O'Henry

Napsala Marcela Klingorová dle vyprávění Michaely Zimné, foto archiv majitelky, publikováno: 17.4. 2008

O'Henry, černý hnědák bez odznaků, se narodil 24.2.1993 v Německu u pana Helmuta Jensena po Heraldiste z matky Ozeana a běhal překážkové dostihy. Během své kariéry absolvoval 24 startů, z nichž získal 6 vítězství, 11x se umístil a celkem získal 228 400.- Kč. Startoval také v zahraničí, kde vyběhal 10.000,- EUR. Henryho jsem koupila od manželů Szikorových, kteří chovají a trénují dostihové koně. V té době mu bylo 9 let, takže to byl spíše dostihový veterán a mladším kolegům už nestíhal - sice poctivý, ale pomalý.

obrázek - O'Henry
O'Henry

A tak se 23.12.2002 přestěhoval k nám do Hřibojed, kde si spokojeně žije dodnes. Po příjezdu ho čekal nový a čistý box s kupou sena, která ho v té chvíli zajímala ze všeho nejvíc! Dostal slavnostní deku, kterou jsem mu ušila…A zanedlouho se k nám začali trousit první návštěvníci, kteří se přišli podívat na „opravdového koně“. První společné chvilky byly poněkud rozpačité - nedůvěřivé koukání a odměřené chování, ale pouze do doby, než se rozkoukal…Hned druhý den jsme vyrazili na první vycházku do nedalekého jezdeckého oddílu, kde nás čekalo zkoušení sedel. Zvládli jme to na jedničku, Henry se choval jak se sluší a patří.

A přišlo první ježdění - nejprve v hale. Člověk by neřekl, že běhával dostihy - cválal a skákal v úplném klidu, až to bylo podezřelé. Tak jsme si vyrazili ven. V ten den jsem přišla červená a ošlehaná větrem - nějak jsem si neuvědomila, že otáčet koně na louce směrem domů nebude dobrý nápad! Ke všemu byl pěkný vítr, tak jme s tím větrem běželi o závod ... naštěstí jsem broučka zastavila na zapískání. Jenže to taky nebylo hned, protože vítr mi rty vysušil a na první pokus jsem ze sebe nevydala nic víc, než jakési zaprskání...

Raději jsme se vrátili do haly, kde prvotním šokem pro Henryho byly barvy. Ale i to jsme přes zimu zvládli. Musel se všechno teprve naučit - přechody, práce na kruhu, kavalety a nižší skoky. Ale nejdříve jsme koníčka museli ostříhat, protože vypadal jako angorák. Tím jsme ho také nepotěšili...

S jarem přišlo i rozčarování. Henry se s novou prací srovnal psychicky i fyzicky, jenže neustále očekával nějaký dostihový nášup, takže i velká jízdárna se nám stala malou. To už na řadu přišlo nadávání, slzy a výhružky…nějakou dobu jsme vůbec neskákali a já se neustále ptala proč to v hale šlo a teď... Dny na jízdárně se střídaly s časem stráveným v terénu, lonžováním a procházkami po okolí. Prostě jsme si naordinovali pomalou a klidnou práci.

obrázek - O'Henry
O'Henry

Dnes, mohu s úlevou konstatovat, je z Henryho spolehlivý kůň. Samostatný v terénu, nebojí se aut ani traktorů, je hodný na ošetřování i na ježdění, třebaže pro začátečníka to vhodný kůň není. Někdy by jenom spinkal a papal, takže o nějakém pohybu nemůže být ani řeč. Je trošičku lenivější, ale jakmile fouká silnější větříček, tak se rád natřásá a hecuje, ale protože na to nereaguji, po chvíli všeho nechá.

Všem, kteří si pořídí koníčka z dostihů, přeji hodně trpělivosti a vytrvalosti. Nenechte se přemlouvat k něčemu, co sami nechcete a na co samotný koníček ještě nemá. Poznámky typu: kdy pojedeme a proč nejedeme na závody, proč ho dekuji a lonžuji a proč nejsem na něj tvrdší a chodím s ním na procházky a proč ho „nedřu“ každý den na jízdárně - tak ty zcela přecházejte. Jezdit takového koně je o něčem jiném než o síle a hrubosti, alespoň na mého koně to neplatí a vlastně bych ji ani neuplatnila!

Vše vyžaduje čas a když nevyjedu na první závody, tak se z toho nejspíš nezhroutím. Dnes mi jde především o zdraví a spokojenost Henryho. Zpočátku jsem měla závodní ambice, ale to už není podstatné. Máme za sebou hodně práce, hodně slz a vzteku, ale to už k takové práci patří. Takže všem honě zdaru!