Laurilla hned 13. prosince jela. Od té doby se z něho stal spokojený exdostihák – žije se v jeho stájičce s velkým boxem, slámou po kolena, dobrými granulkami a senem. Má k dispozici vlastní velký výběh, ve kterém tráví většinu volného času, když nejezdíme. Budeme zatím rekreačně sportovat, na jaře začneme trochu skákat a zkusíme i něco z drezúrky nebo westernových disciplín. Uvidím, co mu půjde nejlépe. Po všem, co jsem s ním prozatím prožila, mohu říci, že to je ten nejúžasnější koník na světě. Začátky byly těžké, protože z dráhy a potom z Napajedel přišel na vesnici, kde jsou psi, ruch atd. Ale shodneme se už v ježdění, zjistila jsem, co vadí jemu a on zase opačně, co vadí mně a navzájem se respektujeme. Pod sedlem chodí zhruba každý druhý den, krokem nebo klusem po rovině, aby zapomněl jenom na úprk cvalem.

Budu se snažit zajistit mu všechno potřebné, aby byl spokojený a nic mu nescházelo. Brzy se pustím do tvorby jeho vlastních webových stránek, kde budu informovat, jak se má. Protože on si to zaslouží, je to skvělý koník s velkým srdcem. Místy trochu poblázněný a rozverný, ale velmi inteligentní. Dvanáct let mám plnokrevníky nebo araby a on jediný to má v hlavě v pořádku. Neposkakuje, když má jít krokem a když má stát, tak stojí".