Naguiba (FR)

Napsala Marcela Klingorová a Lenka Toralová, foto : archiv autorky, Jana Mynaříková, Ivana Bulová, publikováno: 20.8. 2008

Tmavá hnědka Naguiba se do Čech dostala na počátku 90.let, kdy koně importovaní z Francie zažívali neobyčejný boom. Dobře stavěná dcera plemeníka Al Nasr a klisny Lady Of The House se zvláštní kresbou na spěnce pravé přední měla minimálně podle původu splnit velká očekávání, které do ní trenér Václav Chaloupka a majitel (stáj Koh-i-noor) vkládali.

Při procházení statistik je zřejmé, že svými výkony nezklamala. Své kvality prokázala hned jako dvouletá. Sedmkrát se postavila na start a postupovala od trojkové až na jedničkovou úroveň. Svůj životní křest proměnila ve vítězství, v následujících testech I.kategorie se umístila na druhém a čtvrtém místě a sezónu ukončila v nejvyšší kategorii (jeden dostih II.kategorie a 3 jedničkové testy) s velmi dobrým výsledkem – totiž třemi prvními a jedním 2.místem. Ve všech důležitých kláních vyhrazeným nejmladším benjamínkům si vedla skvěle. Namátkou vzpomenu její 2.místo v Simsonově ceně a bratislavské Karpatské ceně, vítězství v Gerschově memoriálu i v Ceně zimního favorita.

obrázek - Naguiba (FR)
Naguiba (FR)

I v následující sezóně na "klasičku" čekal náročný program. Zúčastnila se Jarní ceny klisen, Velké jarní i Ceny Hřebčína Napajedla, ale skvělé výkony z předešlého roku nezopakovala. V žádném z uváděných dostihů se jí nepovedlo doběhnout lépe než na 8.místě. Po 6.místě ve slovenské Ceně Fredy se přes Slušovice (2.místo ve III.kategorii) vrátila na západ Čech, kde na ni už čekalo vrcholné měření sil nejlepších klisen ročníku. V tomto roce OAKS ovládla Playlet a Naguibě uniklo tabulové umístění o jedinou příčku...

Další silná sestava soupeřů na ni čekala ve Velké ceně Prahy, ale Gay Devil, Laurena, Santalino, Brochwicz a další byli nad její možnosti. Naguiba nakonec obsadila 9.místo z 12 startujících. Vzestup formy naznačila až počátkem září, když v dalších třech kvalitních testech (a mezi nimi nechyběl ani St.Leger) vytěžila pokaždé skvělé 4.místo. Vyčerpávající období plné náročných startů se na formě a výkonnosti Naguiby podepsalo a v roce 1996 sestoupila zpět do trojkové společnosti. Tam svoji třídu dokázala využít hned v několika dostizích a z celkových 13 startů sezóny dosáhla na 8 umístění do 5.místa.

V následující sezóně se vrátila na úroveň dvojkové kategorie a kromě dvou triumfů získala navíc tři 3.místa, přičemž toho posledního dosáhla v dostihu I.kategorie přes proutěné překážky. Skokový talent tedy dostatečně prokázala a kromě jednoho zahřívacího startu na rovině v dubnu 1998 se prezentovala nad překážkami. Můžeme říci, že se skvělou bilancí. Pozvolna se otrkávala ve dvou čtyřkových dostizích na proutěnkách, kde skončila pokaždé druhá a poté již následovaly 3 starty ve steeplechase dvojkové až jedničkové úrovně. Se svým stálým jezdcem (a samozřejmě trenérem v jedné osobě) ing.Chaloupkou nejprve vyhrála Cenu pardubických novin na 4.100m s desetidélkovým náskokem na Rockforda a Sesi, poté si odskočila až do Zlatého poháru Paramo. Tam v konkurenci Kreatora, Curtina, Marketplaceho, Barrowa i Sesi skončila jako poslední dokončivší kůň na náročné trati, ale úspěchu v zápětí dosáhla ve Světlé Hoře, když ve dvojkové steeplechase dlouhé 4.600m obsadila 2.místo za Zilcem.

