The a la Jasmin

Napsala Marcela Klingorová a A. Krejcárková, publikováno: 11.2. 2007

obrázek - The a la Jasmin
The a la Jasmin

"Jasmina" (Latén - The a la Menthe) nebyla typem závodního koně. Hodně se od ní v tochovické centrále Václava Chaloupky i stáje Eldorado očekávalo kvůli její francouzské mamince, která byla jako roček do Čech přivezena spolu s několika dalšími klisničkami jako výhra v loterii Fondu na záchranu a podporu koní.

Od počátku byla dlouhá hnědka hodně nervózním koněm, dostihový šrumec jí ani v nejmenším neseděl. V paddocku před dostihem nikdy nekráčela klidně, spolehlivě se dala poznat podle potu, který jí stékal nejenom z krku, ale z "nasáklé" dečky se startovním číslem. Vodiči s ní měli dost práce, kroutila se jako užovka.

Při náhledu do výpisu její kariéry je zřejmé, že nejlepšího výsledku dosáhla hned při svém debutu jako dvouletá, ve kterém doběhla na 3.místě. Osobně zastávám názor, že na tomto umístění měl velkou zásluhu její jezdec Petr Kubík, o němž je známo, že je "rajťák" s jemnou rukou a to mnohým kobylkám vyhovuje a snad je i motivuje.

Neunesla nátlak ani násilné přemlouvání, byla psychicky labilní. Další čtyři starty "projela", nevešla se ani do pátého místa. Postupně se propadla z dostihů třetí kategorie do páté. Tam se jedinkrát umístila na 4. místě. Jako tříletá si neúspěšně vyzkoušela proutěné překážky. V posledním dostihu své nevýrazné kariéry pod hlavičkou nové trenérky Martiny Růžičkové v říjnu roku 1999 ani neodstartovala. Závodní éra tedy definitivně skončila a na řadu přišla ta chovná.

Ze spojení s Fair Fabulousem se v roce 2001 narodil hřebec Thorax. Ten se bohužel nedočkal ani svého prvního životního startu, v zimních měsících roku 2003 musel být pro zranění, které utrpěl při tréninku, utracen. The a la Jasmin, již v majetku Antonína Vonderky, se v době březosti dostala do péče Adély Krejcárkové, kobylčiny současné majitelky.

obrázek - The a la Jasmin
The a la Jasmin

Další vyprávění tedy patří jí: "Od začátku to byl skvělý kůň na ošetřování. Jen pod sedlem to bylo horší. Byla dost lekavá a nezvládala cválání ve skupině koní, "hecovala" se při každém ježdění v zástupu. Tenkrát měla v klusu zvláštní krok - měla velmi vysokou akci předních nohou, která ale zmizela po hříběti. Březost na ní dlouho nebyla vidět a když ji prohlížela veterinářka, řekla, že když se ohřebí do měsíce, můžeme si gratulovat. A ona se ohřebila po čtyřech dnech a úplně sama bez jakékoliv pomoci. Narodil se malý Thorax, ale pro nás to tenkrát byl Tim. Koník s extrémně měkkými spěnkami zadních končetin musel být dokrmován z láhve, protože Jasmina neměla dostatek mléka. Když mu bylo zhruba pět dní, při odhánění jedné klisny z vedlejšího boxu mu neopatrná maminka hranou kopyta způsobila tržnou ránu na levé přední. Léčba trvala téměř tři měsíce, ale jako vzpomínka na nehodu mu naštěstí zůstala jenom malá jizva. Po porodu Jasmina hodně zhubla a trvalo dlouho, než se její stav zlepšil. Po odstavu malého, který putoval do dostihového tréninku, jsme pomalu začali s kobylkou opět pracovat pod sedlem.

Byla nevypočitatelná a měla jednu z velkých neřestí - problém s uvazováním. Ještě dnes nemá ráda tlak nebo manipulaci s hlavou. Vyřešila jsem to jednoduše - prostě ji přestala uvazovat. Zvykla si na to, že má stát na místě a spokojené jsme tedy obě dvě.

Nepříjemnosti a zranění se jí nikterak nevyhýbaly. Jednou přišla z výběhu "o třech" a přivolaný veterinář určil špatnou diagnózu poraněného lokte přední nohy. Když se její stav nelepšil, majitel raději nechal udělat další vyšetření a ukázalo se, že má naštípnutou vřetenní kost. Jasmina dostala naordinovaný tvrdý režim - žádný výběh, pouze desetiminutové procházky na ruce. Pořádný trest. Netrvalo dlouho a bylo velmi obtížné ji udržet v klidu i na vodítku. Celé období trvalo asi půl roku, ale noha se zahojila.

obrázek - The a la Jasmin
The a la Jasmin

Od té doby putovala od stáje ke stáji, až se dostala na ranč Slzavé Údolí v Klášterci nad Ohří. Až tady se krásně zakulatila a já na ní začala více jezdit. Začátky byly divoké, byla nabitá energií, ale pravidelnou prací se vše urovnalo. Pořád jí nesedí ježdění ve skupině, takže třeba hubertovská veselí si na ní neužiji. V současné době je na ní už docela jiné svezeníčko, v terénu se chová klidně, neutíká ani ve cvalu. Jediné, co nesnáší, je bič. Cením si na ní toho, že když se poleká, nezačne bezhlavě prchat. Pouze uskočí stranou a znovu zkoumá situaci.

Začala jsem s ní jezdit pouze na ohlávce a na vodítku, postupně se snažím odložit i tu ohlávku a používat jenom vodítko kolem plecí. Prozatím to zkoušíme jenom v kruhové ohradě a třebaže se to zdá vzhledem k výše popsaným skutečnostem téměř neuvěřitelné, zkoušely jsme takto cválat i mimo areál. Náš vztah se neustále prohlubuje a její důvěra je pro mne tou největší a nejkrásnější odměnou."