Lhotse Shar

Napsala Marcela Klingorová, foto archiv autorky, H. Polákové a P. Staňkové, publikováno: 13.10. 2009

obrázek - Lhotse Shar
Lhotse Shar dostihový

Lhotse Shar je součástí čtvrtého nejvyššího pohoří světa. Obávané nejen díky svým úctyhodným 8.383m, ale především neskutečně obtížným zdoláváním. Jedná se totiž o nejstrmější stěnu takového profilu na světě a tak není divu, že je němým svědkem mnoha marných pokusů o její překonání. První neúspěšný výstup podnikli v roce 1965 Japonci, nepřívětivá hora je ale zastavila 283m pod vrcholem…. Jako jediní zdolali nejnepřístupnější stěnu tři Čechoslováci v květnu 1984 a dosud se nenašel nikdo, kdo by je následoval. Tolik tedy k obávanému fenoménu zvaném Lhotse Shar.

Stejně ale znělo takové jméno v uších těch, kteří se horolezectvím nikterak nezabývají. Neznamenalo ani nic strašného, ba naopak. Nositel tohoto jména, hnědý plnokrevný valach s hvězdičkou na čele, byl miláčkem rodiny Polákových a 3 roky hájil barvy stáje Sauter. Jeho zvláštní jméno s příchutí dobrodružství i lidské touhy zkrotit sílu přírody se "zasloužilo" o to, že se pro sezónu 2005 potomek plemeníka Rainbows for Life a klisny Lady Sarah od svého chovatele pana Odcházela přestěhoval do rodiny Polákových. Tak moc se jim totiž zalíbilo...

Lhotse Shar nedosahoval kvalit své polosestry La Magnificy (vítězka Ceny zimní královny), nicméně jednoho triumfu dosáhl jako tříletý v dostihu IV.kategorie na chuchelském závodišti. Tehdy si lehce poradil se soupeřem, kterým byl později výtečně vyprofilovaný Socr House... V každém případě můžeme říci, že největší předností Lojzíka, jak je familiérně nazýván, je pevné zdraví a až na drobné výjimky stálá výkonnost, což se projevilo v množství absolvovaných startů v jednotlivých sezónách. To ostatně dokazuje hned ta první společná (tedy Lojzíkova a stáje Sauter), kdy vyběhl celkem desetkrát a v plné polovině dostihů třetí a čtvrté kategorie se umístil do 5.místa.

obrázek - Lhotse Shar
Lhotse Shar na Hubertu

V sezóně 2006 sestoupil výkonnostně do čtyřkové společnosti středotraťařů a z 9 startů šestkrát dosáhl na dotovanou příčku (z toho třikrát druhý). V jeho poslední výhradně rovinové sezóně se na něm kromě zkušeného Dušana Andrése nebo žáka Váni ve třech případech svezla i mladší z dcer paní Polákové Veronika (druhé a třetí místo a jednou bez umístění). Nemůžeme opomenout ani na legendárního maďarského žokeje Kállaie. Ten ale Lojzíkovi v chuchelském sprinterském testu moc nepomohl a dvojice skončila na 8.místě.

Lojzík příliš o roviny nestál, mnohem více ho bavilo skákání. V tom se shodl celý realizační tým a po dohodě s majiteli ho trenér Ivan Kub přesměroval do překážek. Jeho první sezóna v roce 2007 nebyla vůbec ostudná. Výhradním místem Lojzíkova působení se stal mostecký hipodrom. Pětkrát se představil v klasické steeplechase s bilancí: tři 4.místa a jedno 6.místo, jedinkrát dostih nedokončil. Na samém konci sezóny si vyzkoušel i steeplechase cross-country, kde se mu podařilo vybojovat pěkné 3.místo.

Rok 2008 byl pro Lojzíka posledním závodním, protože přetrvávající zdravotní potíže ho následně na dráhu nepustily. Absolvoval 8 dostihů a za zmínku stojí dvě 2.místa v oblíbeném Mostě, kde zůstal na štítě vítězů Alberta a Hofrata. V pardubickém crossu byl svým jezdcem v průběhu zadržený. Je škoda, že pro pád nedokončil ani svůj poslední dostih v polovině října. Navíc si v něm poranil přední nohu, takže následovalo zhruba měsíční intenzívní a také úspěšné léčení. Starostlivou péčí se noha zahojila, ale nikdo již nechtěl riskovat případné další zranění v dostihu. Lojzík se tak s aktivní závodní kariérou rozloučil a ke třicítce startů na rovině a 12 na překážkách již žádný další nepřibude.

Lojzík našel záhy nový domov. Ještě než se z nebe snesly první sněhové vločky, se přestěhoval na Lounsko k soukromému majiteli, kde ve výběhu dělá společnost jinému koni. Stejně jako v případě rodiny Polákových, i tady dělá radost – je to prý velký mazel a na nový způsob života si zvykl tak rychle, že už na něm pomalu není poznat, že proháněl soupeře na dráze.

obrázek - Lhotse Shar
Lhotse Shar v r. 2009

Jak prožívala poslední zářijovou sobotu 2009 paní Poláková opětovné setkání s Lojzíkem po roce? "V sobotu, cestou na dostihy do Mostu, jsem na mapě našla vesničku Brloh, která je novým Lojzíkovým domovem, domluvila se s panem Krabcem a vyrazila na první návštěvu, morálně podporována kamarádkou Jitkou, protože jsem tušila, že to nebude lehké. Uprostřed jedné z rozlehlých pastvin stáli dva koně – ryzák a můj milovaný Lojza. Byl trochu k nepoznání – dlouhá hříva mu padala přes oči a pravda, nejčistší také nebyl. Ale byla jsem šťastná, že ho zase vidím, mrkev mu chutnala jako vždycky a když se odhrnula ta dlouhá hříva, měl pořád stejně krásné oko, jako dřív. Bylo vidět, že ho noví majitelé, včetně malé dcerky mají rádi, vyprávěli, jak Lojzík nechtěl chodit bez podkov, bydlel ve stáji, aby mu nebyla zima a pomalu si zvykal na poklidný život v ohradě. Byla to příjemná hodinka, kterou jsme tam strávily, pak jsme ho podrbaly na hřívě a vydaly se směrem na Most, kde on tak rád běhával. Večer jsem si sedla k počítači, stáhla fotky, dívala se na ně, a v tom to přišlo – tohle je ten můj krásný a sebevědomý koník? To přece není možné, vždyť tady má pořád skloněnou hlavu, vypadá smutně, má vystouplý kohoutek a kde jsou ty jeho svaly? Utápěla jsem se ve smíšených pocitech a otázkách, které si dávám nejen já, ale i mnoho dalších majitelů – jak zajistit slušný a důstojný "důchod" – leckdy i předčasný – pro našeho čtyřnohého kamaráda. Ale když se oprostím slziček a hlavně sebelítosti a podívám se na to s rozumem – vždyť ono to vlastně má dobrý konec: kolik bývalých dostiháků má svoji velikou ohradu, v ní kámoše a ještě prima majitele?"