Sammura

Napsala Lucie Šterbová, foto archiv autorky, publikováno: 8.3. 2009

Na Sammuru jsem se jela podívat se zvědavosti cca před rokem a půl do obce zvané Dačice. Cesta od nás z Ostravska do Jížních Čech, do obce Dačice, byla dlouhá, ale mě to za tu návštěvu určitě stálo. Přijal nás p.René Vinklárek, který nám ukázal ustájené koně na výměnu nebo prodej. Vesměs ve stáji byli dostihové koně od cizinců. Já jsem chtěla ukázat pod sedlem a na ruce právě Sammuru od p. Gesta Rehmateho z Německa. Kobylka mi byla předvedena ve všech chodech a skocích pod přítelkyní p.Vinklárka mladšího. Sammura byla jemná, ohebná a krásně stavěná. Velice se mi líbil její exteriér a také upřímný pohled jejích tmavých, hlubokých očí.

obrázek - Sammura
Sammura

Nicméně tam byl valach polského původu, který měl také něco do sebe a právě mezi nimi jsem váhala. Vyzkoušela jsem si oba šampióny pod sedlem, nahlédla jsem do původu u obou a nakonec k nám domů do Moravskoslezka jela právě Sammurka. Sammura běžela dva dostihy v Italii – Premio Sille, proutky s žokejem R. Vinklárkem a na Slovensku – Cenu Judr. Jána Ikrényi, steeplechase 3400m s žokejem M. Novákem. V Šuranech se váhalo, kdo německou kobylu pojede, jestli žokej Novák nebo mladý Tůma. Nakonec Samm sedlal právě Novák a krásně se umístili na třetím místě z osmi. Vím, že také odběhala pár dostihů v Německu, ještě než jí importovali k nám do ČR, u bývalého majitele. Něco málo vydělala a byla zdravá. Ovšem roční pauza mezi dvěma dostihy v českém tréninku signalizovala nějaké zdravotní problémy. Dozvěděla jsem se po konzultaci s p. Tůmou, že problém s levou zadní nějaký byl, ovšem v dnešní době i při intenzivní zátěži se nám nikterak znovu neobjevil.

Kobylka je u nás doma v rodinné stáji v Dětmarovicích a má se k světu. Loni byla Samm semnou a kamarádkou a jejích valachem na dovolené v Jesenících v obci Heřmanovice, mezi Zlatými horami a Vrbnem pod Pradědem. Parádně jsem si tam zajezdili v krásné přírodě a koníci i my, jsme si tak náramně odpočali.

obrázek - Sammura
Sammura na zimní vyjíždce

Pod sedlem je kobyla velice komunikativní a ochotně spolupracuje a jde na přilnutí. Mám ji v dnešní době na jízdárenskou práci v podání drezůry a parkůru pro hobby účely, nikoli do sportu. Trénuje nás velice schopná osoba v podání p. Nákelného, jemu patří všechna čest, co dnes umíme a umět ještě budeme. Když se při práci jemně a postupně uvolní, dá se doslova mazat na chleba. Chodí pak zcela na myšlenku…ale rádi střídáme jízdárnu a vyjížďky do terénu, aby se nám nezprotivilo jedno ani druhé. Tudíž se to snažíme prokládat, abychom měli práci formou zábavy, nikoli povinnosti. Jezdíme i každoročně plavit do řeky, také se nebojíme vlaků, silniční dopravy a jiného hlučného :) Což je na dostiháka veliké pozitivum...

Krmení jsme ovšem museli poupravit, jelikož byla zvyklá na jiný pracovní režim, což pro nás rekreanty, bylo zcela nepřijatelné. Nyní jsme však obě spokojeny.

S novými dostiháky, co si bude kupovat nějaký človíček, přeji pevné a rozvážné kroky a hlavně klid a trpělivost. Ono Vám to ten kůň jedno nečekaně vrátí a bude to ta nejhezčí odměna co člověk kdy poznal... Ať Vám koně jdou!