Syncardon

Napsala Marcela Klingorová a Václav Bořánek, publikováno: 9.11. 2009

V žilách Syncardona, narozeného v roce 1982, kolovala krev neskutečně tvrdého a spolehlivého univerzála Lakmuse, jenž ve své dosti dlouhé závodní kariéře patřil mezi nejlepší svého ročníku. Obdobně jako otec ani Syncardon neoplýval přílišnou krásou, ale mnohem důležitější bylo, že ho napodoboval ve svých výkonech. Ve dvou letech vyhrál ze 4 startů dvakrát (v Ceně Falkensee ve Varech a Ceně Koroka ve Slušovicích, pokaždé s M.Hanákem v sedle) a v generálním handicapu měl dokonce více kil než pozdější vítěz derby Trocadero). Jako tříletý triumfoval svěřenec trenéra Palyzy pouze jednou v mílovém dostihu ve Slušovicích pod Tomášem Váňou a s tímto jezdcem doběhl ještě na 2.místě ve Velké červnové, na 3.místě v Ceně tříletých hřebců a na 5.místě v dvoukilometrové jedničkové Ceně města Karlovy Vary. V GH opět poskočil a byl ohodnocen 76kg. Sezóna 1986 byla v pohledu na výši vydělaných dotací poněkud slabší, mimo jedno 2.místo v mílovém testu ve Velké Chuchli dosáhl na další čtyři 3.místa, jedno páté a jednou se neumístil. Poslední závodní sezóna Syncardona zastihla ve výtečné formě, zaznamenal dvě vítězství v Chuchli a Topolčiankách, k tomu přidal jedno druhé a čtvrté místo (to bylo zároveň v jedničkové kategorii). Dubnová premiéra na proutí mu nevyšla a na lepší než 6.místo nestačil. Jak na Syncardona vzpomíná Václav Bořánek?

obrázek - Syncardon
Syncardon © archiv G. Jeníčkové

"Syncardon byl jeden z mých prvních koní v dostihové stáji v Lysé. Byl nabízený na dražbě, ale nikdo ho nechtěl, vzhledem k podivným boulím na nohách. Navíc byl prcek, chlupatý a nehezký. Přibalili nám ho k nějakému dalšímu drahému, později nevýznamnému koni. Na jaře ve třech letech přijel náš ředitel na kontrolu a nařídil, abychom Syncardona zaskákali. Měl chodit proutky, aby si alespoň vydělal na oves. Měl jsem ho rád a věděl jsem, že moc nesnáší ostatní koně. Tak jsem s ním chodil každé ráno o hodinu dřív trénovat. Měl jít jeden z posledních rovinových dostihů, ale žádný nebyl volný, tak jsme ho nahlásili rovnou do jedniček. Tehdy to šlo. Po startu zakopl a celé pole mu uteklo téměř o půl závodiště. Tam ho to začalo bavit – všechny je dojel a a vyhrál v cílové rovině o nos. Šel do Ceny tříletých hřebců a lekl se vyježděného pruhu od traktoru, málem shodil rajťáka (tehdy Tomáš Váňa) a opět se opakovalo to samé. Z posledního dost vzdáleného místa dorazil do cíle šílenou rychlostí a byl třetí. Šel jako černý kůň do Velké jarní ceny a z posledního místa byl sedmý.

Pořád ještě byl celkem problematický na ježdění, ale to už jsme se hodně kamarádili. Byl jsem v té době asi jediný, koho snášel. Na derby byli dva velcí favorité. Trocadero a Syncardon. Na poslední chvíli dorazil do padocku náš ředitel a řekl, že si přeje, aby šel po startu rovnou do čela. Všichni jsme věděli, že je to průšvih, ale nedalo se nic dělat. Tohle Syncardona nebavilo a tak přišel čtrnáctý. Byl jsem hodně naštvaný. V červenci se běžela ve Slušovicích jednička pro všechny účastníky derby - tedy stejná parta jako v Chuchli. Po startu se do něj nabořila (tehdy postrach všech jezdců) dnešní mistrová na chuchelském učilišti. Narazila ho do písku, sedla si před něj a on přes 1400 metrů běžel a lítal mu ten ostrý písek do očí. Třásl hlavou celou dobou a ještě 14 dní poté jsme mu léčili zánět spojivek. V cíli na posledních 200 metrech se mu podařilo vrátit se na trávu, rozhlédl se a myslím, že se i usmál a lehce vyhrál. Porazil je všechny. Opět s karambolem a opět zezadu. Byl to skutečný kámoš. Musel jsem na dostizích spát na chodbě, pokud jsme někde nocovali. Když věděl, že tam jsem, tak byl klidný. Po revoluci skončil alespoň tuším - někde na Moravě v turistické jízdárně a když jsem o něm slyšel naposledy, nebylo to moc lichotivé. Těch příběhů kolem něj je ještě hodně. Možná jednou bude tenhle kůň na nějakém místě v mojí další knížce. Dostihoví koně jsou chytří a neskuteční dříči. Mám je rád a to už mi nikdo nevezme."