Minorita

Napsala Barbora Bělinová, foto archiv, publikováno: 11.4. 2013

Moje a Minoritina cesta se spojily jednoho květnového dne roku 2009. Brouzdaly jsme s mamkou po "Bazoši" a objevily ji. Byly jsme z ní naprosto uchvácené, jelikož jsme nešťastnou náhodou přišli o dva koníky, o které jsme se staraly a ona jako by jim z oka vypadla. Já jsem se o ní zprvu moc nezajímala. Nevěřila jsem, že bychom mohly někdy mít vlastního koně. Bývalá majitelka ji odkoupila od jakéhosi handlíře a dala "dokupy". Měla ale přes 70kg a to bylo pro Minoritu příliš. Prohýbala se při každém dosednutí,a tak se bývalá majitelka rozhodla ji po několika měsících prodat. Po pár návštěvách jsme si pro ní jely až na Moravu do Rýmařova. Konečně už natrvalo, přesně 24.5.2009. Naší domácí stájí byl ranč Na Valech, kde se potkala se So Far Away majitelky Evy Slezákové a společně jsme zde strávily 3 roky. Z počátku bylo vše více než krušné. Jako plnokrevník vytažený z dostihů jednala za každé situace poplašeně.

obrázek - Minorita
Minorita

Když jsme přišli na louku, tak jsem ji klasicky nemohla zastavit. Byla silně fixovaná na koně, nechtěla jet ani sama do terénu. Avšak po čase jsme si na sebe zvykly, naučili jsme se vzájemně respektovat. V roce 2011 přišel zlom. Dozvěděla jsem se o kurzu přirozené komunikace se Zuzanou Prokopovou a jela se na něj podívat jako divák. Mým důvodem byl Mínuščin panický strach z nakládání do vozíku, který byl zapříčiněn hrubým nakládáním z dob minulých. Konečně jsem pochopila,co se mi ta moje holka snažila celou dobu říct. Příštího kurzu jsem se již zúčastnila s ní. V září 2011 jsem se vypravila k Zuzce na ranč. Namlsala jsem se ježděním na ohlávce a od té doby jsem ji již nesundala.

Jelikož jsem samouk a Mínuška to nejvíc paličaté stvoření, co znám, jde to pomaleji. Ale nevzdávám to. Pro mě je osobní úspěch již ten, že můj poblázněný plnokrevník je schopen spolehlivě fungovat na jízdárně i v terénu, sám či s koňmi. Je schopen pracovat tak jako na uzdečce (ne-li lépe) a hlavně je klidný a spokojený. Kurzů přirozené komunikace se stále zúčastňuji sama či s koněm a stále čerpám nové a nové informace a nápady, jak si s koněm lépe rozumět.

V srpnu roku 2012 jsme se přestěhovaly Na Bojiště, do blízkosti Démony a její majitelky Silvy Hlubučkové (o ní je zde psán také článek). Tam jsme stále. Nyní studuji a vysoké škole v Liberci, tak jsem většinu času mimo Trutnov, ale mám tu nejlepší mámu na světě, která miluje Minoritu úplně stejně jako já, Takže vím, že když nejsem u koní, je o ní perfektně postaráno. Vím, že se s mamkou úplně v klidu projede kamkoli.

Nemáme velké ambice, jezdím pro radost. Snad jediné, co si přejeme, je, abychom spolu spokojeně fungovaly ještě spousty a spousty let a aby se naše důvěra neztratila. Naopak prohlubovala. Můj článek je poněkud atypický,ale doufám,že spoustu z vás přiměje k tomu,že železo v hubě není jediná možnost a že kůň, který není do sportu a nepodává žádné výkony, může být stejně tak milován, jako ten nejlepší sporťák na světě. A také že NIC NENÍ NEMOŽNÉ! Zkrátka se máme rády.

A redakce pro úplnost dodává, že Minorita, odchovankyně Jantaru Bruntál, během své pětileté dostihové kariéry absolvovala 9 startů na rovině a 18 na překážkách. Jediného životního vítězství dosáhla pod M.Myškou v září 2006, ve čtyřkovém dostihu přes proutěné překážky na závodišti v Kolesech.