obrázek - Naguiba (FR)
Naguiba (FR) s Nugetem

Po návratu z Bruntálska se bohatá závodní kariéra všestranné Naguiby uzavřela a podle předpokladů na ni čekala chovná kariéra.V roce 2000 přivedla na svět v Doubravách pěkně narostlého hřebečka Nugeta po Friedland. Tomu štěstí nepřálo a nejenom že se nedočkal svého prvního dostihu, ale ani stáří jednoho roku. V srpnu téhož roku musel být kvůli fatálnímu zranění utracený.

Ze spojení s Bin Shaddadem a poprvé i s Mir Sadou Naguiba nezabřezla a tak se jí další hříbátko narodilo až po 3 letech. Volba Mir Sady se zdá být šťastná, protože v období 2003 až 2006 přišli na svět Nord Ouest (dnes již nežijící), Nonchalance, Navy Blue a Notre Dame. V roce 2007 Naguiba neúspěšně změnila nápadníka, z připouštění s rodákem Bacarem zůstala jalová. V letošní připouštěcí sezóně byla Naguiba převezena do Střelic na Olomoucku a jejím partnerem se stal začínající plemeník Forever Bond.

Osobní vyznání Naguibě věnuje Lenka Toralová:

"Má Naguiba, má láska, smysl mého života. Tak bych asi začala. Tuhle kobylku, která později uloupila mé srdíčko, jsem potkala už hodně dávno. Jednoho dne ji přivezli do stáje Doubravy u Zlína, kterou jsem předtím dlouhodobě navštěvovala, spolu s ostatními koňmi. Některé na ustájení, jiné pouze za cílem připustit - zabřeznout a poslat zpět domů.

S tímto poselstvím tam přijela i má "malá". Malá i když Naguiba patřila mezi vzrostlé, silné a svéhlavé koně. Očarovala mě na první pohled. Dostala mě svým obrovským srdcem, svou zvláštní nevěřícnou povahou, tím jak se dívala, jak se chovala, jak byla svá! Vysoká, tmavá hnědka s miniaturní nepatrnou hvězdičkou. Její tělo bylo ještě čerstvě po dostizích a trénincích osvalené, silné a krásné. Zamilovala jsem se. Byla prostě má! Mé návštěvy stáje patřily pouze jí. Můj život byl spojen s jejím, žila jsem pro jedinou myšlenku - až ji zase uvidím, pohladím, obejmu. I když to Naguiba ráda neměla a jakmile jsem se o to pokusila, začala couvat. Pořád chtěla vidět, co se děje, získat si její důvěru nebylo vůbec snadné. Samozřejmě mi po nějaké době začala důvěřovat a snad mít i ráda, alespoň z poloviny tak jako já ji. Vyrostlo mezi námi obrovské pouto. Málokoho k sobě pustila, nepatřila mezi koně, kteří milovali společnost a pozornost lidí. Nesnášela, když k ní chodili do boxu cizí lidi, když na ni sahali nebo se o to pokoušeli, nedopadlo to vždycky dobře. Spousta menších holek a návštěvníci stáje z ní měli strach a respekt. Naguiba nebyla zlá, jen byla tak svá. Hodně mi připomínala moje chování a způsob jakým se bránila. Prostě tím vším byla jedinečná. Důvěru jste si museli získat, musela jsem se snažit, přesvědčovat ji, že může věřit a že není proč se bát. Po čase se mi odvděčila velkou náklonností a upřímnou láskou, což pro mne v té době znamenalo celý svět.

obrázek - Naguiba (FR)
Naguiba (FR) ve Střelicích

25.2.2000 Naguibinka porodila své vůbec první hříbátko - nádherného hřebečka! Byl úchvatný, krásný, silný, velký jako jeho máma. Dala jsem mu jméno Neadstwood. Byl to tmavý hnědák s dlouhýma nožkama. Po nějaké době si i on velmi rychle zvykl na mne, díky mým neustálým pobytům vedle Naguiby. Nechal se hladit, drbkat, čistit. Byl to můj malý nebojácný hrdina. Povahově byl celá Naguiba, jen více přidrzlý a rozmazlený. Žili jsme všichni pospolu jako rodinka. Sdíleli jsme všechno spolu, malý vyrůstal, Naguiba byla vzorová máma. A já? Já o ně pečovala. Byla to krásná doba.

