Vulkáno

Napsala B.V. (autorka si nepřála zveřejnit celé jméno), foto archiv autorky, publikováno: 15.1.2009, aktualizováno: 28.9. 2010

Můj kůň se jmenuje Vulkáno a je mu už skoro 20 let (nar. 20. dubna 1989 v JZD Březůvky, o: Miami Count, m: Valley Rice, po Vitiges). Rodiče mi ho koupili před deseti lety (v červnu 98) v době, kdy už měl po dostihové kariéře. Mně bylo tehdy 14, strašně jsem chtěla závodit v parkuru a tenhle zrzek se mi ani trochu nelíbil. Jenže byl jediný na prodej a navíc celkem levně (35 tis.) a já se bála, že když odmítnu, jiného mi nekoupí. Vulinka (jak mu domácky říkám) měl v té době době za sebou už několik parkurů do stupně ZL s celkem dobrými výsledky. Naše začátky byly nelehké, protože si ze mně dělal dobrý den. Asi dva roky jsem pořád váhala jestli ho prodat nebo ne, jednou jsem ho skoro vyměnila za jiného, ale nakonec to nedopadlo.

obrázek - Vulkáno
Vulkáno ve svých 21letech

Během několika sezón (cca do r. 2001-2, nevím přesně) jsme něco málo pojezdili po parkurech (do stupně ZL s několika umístěními, nikdy jsme moc netrénovali, tak to podle toho vypadalo), prošli mnoha stájemi, až jsme v roce 2004 zakotvili "na důchod" na Ranči u Soudného potoka poblíž Nového Strašecí (okr. Rakovník). Mají zde kolem 40ha pastvin a kůn si užívá bezstarostného stáří. Občas chodí na procházky, ale práci už několik let nezná. Na svůj věk vypadá výborně (nikdo mu tolik nehádá) a řekla bych, že se mu tam líbí. Když porovnám Vulkána v době, kdy jsme ho kupovali a teď, tak je to velký rozdíl. Z nervózního, vystresovaného koněse stal pohodář, i když jakmile o něco jde, tak v sobě plnokrevníka nezapře. To pak má najednou oči na vrch hlavy, capluje a vůbec předvádí to, co se v mládí naučil. Povahou je a vždy byl hrozně hodný (nikdy nekousl, nekopl, kování, vet a přeprava taky v pohodě) a vychytralý (jak jde něco ošulit, tak on to ví první), ale je prostě můj a nedala bych ho! O jeho minulosti vím to, že od dvou let běhal (dvouletý a tříletý roviny, pak překážky) a docela slušně. jezdila ho Lucie Baluchová a pak ještě někdo další. V osmi letech ho majitel převezl do Vestce u Prahy, kde v rádoby westernovém prostředí asi nezažíval své nejlepší období, a odtamtud do stáje, kde jsme ho koupili. Prý to byl celkem smolař - chtěli ho prodat dlouho, ale kupci si pokaždé místo něj odvezli nějakého jiného.

V současné době Vulkáno nadále tráví příjemný důchod.

Vzpomínky Lucie Baluchové

obrázek - Vulkáno
Vulkáno jako dostihový kůň

Přišel k nám (mluvím tak o dostihové stáji ZD Ratiboř, kde jsem byla od malička až do 1999 roku) jako hříbě. Myslím, že byl někde ze Slovenska, ale to nevím jistě. V jeho ročníku byli dva - Sirius a Vulkáno. Oba byli ryzáci. Obsedala je tehdy Barbora Chmelařová, která tam byla zaměstnaná. Já v té době chodila ještě do školy a jezdívali jsme ke koním odpoledne a o víkendech. Trenér Šnajdárek nám nechával na odpoledne vždycky nějaké koně, podle toho co ráno nestihli odjezdit. Tak v té době jezdila Vulkána v práci hlavně Barča.

On byl tehdy strašně tlustý a ve cvalu pomalý. Barča mu říkávala, že je špekáček (protože měl na krku úplné záhyby z těch svých špeků). Byl sice pomalý, ale strašně pracovitý a takový dříč, který se snažil a práce ho bavila. Po rovinách mu to moc nešlo, ale na skoky byl od začátku šikovný a tak přešel brzy na překážky, kde ho jezdil Ruda Chmelař, žokej Šafář a myslím, že i jiní jezdci a později i já. Byl strašně šikovný skokan a snaživý koník, ale v té době se běhávaly překážkové dostihy v jeho kategorii hlavně na tratích 3400-3800metrů a on byl spíš vytrvalý než rychlý, tak se rozbíhal až když dostih končil. Byla to škoda, protože měl určitě na víc.

No a pak přišlo to špatné období, kdy družstvo rušilo stáj a prodávalo koně a Vulkáno byl prodaný jako všichni ostatní. Ani jsem nevěděla kam a od té doby jsem o něm neslyšela, až jsem si zde přečetla Vaše povídání.