Oktan

Napsala Kateřina Stříbrná, foto archiv autorky, publikováno: 12.2. 2009

obrázek - Oktan
Oktan

Mého koníka Oktana (Grandchant - Okarina, Kento) jsem poprvé uviděla v JK Dolní Chabry, když jsme se šli s kamarádkou zvědavě juknout na koníky a při té příležitosti se pozeptat, zda- li bychom se nemohli o koníky starat. Když jsem ho poprvé ve svých třinácti letech uviděla, tak by mě v životě nenapadlo, že tenhle nádherný a pro mě nedostupný kůň bude jednou můj.

Za pár let se tak stalo a já jsem v něm objevila mého nejlepšího kamaráda a tvora leckdy daleko chytřejšího, než jsem já sama. Pokud je mi známo, tak Kokta nebyl nikdy žádný velký běžec dostihů, jeho výsledky byli spíše nevalné až mizivé. Ve svém posledním dostihu se dokonce obrátil na druhou stranu a běžel zpátky do stáje :o) Vyjádřil tedy pouze svým obvyklým způsobem nevoli k něčemu, co ho nebaví. V čem však vynikal, bylo millitary. Ať už se jednalo o závodiště v Humpolci nebo v Kolesech, skoro vždy se umisťoval na předních pozicích a dotáhl to až na CCI Zlatou podkovu - druhé místo.

obrázek - Oktan
Oktan na Hubertu

Bohužel se na něm sport podepsal a po zdlouhavém léčení šlachy byl prodán mé kamarádce - ta na něm dělala rekreačku a občas pár parkurů do stupně L. Hodně mých kámošek si na něm udělalo licenci - tedy kromě mě - já byla odborník spíše na práci ze země - tedy na pády.

Nikdy nebyl nijak vážně nemocný, ale jednou když se vypáčil z boxu, tak jsme ho našli ve stodole, jak se tumluje ovsem. Vyšlo najevo, že ho spořádal půl pytle a vesele si chroupal dál. Kolika ho naštěstí minula... Dnes, ve svých osmnácti letech je až na Gelapony Artro v občasných dávkách v úplné pohodičce a je využíván pod sedlo 2x týdně. Ač v sobě nezapře sportovního ducha, tak si stále dělá legrácky z jezdců v podobě pinožení se a zakopávání na vyjížďku, když si myslí, že to bude stále ta stejná nudná trasa, ale pokaždé to kompenzuje užíráním mladých doubků, rachtáním se v loužích, různými strašáky a sběrem lesních dobrůtek :) Přibyl nám ještě druhý koník a společné vyjížďky jsou opravdu skvělé. S Koktou jsme teď začali chodit i maličko jízdárnu pod trenérkou, tak prý ještě nic moc, ale snad se to zlepší :)

Doufám, že tu s námi Kokta bude ještě minimálně třicet let, protože kůň jako je on, se zrodil jen jeden. Kokýsku- jsi nejlepší.