Midy

Informace shromáždila a dále zpracovala Marcela Klingorová, foto autorka, datum zveřejnění: 19.1. 2014

Před 25 lety nastoupila na pardubickém závodišti ke svému prvnímu životnímu startu hnědka Midy. Dcera Kenta a Miami na svůj debut čekala do čtyř let. Vynechala roviny a přešla rovnou k překážkám. Nejlepšího výsledku dosáhla v květnu 1990. Ve steeplechase Vandy dlouhé 3.944m doběhla v sedle s Lenkou Vogelovou druhá za šamorínským Gemerem sedlaným Tomášem Váňou. S mimořádně silný soupeři se potkala v srpnu 1991. Ve steeplechase Stephen´s Society narazila hned na několik účastníků Velké pardubické. První místo patřilo Joulovi (D. Andrés) a Midy bohužel nestačila ani na Makemona, Farada a o rok později ve Velké vítězného Quirinuse. Dostihy dlouhý 4.300m dokončila se ctí, i když na posledním místě. S poměrně krátkou dostihovou kariérou se rozloučila v polovině roku 1991.

obrázek - Midy
Midy

"Pepík Váňa tenkrát věděl, že hledám hodnou kobylku a tak mi doporučil Midy, kterou měl dříve v tréninku," popisuje další životní kroky pozdější majitelka Arna Skalická. "Dal mi k dispozici své auto a hengr s řidičem. Jela jsem pro kobylku do Hradce Králové, do Opočna. Zakoupila jsem ji s tím, že klisna nemůže zabřeznout. Odvážela jsem ji v listopadu 1993 do pronajatého pozemku s vlastní stájí v Otovicích. Tam jsem si ji také sama připravovala. V létě 1994 jsem s Midy startovala na závodech s mezinárodní účastí ve Staré Roli na parkuru st. "Z". Umístila jsem se jako čtvrtá z 60 účastníků.

Sám Pepík Váňa se tenkrát přijel na kobylku podívat. Pomalu jsme pokračovaly do soutěží st. "ZL". Zúčastnily jsme se závodů ve Varech, Chebu a Domažlicích. Kobylka startovala i pod zkušenými parkurovými jezdkyněmi Danielou Donthovou a Pavlou Chocholoušovou. Pak jsme se rozhodli, že Midy připustíme. Zavezli jsme ji do Svinčic k Früheshovi. V době, kdy jsem s Midy pobývala v Pegasu Děpoltovice, se jí narodila kobylka. Bohužel v tom roce umíralo hodně hříbat a nás to neštěstí postihlo také. Malá nedostala včas mlezivo. Navzdory veškeré snaze o dokrmování do pěti dnů uhynula.

Připustili jsme Midy znovu, tentokrát s píseckým hřebcem Harunem. Narodila se polokrevná kobylka Mendy. Přešla jsem do stáje vhodné pro odchov hříbat, ke Škardům do Olšových Vrat. Když Mendy odrostla, odstěhovala se do stáje Mlýnek k Davidovi Kodetovi, s jehož pomocí byla na svodu klisen zapsána do plemenné knihy jako teplokrevník. Stala se ovšem velká nepříjemnost, Midy byla obskočena mladým hřebcem. Odvezla jsem kobylky pryč a ustájila v Rosnicích. Z nechtěného připuštění se narodil hřebeček Matýsek. Po úmrtí mého přítele jsem se všemi třemi koňmi odjela do Plzně za prací. Na tuhle dobu vzpomínám velice nerada. Koníci se tam dostali do špatného výživného stavu. Ročního hřebečka utratili pro (údajnou) zlomeninu kyčle, zbylé koně převezli do jiných stájí. Došlo to tak daleko, že jsem je hledala i s pomocí televize (Občanské judo). Do Varů jsem je vezla silně vyhublé, s prašivinou, začervené. Mladá kobylka měla flegmonu, Midy oslepla. Po měsíci se daly relativně do pořádku. Mladá vodila slepou mámu. Rána osudu ale udeřila znovu. V roce 2000 jsem onemocněla já i moje maminka a koně zůstali u kamarádky. Stav Midy se zhoršil natolik, že ji kamarádka, ovšem bez mého výslovného souhlasu, v únoru nechala utratit. Mendy chudák zase putovala světem. Našla jsem ji v Kozojedech, chodila pod dětmi.

Stále vzpomínám na Midy. S její ztrátou se dodnes nemohu vyrovnat. Byla mým prvním vlastním koněm. Srdeční záležitost. Povahově jedinečná. Skvělý plnokrevník se skokanským srdíčkem. Spolehlivá na závodech, na loveckých, v terénu. Zažily jsme spolu moc hezkého. Učila na svém hřbetě trpělivě i mého malého syna."