Lemberk

Napsala Hanka "Lemberková", foto archiv autorky, publikováno: 31.1.2009

Když se v květnu 1993 narodil z matky Lebka po Monseigneur ryzáček Lemberk, nikdo nepochyboval, že se na svět dívá budoucí hvězda turfu. Jenže již v tréninku bylo jasné, že žádná díra do světa se konat nebude a dva starty tohoto tříletého koně na chuchelské dráze přinesly tehdejšímu majiteli panu Pickovi z Hřebčína Pavlín Dvůr pouze zklamání. Tímto byla pro Lemberka dostihová kariéra uzavřenou kapitolou a brzy putoval do soukromé stáje pana Bretta.

obrázek - Lemberk
Lemberk

Dnes aktivní dostihová Stáj Brett byla tehdy zároveň turistickou jízdárnou a pan Brett se soustředil především na odchov a výchovu parkurových koní. Již několikátým rokem jsem docházela do stáje jako koňský nadšenec a jezdec turista. A tady se osudově střetly moje a Lemberkovy cesty. Rozhodně to však nebyla láska na první pohled. Mému oku vždy lahodili a lahodí spíš mohutnější koně. Snila jsem o černém koni nebo hodně tmavém hnědákovi. Vlastně bych brala cokoli včetně ryzáka i když ryzáky mám za barevně nejméně vydařená zvířata. Jako milovník koní jsem byla přesvědčena, že každý koníček je něčím krásný, až na...

Než Lemberka přivezli, ošklivějšího koně jsem neviděla. Přerostlý plňas s vystouplým kohoutkem, jelením krkem, šlachovitý, kostnatý, hranatý, po právě prodělané kastraci vyhublý, vykulený a vyděšený, celkový dojem podtrhovala příšerně opižlaná hříva a prořídlý ocas. Jenže jak to v životě bývá, odříkaného chleba největší krajíc, ale to již předbíhám. Poté, co se Lemberk v nové stáji trochu aklimatizoval a dal fyzicky dohromady, měl být podroben skokovému výcviku. Říkám měl, protože k tomu nikdy nedošlo. Jestli na dostihové dráze neprojevil dostatek talentu, co se překážek týká, projevil notnou dávku antitalentu. Pokud byl ochoten se k překážce v nejnižší možné výšce vůbec přiblížit a za koněm "předskokanem" ji nějak přelézt, málem si udělal na nohách uzel. Lepší to nebylo ani za koňmi v terénu přes nízké a jednoduché přírodní skůčky. Takže téma parkur je pro Lemberka taktéž uzavřeno a nastupuje ve funkci provozáka.

obrázek - Lemberk
Lemberk na hobby závodech

Na mladého koně krátce po dostihovém výcviku se však mnoho turistů posadit nedalo, takže byl ve stáji brzy přebytečný. V této době jsem patřila mezi Lemberkovy stálé jezdce a temperamentní vyjížďky po okolních loukách jsem si s ním báječně užívala. Šok pro mě nastal poté, co jsem se před manželem zmínila, že Lemberk je na prodej a budu si muset zvykat na jiného koně. Manžel, zarputilý nekoňák, nečekaně navrhl, že mi ho koupí. V tomto okamžiku nebylo podstatné, zda je kůň hezký nebo ošklivý, rezavý nebo pruhovaný, hlavně - budu mít vlastního koně. A tak se čtyřletý ryzák stěhoval do nově postavené stáje v oddělené části zahrady určené pro výběh a já se stala majitelkou nenakrmitelného, pro jakýkoliv sport nevhodného, nedůvěřivého koně bez kapky sebevědomí. Devizou bylo jeho zdraví, pevná konstituce a nezkažená mírná povaha.

