Virion

Napsala Marcela Klingorová, publikováno: 5.2. 2006

obrázek - Virion
Virion

Drobný hnědák Virion (Orange Bay - Virgulace) se narodil "na Josefa" 19.března 1991 v našem největším a historicky nejúspěšnějším hřebčíně Napajedla. Byl jedním z pouhých dvou potomků Abadovy dcery Virgulace (prvorozený byl Vinař, narozen 1988) a tak se k jeho budoucí závodní kariéře vzhlíželo s notnou dávkou očekávání a nadějí.

Tu zahájil ve dvou letech jako svěřenec trenéra Václava Chaloupky, kterému malého nevýrazného hřebečka svěřila Milena Soukupová, známá country zpěvačka. Během sezóny 1993 ze startovacích boxů vyběhl celkem čtyřikrát, vždy v dostihu III.kategorie. Životní křest absolvoval ve Velké Chuchli počátkem května na kilometrové trati a pod žokejem Koubkem mu o fous uniklo tabulové umístění. Ve dvou následujících pokusech již vypadal jako závodník – pod Ivanem Kubem doběhl na čtvrtém a pátém místě.

Během zimní přestávky asi došel k názoru, že se pro dostihové honění nehodí a sezónu 1994 vlastnímu rozhodnutí zcela přizpůsobil. Ze dvou startů ve IV.kategorii skončil ve druhé půli startovního pole a trenérův odvážný pokus o start ve sprintu II.kategorie na domácí dráze po zásluze "odměnil" posledním místem. I ohodnocení v generálním handicapu odpovídalo jeho naturelu – jako dvouletý "vyfasoval" 50kg, ve třech letech spadl na 42,5kg. Dostatečný impuls pro Virionovo vysvobození od závodních útrap.

obrázek - Virion
Virion

Na zimu se s několika dalšími koňmi přestěhoval z Příbramska do karlovarských lázní. Zatímco ostatní pobyt v lázeňském městě pojali jako důkladnou průpravu do blížící se sezóny, nad Virionem visel otazník – co s ním?

Jezdecký klub v nedaleké Staré Roli tou dobou sháněl provozního koně a tak se již jako valášek 19.ledna 1995 vydal "po kopytě" ze závodiště do nového působiště za novou životní rolí. V připraveném boxe plném voňavé slámy a nadýchaného sena a za asistence nových zvědavých kamarádů ho od tohoto dne čekal poklidný život rekreačního koníka. Svojí milou mazlivou povahou, dobráckým chováním, ale i občasným uličnictvím, si brzy získal srdce mnohých mladých jezdců, kteří se v jeho sedle střídali při výcviku provozních družstev.

Byl spolehlivý, ošetřovat (nejenom díky malé výšce) ho mohli bezpečně i děti. Mimo areál si občas proti vůli skřehotajícího otravy na svém hřbetě protáhl ztuhlé svaly a svištěl okolím, ale vždycky zaparkoval u trsu trávy. Jezdce naučil postřehu, klidnému sedu a jemné ruce.

Jenom ke skákání měl nefalšovaný odpor, kroutil se i při nájezdu na kavalety na zemi. Zádrhel pravděpodobně nebyl v jeho tvrdohlavosti, ale souvisel možná s problémy funkčnosti levé opatky, větší zátěž se u něho projevila kulháním. Představy tehdejších trenérů o jeho všestranném využití se tak stále méně slučovaly se zdravotními potížemi a tak byl po půl roce k neradosti dětí, které si ho zamilovaly, vrácen zpět do původního tréninkového střediska v Tochovicích.

Po týdnu odpočinku nastupoval znovu do přepravního kamiónu a koncem července 1995 se vydal za dalším majitelem do Kašperských hor. Na seznámení s novým domovem měl ale zoufale málo času. Po několika dnech strávených ve výběhu plném šťavnaté trávy jeho mladý život ukončila těžká kolika.