Sankt Moritz

Napsala Kristýna Hamrusová, upravila M. Klingorová, foto archiv autorky, publikováno: 27.10. 2009

Všechno začalo tak, že 26.4. 2002 se kobylce Sainte Aldey (FR) a hřebci Enjoy Plan (USA) narodilo malé hnědé roztomilé hříbátko s hvězdičkou a na všech čtyřech nohách mělo podkolenky. Dostalo jméno Sankt Moritz. Do svého roku a půl se proháněl po pastvinách, hrál si se svými vrstevníky a žil si ten svůj bezstarostný dětský život.

obrázek - Sankt Moritz
Sankt Moritz ve volnosti

V roce a půl přišla na řadu uzdečka, sedlo a v poslední řadě i jezdec. Když už byl na jezdce zvyklý, začal mu dostihový trénink. V jeho 3 letech ho převezli do Čech, kde působil nejdříve u trenéra Drlíka (v jeho péči bylo největším úspěchem 3. místo ve sprinterském dostihu III.kategorie ve Varech) a později přesídlil k trenéru Holčákovi. Ze 13 startů na rovině a 5 překážkových dostihů vyhrál jenom jednou, a to trojkový dostih ve Slušovicích v roce 2004. Dobrého výsledku dosáhl ale v jedničkové Odvetné ceně v Bratislavě koncem října 2004, když doběhl třetí za vítězným Arymanem. Skokový talent neprojevil ani v jednom ze 4 dostihů přes proutěné překážky (i když hned v tom prvním, ovšem IV.kategorie, doběhl alespoň jako 4.), ani ve trojkové steeplechase v Mostě, kterou pro pád nedokončil. Po těchto experimentech se na chvíli vrátil na roviny, ale bez většího úspěchu. A tak byl po sezóně 2006 na prodej. Dostal se do Prahy, kde zůstal asi půl roku a před 3 lety se dostal do stáje, kterou jsem navštěvovala já. Tou dobou jsem měla svého prvního koníka, který se jmenoval Lexikon. Jelikož už na něm bylo trošku znát stáří, bolely ho nožky i záda a já chtěla koně, se kterým bych mohla občasně na závody, rozhodla jsem se Lexíka prodat někomu, kdo ho bude mít jako společníka, nebo na nenáročné ježdění. A právě tehdy se u nás ve stáji se objevil nádherný, skvěle stavěný a povahově zlatý bílý valášek.

obrázek - Sankt Moritz
Sankt Moritz

Ve chvíli, kdy jsem ho uviděla jsem cítila, že na tom koni něco je. Zašla jsem za trenérem, na koníka se poptala, on mi řekl, že je na prodej. V tu chvíli sem neváhala a pelášila domů oznámit rodičům, že sem objevila koně, který by mi vyhovoval. Sankýho jsem si vyzkoušela jak na jízdárně, tak v terénu. Na jízdárně to byl úžasný kůň, který pro svého jezdce udělal cokoli. A venku? Plnokrevník se opravdu nezapřel. Celou vyjížďku poklusával, byl nervní, snažil se cválat, nezajímalo ho nic jiného než běžet. Já mu to neměla za zlé, na tohle jsou přeci plnokrevníci vycvičení. Pro to, aby měli chuť běžet. S trenérem jsme tedy sepsali kupní smlouvu a od 15. 1. 2007 byl Sankoušek můj.

Začátky byly těžké. Sankoušek byl mladý čtyřletý valach, který byl a ještě pořád je trochu hříbě. První rok jsem myslela na nejhorší. Chtěla jsem ho prodat. Zejména venku dělal věci, kdy by hodně lidí v takových chvílích na něm sedět nechtělo. Na každé louce utíkal, z každé vyjížďky chodil úplně zpocený. I když jsme šli pouze krokem. Po roce už jsme si na sebe začali zvykat, začali si rozumět a důvěřovat si. A já ho začínala opravdu milovat. Věděla sem, že on je můj svět. Začali jsme spolu dělat podle přirozené komunikace. Ta náš vztah výrazně posílila. Vím, že když si mu sednu pod nohy, bude stát. Můžu s ním dělat cokoli, můžu na něj dávat cokoli a jemu je to jedno. On ví, že bych nikdy nedovolila, aby se mu něco stalo. Věří, že ho nezradím. Momentálně jezdíme rekreačně. Chodíme na vyjížďky, na procházky, občas si zajdeme zapracovat na jízdárnu (aby se neřeklo). Od té doby, co mi ho rodiče koupili, se hodně se změnil. Můžu s nim jít na vyjížďku na ohlávce, na nákrčáku, umí různé cviky, chodíme na procházky na volno. Když mi kamarádka půjčí jejího koníka, tak můj koník je puštěný na volno. A v té chvíli je vidět, že je opravdu šťastný. Tohle mě hřeje u srdce. Copak to není nádhera vidět svého koňského kamaráda šťastného? Vidět mu tu radost v očích? Je to to nejkrásnější, to mi věřte!

Díky němu jsem se změnila i já. Naučila jsem se pozorovat koně, zjistila jsem, jak se v určitých situacích chovají, naučila jsem se, jak předcházet nepříjemným situacím. On mi naopak ukázal, co to je přátelství, oboustranná důvěra. Není to jednoduchý kůň. Musíte na něj přijít a když přijdete na to, jak se k němu chovat, potom je to samá radost.