Pak přišlo smutné odloučení. Neadstwood dosáhl věku, kdy se hříbátka začala odstavovat od kobyl. Byla jsem to já, kdo Naguibu vyvedl z boxu a nechal ho tam už navždy samotného. Vyváděl a volal svou mámu, ta zase z vrchní stáje volala a hledala jeho. Bohužel se nedalo nic dělat, takhle to v životě koní chodí. Snažila jsem se zmírnit tuhle bolest tím, že jsem jeden čas trávila s Naguibou a pak šla za malým a věnovala se pro změnu mu. Po čase to samo sebou přebolelo. Malý rostl jak z vody, byl plný života, radosti z volnosti, byl šťastný! Jméno, kterým jsem mu říkala já, nebylo nakonec vybráno a "můj Neadstwood" dostal jméno Nuget, pod kterým měl prožít celý svůj život. Ano, měl. Odvezli ho do nového působiště, kde měl nastoupit do řádného tréninku a já se dozvěděla, že 11.8. 2008 uhynul. Brečela jsem a bylo mi to neskutečně líto, jelikož jsem v něm viděla ten plamínek života, který se chtěl rozhořet a naplno žít, možná ve světě dostihů také něco neobyčejného dokázat. I dnes věřím tomu, že by z něho byla jednou legenda, popř. by o něm bylo dost slyšet. Vždyť jsem ho milovala!

Zůstali jsme s Naguibou zase samotné jako na začátku. Bylo nám dobře, upnula jsem se na ni ještě víc než předtím a ona na mne svým způsobem taky. Všechno by bylo zase jako dřív, nebýt toho, že Naguiba svoje poselství splnila. Blížil se její odjezd. Jeden podvečer před mým odjezdem ze statku jsem utíkala rozloučit se se svou milou. Pohladila ji, objala – ona se nechala. Řekla jsem jí pár hezkých vět a odešla. Ještě jsem se na ni přes mříž na boxe podívala, usmála, řekla jí že se za pár dní zase uvidíme, poslala ji pusu a odešla. Nevěděla jsem, že při příští návštěvě ji tam už nenajdu. Dojela jsem do stáje, její box prázdný, jmenovka nikde. Prošla jsem stáje, ohrady, Naguiba byla pryč. Pak mi holky řekly, že ji předešlý den odvezli zpátky k majiteli panu Chaloupkovi. Celý den jsem to jako malá holka probrečela. Cítila jsem, že bez ní mě nic nebaví, že je ta stáj tak prázdná, smutná. Ani jsem se s kobylkou nerozloučila! Moc to bolelo. Od té doby uplynulo 7 let, pořád byla v mém srdíčku, pořád jsem na ni myslela a vzpomínala, jak nám bylo krásně.

A po pohádkových 7 letech jsem ji zase našla! Pomohla mi má kamarádka Janča Mynaříková, která díky svému vyhledávacímu webu zjistila, kde se Naguiba nachází. Hned jsme za ní jely. Po 7 letech jsem ji zase objala!!! Byl to neuvěřitelný, krásný pocit. Srdíčko mi bušilo, chvěla jsem se, bylo to nádherné! Teď vím, že se má dobře, že je zdravá, že žije! Naguiba bude opět máma! Ze srdce doufám, že budoucnost ještě nenarozeného hříbátka bude jiná než dvou hřebečků před ním. Že mi nahradí Neadstwooda-Nugeta, že dokáže to, v co ještě dnes věřím! Naguiba zůstane v mém srdci napořád. Moc pro mě znamenala, znamená a znamenat bude! Má Naguiba, má láska, smysl mého života. Tak bych asi skončila."