Scavage

Napsala Marcela Klingorová, publikováno: 17.8. 2006

obrázek - Scavage
Scavage

V 90.letech, v období porevoluční euforie, se začal rozšiřovat obzor dostihového dění daleko za hranice našeho malého českého rybníčku. Jako houby po dešti se objevovali sponzoři, kteří se snažili svoji firmu zviditelnit v atraktivitu nabírajícím sportovním odvětví - turfu.

Mezi takové, kteří se díky sponzorství staly dočasnými majiteli závodního oře, patřila stáj LS Thermal. Hned při prvním jednání s Václavem Chaloupkou, který rozvíjel své aktivity i na Karlovarsku, se ředitel lázeňského sanatoria rozhodl na základě zkušenosti s již fungující podporou lvice Cindy v pražské ZOO také pro dva plnokrevníky. Do nabídky spadaly klisny francouzského chovu, přivezené jako hlavní výhra v loterii pro záchranu koní.

Na dvoře tochovického centra před námi tančila čtveřice opravdových krasavic, zejména na atraktivní bělce Amande Praline mohl každý oči nechat. Bez většího rozmýšlení se první zástupkyní modrých barev stala elegantní Laurena (Brustolon - Come un Garcon). Do jejích laskavých očí nebylo těžké se na první pohled zamilovat. A na tu druhou jsme chvíli čekali. Když ale z dřevěného boxu přitančilo čertovo kvítko s lysinkou, velkýma živýma očima a s nádherným štičím profilem, bylo definitivně rozhodnuto.

Scavage (L'Emigrant - She´s the One) se naší reprezentantkou stala v roce 1994. Do té doby běhala za Fond pro záchranu a podporu koní. Jako dvouletá, v roce 1992, startovala šestkrát. Po třetím místě v životním křtu zvítězila pod Liborem Šindarem na chuchelském závodišti v kilometrové „trojce“. Tehdy se jí také otevřely dveře do dostihů první a vyšší kategorie. Po osmém místě v jedničkovém testu si chuť spravila triumfem v tochovickém dvojkovém vrcholu červencového mítinku. Na konci sezóny se objevovala pouze na centrální dráze. Nejprve začátkem září v Gerschově memoriálu (L,1400m) pod Stanislavem Koubkem uzavřela tabulový doběh, o měsíc později dokázala společně s Ivanem Kubem v Ceně zimního favorita (Gd-3, 1600m) vybojovat 3.místo. Přezimovala s generálním handicapem 69,5 kg.

obrázek - Scavage
Scavage jako dostihová

Plných deset startů ji čekalo jako tříletou a opět v nejvyšší společnosti. Dvakrát vyhrála, jednou doběhla třetí a čtvrtá. Zúčastnila se i mílové Jarní ceny klisen (Gd-3) a vytrvaleckého OAKS (Gd-2), ale v obou případech skončila v poli poražených a vždy na štítu famózní Ajanty. V hodnocení generálního handicapu „sklouzla“ na 60,5 kg.

Následující sezónu přesedlala na překážky, absolvovala celkem deset startů. Po oťukávajícím 5.místě v dostihu přes proutěné překážky pak začátkem června definitivně zakotvila na těžkých skocích. Dobře si rozuměla se Zdenem Koplíkem, který ji po čtyřech druhých místech dovedl do cíle vítězně v posledním dostihu sezóny v Lysé. V pěti letech ani v jednom z jedenácti startů nedosáhla na vítězství, ale pouze ve dvou případech dostih nedokončila. Nejblíže měla triumfu na domácí půdě v Tochovicích v září, kdy v dostihu dlouhém 3800m docválala na 2.místě. Její jezdecký partner Z.Koplík ji dovedl ke dvěma třetím a pátým místům a jednomu čtvrtému. Jednou na bronzovou příčku dosáhla pod J.Brožem. Nejdůležitějším dostihem této sezóny byla určitě jedničková Cena Paramo, tu zdolala s výsledným pátým místem.

Jako šestiletá si vyzkoušela překážky na šesti různých závodištích a až na jeden případ se v jejím sedle objevoval amatér Pavel Horčička. Bratislavský start se jim sice nepovedl, ale zazářili v Benešově. Radost z vítězství bohužel zkalila následná diskvalifikace většiny startujících kvůli neobjetí točného bodu, nicméně ve výsledkových výpisech ryzčiny kariéry „jednička“ u datu 18.května stále figuruje. Následovala dvě druhá místa v Lysé a Tochovicích a 3.místo v Netolicích. Zlom nastal v polovině července na karlovarském závodišti, kdy pod Dušanem Andrésem absolvovala dvojkový dostih delší čtyř kilometrů. I když skončila ve druhé polovině startovního pole, v dalších dvou startech ve „dvojce“ už zůstala. Deváté a v posledním dostihu své závodní kariéry pak 4.místo trochu napovídalo, že kobylku začínají trápit zdravotní potíže. Opakované problémy s kloubkem na přední noze ji předčasně poslaly z travnatého oválu a ze slibně rozběhnuté sezóny 1996.

Do chovu směřovala s bilancí 19 startů na rovině (4 vítězství), jedním v proutěnkách (bez umístění) a 25 startů ve steeplechase (2 vítězství). Měla být vítanou posilou tuzemského chovu, v jejích žilách kolovala tolik žádaná krev Northern Dancera. Velká očekávání však nesplnila. Její nežádoucí vizitkou bylo velmi špatné zabřezávání. V roce 1998 přivedla na svět hnědku Sacramento (po Donegal) a dalšího potomka se dočkala až v roce 2002. Tím byla Mir Sadova dcera Sazba, v současné době působící na Slovensku.

Své mateřské povinnosti si kobylka plnila v Uherském Ostrohu na Moravě. Při prohlížení fotografií z výběhu, které se ke mně občas dostaly, mě pokaždé pohladilo u srdíčka zjištění, jak dobře a spokojeně vypadá a jak jí kulaté bříško sluší nebo určitě za rok zase slušet bude, když to s miminkem zrovna tentokrát nevyšlo... To jsme si říkali ze spojení s Hankalem, Friedlandem i Bully Pulpitem. Ani jeden z mužných tatínků se radosti ze svého nohatého děťátka nedočkal.

Jako rána z čistého nebe proto na mne začátkem loňského roku působila zpráva, že Scavage nežije. A hříbátko, na které se tolik lidiček těšilo, ji na věčné pastviny doprovodilo také. Vyslovení slůvka "jatka" ve mně vždycky budí nevoli. A přeci si mojí malou holčičku s tímto potupných odchodem ze světa musím spojit. Do koňského ráje odešla moc brzy a pro mě ne za zcela nejasných okolností. Nikdy jsem se nedozvěděla pravou a určitě jednoduše vysvětlitelnou příčinu tak rychlého zvratu. Odvoz na jatka má mít své opodstatnění, zvlášť když se jedná o takový chovný potencionál, jakým Scavage disponovala.

Uvítám jakoukoliv odezvu zainteresovaných z jejího posledního působiště. Jejich informace možná pomohou zmírnit smutek po zrzaté krasavici s čertovskými kukadly, ale čistou a zlatou dušičkou.