Lemberk konečně získal skutečný domov, klid. Nikdo po něm nechtěl, aby dělal něco, co mu nejde nebo ho nebaví, nikdo na něj nespěchal, do ničeho nenutil, ničím nestresoval a nerozčiloval. Z Lemberka se časem stal sebevědomý, spolehlivý partner, kamarád, nikdy však mazel. Z Lemberka se prostě stal Koblížek. Dlouhou řadou krmivářských pokusů a omylů, zahrnujících babské i vysoce odborné rady, se podařilo najít to, co mu sedí a alespoň trochu koně zakulatit. Samozřejmě nevypadal a nikdy nebude vypadat skvěle jako jiní koně, ale v rámci jeho tělesné stavby je to dobré a vypadá - prostě jako Koblížek. Ačkoliv na něj stále číhají různí bubáci, naučil se spoléhat na paničku , která vždy přispěchá na pomoc a zbavení se stresů také přispělo ke zlepšení jeho vzhledu. Koblížek si časem nechal vysvětlit, že v kaluži vody se opravdu neutopí, když do ní šlápne a nakonec byl za paničkou ochoten vejít po břicho do řeky. Koblížek také uvěřil paničce, že větší klacek ležící přes cestu ho nesežere, a to ani když jej překročí a časem zjistil, že když tudy jede a přes klacek skočí, že to je i zábavné. Koblížek podnikal dlouhé výlety po okolí, naučil se vnímat a respektovat slovní povely a pobídky a za odměnu byl definitivně zbaven udidla. Koblížek se ve svých 14ti letech nechal přesvědčit a původně z hecu vstoupil s paničkou na jízdárnu. Pod vedením mladé, ale velmi šikovné a citlivé cvičitelky, která plně respektovala jeho nálady, chutě a nechutě pracovat, poznal, že se dají dělat i jiné věci, než je lítání po lesích a po loukách, a ke konci sezony 2007 dokázal při jezdeckých hrátkách čistě přejít 90kový parkur.

obrázek - Lemberk
Lemberkova zimní poezie

V sezoně 2008 se podvolil přání paničky, nechal se dobrovolně naložit do přepravníku a v Mělníce dvakrát absolvoval hobby parkur. Pokud má náladu, zvládne na bezudidlovce svým osobitým stylem přejít všechny zetkové drezurní úlohy a přitom v rámci hobby zápolení s přehledem poráží soupeře v rychlostních a vytrvalostních disciplínách. Koblížka zásadně nelze uvázat, ani nesmí mít pocit nějakého omezení, zato jej lze nasedlaného odložit, postavit na určené místo, kde dokáže bez hnutí stát a čekat. Koblížek je PAN kůň, hrdá a velmi svérázná osobnost, nepodřízený a nezlomený. Je třeba jej přesvědčit, že to, co se po něm chce, jej určitě bude bavit a bude se mu to líbit, pak dokáže a předvede nemožné. Rozhodně neustoupí tlaku a násilí, to se zatvrdí a nejde prostě nic. Koblížek se většinou tváří jako profesor a dává výrazem najevo, co si o daném úkolu myslí, dokáže pohledem vyjádřit spokojenost, zvídavost nebo taky: "Tak tohle dělat nebudu." "Tam nepůjdu." "Cos to přinesla za krmení, to si klidně zase odnes."

U Koblížka je velké štěstí, že neumí mluvit, protože i tak je dost náročné vyhovět jeho přáním i požadavkům. Koblížek je jedinečný, originální a nenapodobitelný. Neplatí na něj nic z toho, co na jiné koně, vyžaduje velmi citlivý a speciální přístup. Je živým důkazem toho, že kůň je inteligentní, myslící a cítíci bytost, nikoliv sportovní nářadí. Při standardním zacházení ve sportovních stájích a jízdárnách nebo u běžných hobby majitelů by se asi přizpůsobil, ale nebyl by šťastný, nebyl by to ON. Osud nás svedl dohromady, jeden pro druhého jsme se hodně naučili, jeden druhému hodně dali a věřím, že Koblížek se v plném zdraví, v klidu a spokojenosti dožije požehnaného koňského věku.