Misava

Napsala Marcela Klingorová, foto Romana Nevěřilová a Anna Navrátilová, publikováno: 10.6. 2008

Figurantní ryzák se narodil 25.3.2002 v Německu klisně Misniniski (IRE) u chovatele W.Faschinga. České dostihové veřejnosti je dostatečně známé také jméno tatínka Java Gold (USA), protože na tuzemských drahách se kromě Misavy svého času vesměs úspěšně prezentovali také Access To Java nebo Access Of Glory.

Misava zahájil dostihovou kariéru ve dvou letech jako svěřenec Dalibora Töröka a reprezentoval stáj Martin Wolf-Clint. Na dráze se představil celkem třikrát. První dva starty absolvoval v trojkové společnosti na závodišti v Karlových Varech na trati dlouhé 1.200m a pokaždé doběhl jako šestý. Poslední start benjamínkovského věku v Chuchli proměnil na mílové distanci v předposlední 8.místo.

obrázek - Misava
Misava jako dostihový kůň

V následující sezóně změnil trenéra, kterým byl Zdeno Koplík a ten mu naordinoval sedmero startů převážně v dostizích IV.kategorie a na distancích okolo dvou kilometrů. Trochu jako unikát působilo jeho vítězství v Pardubicích na konci srpna, kde pod Zuzanou Vokálkovou zvítězil lehce o dvě délky před dvojicí favoritů Bel Jumper a Theseus, protože v žádném z dalších startů se poté již nedokázal umístit ani do 5.místa a většinou do cíle docválal na samém konci pole.

V roce 2006 opět změnil nejenom trenéra, kterým se stal Jan Demele, ale také stáj, kterou byla Easy Ride a majitele a tou se stala Zuzana Krčmářová, která Misavu také pravidelně jezdila jak v práci, tak v dostizích. V sedmi startech toho roku spolu vystřídali spoustu závodišť od domácích Slušovic, přes Chuchli, Lysou, Bratislavu až po Rakousko, ale Misava potvrdil, že není typickým bojovníkem a je tak trochu lajdákem. Kolikrát si v dostihu vedl skvěle, ale jak přišla cílová rovinka, jako by se mu přestalo chtít a nechal se předběhnout zbytkem pole. A potom nebylo divu, že po dostihu ani v nejmenším nevypadal, že má odběhnuto, byl v naprosté pohodě. Navíc neměl v lásce čekání ve startovacích boxech, takže často trenér žádal o vyšší startovní číslo, aby Mišák, jak byl přezdívaný, nemusel uvnitř tak dlouho trpět. Misavovi se nepovedla ani poslední závodní sezóna v roce 2007, když byl v dostihu ve Freudenau zadržen a následný slušovický start proměnil v poslední 10.místo.

A právě v moravské dostihové stáji na Misavu hodně a rádi vzpomínají, třebaže u něho platilo smutné pořekadlo, že krása neběhá. Byl to moc hodný kůň, skvělý na místování, velice čistotný. V ohradě se rád vyválel, takže se pokaždé musel celý buď ostříkat nebo zdlouhavě vyčistit. Byl pro každou legraci – na Vánoce dostal čepici jako Santa Claus a připomínal místo koně pravého severského soba. Pod sedlem byl vyložený pohodář, nevyhazoval, nelekal se a Zuzka s ním hodně chodila do terénu a na dlouhé vycházky.

obrázek - Misava
Misava v Litovli

Pokud bychom u něho hledali nějaké vady na kráse, tak snad jenom to, že šmatlal a tak občas zapomněl, že má čtyři nohy. Zakopával nejen při tréninku, ale i na dráze… Kvůli nevoli závodit a na základě RTG vyšetření, které odhalilo určitý problém s kůstkami na noze a v neposlední řadě také v důsledku bolavých zad, byl Misava stažený z dráhy a prodán do Luhačovic na rekreační ježdění. Od předešlého majitele, kde se moc dlouho neohřál, byl převezen nejprve do Brna a poté do Litovle, kde dnes dělá společníka jiné vysloužilé plnokrevné kobylce Centrifuze, o které si v sekci Old Friends můžete také přečíst.

Zde našel konečně klidný domov a skvělou péči nové majitelky Anny Navrátilové. Snad se na mě nebude zlobit, když doslova ocituji její úsměvné poznámky, kterými na adresu Misavy rozhodně nešetří: Pohodář? Tento kůň je mazaný jak liška! Po dvou měsících u mě si uměl otevřít všechny branky, které Centrifuga celých 8 let nechala na pokoji. Má rozpracované také otevírání domů do stodoly, které ale vůbec není pro začátečníky. To se totiž musí kolikrát slovně vysvětlit i lidské návštěvě. To, že v noci otevírá Centrifuze box, jsem již docela skousla, protože ona naštěstí nikam neodejde. Mišák vám klidně rozváže šňůrky u bot. A kdyby měl trochu více času, tak i šněrování na riflích hravě rozkóduje také. Ohlávku už mu skoro ani nedávám, protože ji po jeho zásahu nehodlám hledat...

A zvědavý je až běda. Kdyby neměl problém s velikostí, tak by vlezl i do králíkárny. Je to prostě dáreček. Jenom to vyhazování tedy nemůžu podepsat... Řádí jako černá ruka, stejné kousky provádí i pod sedlem. Je to pořád takové hravé koňské dítko. Pokud byl tento kůň stažený z dráhy, protože byl pomalý, tak bych asi nechtěla jezdit ty rychlé...