Ville le Lumiere

Napsala Marcela Klingorová, foto archiv autorky, publikováno: 17.1.2010

Sedím ve Sports-baru a několik málo desítek metrů opodál šumící vlny omývají andaluské pobřeží. Hřejivé pozdně letní sluníčko musí každé odpoledne chtě nechtě ustoupit přímým televizním přenosům z anglických i evropských závodišť. První zářijové odpoledne na startu Filbert Maiden Fillies' Stakes v Leicesteru nechybí ani zástupkyně godolphinského impéria La Ville Lumiere ježděná stájovým žokejem Dettorim a dobíhá jako třetí. Proč mi jenom jméno nevýrazné hnědky po Rahy (USA) z matky La Sylphide (USA) tak zvláštně zní v uších? Po odpovědi jsem nemusela pátrat dlouho, vrátila jsem se jen na českou dostihovou scénu a o 12 let zpět.

obrázek - Ville le Lumiere
Ville le Lumiere

V roce 1997 naši stáj několik málo měsíců reprezentovala klisna nápadně podobného jména - drobná bělka Ville de Lumiere (Art Francais - Lemixikoa). Tehdy jí bylo pět let a stejně jako godolphinská, tak i ta naše nosila modré stájové barvy. Během května až srpna "za nás" vyběhla čtyřikrát a pokaždé v překážkovém dostihu. Nejlepšího umístění dosáhla v karlovarských proutkách IV.kategorie na 2.400m, když pod Jaromírem Štohanzlem ml. cíle dosáhla jako třetí za Lorpou a Mixtantem. Kromě 6. místa ve steeplechase v Benešově se pokaždé umístila - v dostihu III.kategorie přes proutěné překážky ve Varech doběhla (ježděná ž. P. Kašným) jako čtvrtá za Carnalem, Devilem a Arnu a tříkilometrové proutky v Bratislavě dokončila na 5. místě.

Navzdory subtilní postavě podávala na překážkách stabilní a spolehlivé výkony, ale mnohem významnějších výsledků dosahovala v první půlce své čtyřleté závodní kariéry na rovinách. Ostatně jako dvouletá přezimovala s GH 70kg poté, co všech 6 startů, které v tom roce absolvovala, patřilo do první, maximálně II.kategorie. Cenu Masise prohrála pouze s Grand Lady (stejná klisna ji ještě jednou porazila i v chuchelské "dvojce"), ze slovenské Ceny zimní královny si odvezla 4. místo, ale v tom českém ekvivalentu zklamala posledním místem. Nicméně sezónu ukončila jako dvojnásobná vítězka - hned ve svém debutu v tochovickém kilometrovém sprintu (ž. René Koplík) a na stejném závodišti, které bylo zároveň jejím domovským, ještě triumfovala pod ž. Kubem v dostihu II.kat. na trati dlouhé 1.100m.

Jako tříletá měla náročnou sezónu - reprezentantka České pojišťovny vyběhla celkem 12x. Na začátku čerpala z předchozí výtečné formy, když v dubnovém dostihu II.kat. pod ž.Kubíkem nestačila pouze na Jacintha s Janem Demelem. Bez úspěchu absolvovala trojici testů nejvyšší kategorie: v Mem. R. Deyla (CH, 1.408m) doběhla devátá, v Jarní ceně klisen (Gd-3, 1.600m), kterou ten rok vyhrála Letní Noc, dvanáctá a v Mem. Dr. Frankenbergera (I.kat., 2.200m) se na triumf Vinning Enda dívala až z posledního místa. Ani přechod do slabších kategorií (od druhé přes III. až do IV.kat.) jí výrazně neprospěl a na další vítězství již nedosáhla (nejlépe skončila jednou třetí a dvakrát pátá). Zálibu v překážkách ovšem naznačila ještě ten samý rok, když v benešovských proutkách na 2.600m skončila druhá za Hagardem.

V roce 1996 definitivně (hájila barvy dnes již neexistující spol. Hipporelax) přešla na skoky. Po šestém a 4. místě v proutkách zamířila na těžké skoky. Nejlepší výsledek podala opět doma v Tochovicích ve steeplechase III.kat. na 3.600m, kdy pod Radkem Prokopiusem doběhla druhá za Thessalonem (O. Hlaváček). V 8 startech se z plné poloviny vešla do 5. místa, pouze jednou dostih pro pád nedokončila. V žilách Ville de Lumiere kolovala krev výtečného Lypharda, prověřeného hřebce, který ve svých genech předával především skokové schopnosti. To v určité míře dokazovala i klisna, jejíž jméno lze volně přeložit jako "město světel". Její světlo bohužel zhaslo dříve, než mohla další plamínky naděje předávat svým potomkům v chovu. To světlo zhaslo v říjnu 1997 při činnosti, která ji bavila - na jednom ze skoků na bratislavské dráze.